Agonija
Agony
Agónia - koniec Rasputina
Obsahy(1)
V roce 1916 bylo Rusko v kritické situaci. Car Mikuláš II. byl nucen odjet do války. V jeho nepřítomnosti řídila stát carevna Alexandra Fjodorovna, která sluchu dopřávala v hojné míře radám Rasputina, který ji ovládal a prakticky ji nařizoval, co má dělat. Svým skandálním životem Rasputin diskreditoval carskou rodinu. Proto se rozhodla skupina hodnostářů carského Ruska Rsputina odstranit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (26)
Expresivní snímek lze chápat současně jako životopisné drama i podobenství o rozpadu ruské monarchie. Klimov pracuje s různými rovinami vnímání reality a času Střídá "běžné vnímání" se silně stylizovanými scénami vizí a černobílými dokumentárními záběry. Podobně jako hrdina Klimovova snímku Jdi a dívej se projde hrdina filmu vlivem okolností a vlastní sebedestruktivity několika výraznými změnami, až nakonec zůstane jen sám se sebou a není mu dáno ani jednoduše umřít. ()
Falešný obraz konce samoděržaví, křivé zrcadlo nastavené jednomu ruskému mýtu... Škoda, že umělecky nepochybně silnému filmu nebylo dáno vzniknout o pár let později, kdy v rámci >perestrojky a glasnosti< by se nepochybně toto Klimovovo dílo vyrovnalo s jednou temnou kapitolou ruské historie lépe a pravdivěji... ()
Klimova mám zafixovaného jako tvůrce mimořádného válečného dramatu Jdi a dívej se, takže očekávání byla vysoká. Ne, že bych byl vyloženě zklamaný, ale trochu té kritiky si neodpustím. Chápu, že použití archivních materiálů může zvýšit pocit autentičnosti. Ostatně záběry z nemocnice plné mrzáků bez končetin by se v 70. letech nenatáčely jednoduše. V takové míře, v jaké Klimov čerpal ze starých dokumentárních snímků, to už zavání snahou snížit si náklady a z mého pohledu je to obtěžující. Režisér představuje divákovi až příliš mnoho reálných historických postav, jejichž jména a funkce jsou ale dnešním divákům, zvlášť v zahraničí, naprosto ukradené. Co podle očekávání funguje, je velkolepá obrazová výpověď o rozkládajícím se režimu plném korupce, dekadence a neschopnosti. Rasputin funguje jako ztělesnění a symbol úpadku celého systému. Jeho smrt je předzvěstí zániku carské říše. Petrenkovo uhrančivé herectví, absurdita viděného, kdy nevzdělaný mystik drží v šachu ministry a nejvýznamnější hodnostáře říše, a výborná kamera jsou důvody, proč vidět Agónii i dnes. Celkový dojem: 75 %. ()
Několik úchvatných pasáží. (Snímek byl natočen už v roce 1974, ale povolen až o oněch sedm let později v cenzurované verzi. Původní sestřih s českými titulky nebo dabingem patrně není - pokud vůbec existuje.) ()
Petrenko s bravurou ztvárnil rozporuplnou postavu Rasputina, dal jí přímo démonický vzhled, temný náboj, mystickou auru (hravě tak překonal i Ch.Lee). Druhá část filmu je výrazně lepší - větší prostor má hraný film, dokumenty jsou využity méně a lépe (první část naopak působí jako polohraný dokument). Výtvarná kamera je doprovázena majestátní hudbou. Ve druhé části zaujmou snové scény, symboly, filmová zkratka, práce s barvou, smysl pro detail. Obeznámený divák samozřejmě ví, že značný prostor dostane snaha postav odstranit ďábelského Rasputina, což nebude snadné. Druhá část je také mnohem temnější. Režisér se nebál zobrazit nahotu a vykreslení dekadentní společnosti připomene úpadek Říma. Není divu, že film měl problémy s cenzurou a uvedením do distribuce. Ochránci zvířat možná zaúpí nad krvavým masakrem vran - pro film má však symbolický význam. Také dnešnímu divákovi připomene, že v sovětských filmech bohužel zvířata skutečně umírala - ptáci, kočky, psi i koně... ()
Expresívne vyjadrenie posledných okamžikov cárskeho Ruska. Veľmi obsažné, poučné a všetky poznatky ohľadom tejto témy a predovšetkým Rasputina dokumentárne zhromaždené a predostreté divákovi. Skrátka ide o kvantum užitočných informácií, v ktorých som si hovel ako prasa v žite. Na druhú stranu mi nie celkom sadol poetizmus, miestami až surrealizmus tohto diela, chápem, že Rasputin bol úchylný blázon, ale na mňa toho bolo v jeho podaní až moc, aj keď herec bol parádny, typovo aj po hereckej stránke. Tiež sa tu ponúka otázka, že kto bol väčší blázon? Či Rasputin alebo cárska rodina - niečo na zamyslenie. Ten kto nepoužíva zdravý sedliacky rozum, tak aj potom dopadne. Tiež je škoda, že práve v týchto ťažkých chvíľach bol na čele cárskeho Ruska jeden z najslabších a najneschopnejších panovníkov v dejinách tejto krajiny. Nech je ako chce, po páde ruskej monarchie, tak ako bolo v snímku niekoľko krát povedané, sa svet zmenil. Perlička: Nie je žiadnou záhadou, prečo na Rasputina neúčinkoval kyanid. Jednoducho si rád vypil vína a mal rád sladké. Do určitej miery to neutralizovalo účinky jedu. Skôr sa čudujem, že prežil tú streľbu (atentátnici museli mať riadne naložené v gatiach), aby konečne nakoniec našiel smrť utopením. Skrátka tuhý korienok - zlá burina sa kántri ťažko. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Z filmu dýchá atmosféra pozvolného rozkladu a nezadržitelného úpadku soudobých hodnot a závěrečné scény Rasputinovy likvidace jako by předjímaly nadcházející éru násilí zachvacujícího celou společnost. Snímek téměř nihilistického ražení, nicméně hodný pozornosti, stejně jako ostatní Klimovova díla. ()
SLOVENSKÁ DVD PREMIÉRA: NOVÝ ČAS/TERRAN = 15.6.2012, réžia českého znenia (ÚPF 1982) = ZDENEK SIROVÝ+réžia slovenského znenia (SPF 1982) = ALŽBETA DOMASTOVÁ (10.8.2011) ()
Film rozkladu a zániku, zachytených v Klimových nesmierne atmosférických pomalých zhlukov obrazov komorného charakteru, posilnených autentickými zábermi udalostí. Skvelá monotónna, podvedomo pôsobiaca hudba tlačiaca scény do k ešte silnejšiemu, vyhrotenejšiemu výzoru. Nezabudnuteľné obrazy historickej tragédie cárskeho Ruska a jeho "svätého muža" so silnou dávkou expresivity. ()
Elem Klimov zvláda jednu vynikajúcu vec lepšie, než väčšina režisérov. Aspoň pokiaľ môžem súdiť na základe dvojice filmov, ktoré som od neho mal možnosť vidieť. Na Agónii, podobne ako na Idi i smotri, nemožno neobdivovať všeobecnosť výpovede. V jadre to nie je film o Rasputinovi, nie je to film o úpadku cárskeho Ruska. Je to film o človeku či ľudstve ako takom, všetky (inak zdá sa vcelku dodržané) historické súvislosti neslúžia konkrétnemu cieľu, ale prerastajú do plnokrvnej metafóry. Možno viem, ale hlavne som naplno precítil. Nutné podotknúť, že v neposlednom rade aj vďaka hlavnému predstaviteľovi – v Petrenkovom podaní pramení Rasputinova démoničnosť z reálnych povahových čŕt, nie z teatrálnej mimiky a gestikulácie. Naozaj úžasná súhra medzi režisérom a hlavným predstaviteľom... ()
Jinak zpracovaný příběh, než jsem viděla nedávno (ruský Rasputin z r. 2013). Z jedné strany mě Klimovovo dílo nadchlo, chvílemi se mi svíralo hrdlo nad prostřihy mezi světem bohatství a světem bídy a zoufalství. Slabošský panovník a úpadek skoro tisícileté říše během pár desetiletí. Škoda že Klimov vynechal úlohu "profesionálních revolucionářů", kteří byli na ruské dějiny přisáti od začátku 20. století. Lenin, Trockij, Kerenskij, Kaplanová a další. Ti hráli destruktivní úlohu už v revoluci r. 1905 a stejnou i v r. 1917. Organizovali tisíce lidí, šířili mezi nimi nenávist a hnali je na smrt. Úpadek tisícileté carské říše měl konkrétní jména. V Klimovově poměrně rozsáhlém díle pro ně místo bylo. Za to, že se o nich nezmínil, ubírám jednu hvězdu. ()
Filmovost Agónie zpomaluje v první polovině neběžné zacházení s psaným textem - se spoustou textu - ...a zpomaluje ho také řada dokumentárních záběrů. A to i přesto, že jsou dynamičtější, než samotné vyprávění. Zvykal jsem si dlouho na přechody mezi nimi a mezi viscontiovsky luxusním barevným snímáním příběhu (- který se ostatně rozvíjí jen velmi zvolna a navíc leckde zašustí papírem). ...tajné komnaty paláců, přiznaně studiové (cikánská scéna, chodba za "poradní" místností válečného důstojnictva - figuríny důstojníků jak z Tajemného hradu v Karpatech) a do toho prostřih na místnost dětského pokoje carského synka - s realistickou výpravou tak jak "má být" ve velkém filmu; a do toho všeho občas černobílé "artové" záběry nahoty - Klimov byl expresionista naturelem. Neorganičnost těchhle kontrastů i to, že to vlastně nevadilo - 15 let po Nové vlně ovšem zůstává jako hlavní akcent: obecnější zachycení údělu nadaného jedince žraného vlastní choutkou a mocí anebo výpověď o dějinných pohybech, o tom, jak prohnilý pozdní carismus byl, to mi všechen ten expresionismus a vizualitu nevyvážilo - je to totéž, co mi vadilo v Jdi a dívej se: tlačit na pilu uměl Klimov výtečně. Étos je v tom ale podle mě jen jako vedlejší produkt. Mj. Schnittke úžasný! Mít tak symfoňák s Eri Klasem a film k hudbě! ()
Tak za najlepsi film Elema Klimova povazujem Jdi a Divej se, tato Agonie je o Rasputinovi - postava snad uz notoricky znama posobiaca v carskom Rusku pred rokom 1917. A bol to pekny uchyl - tento film pekne zobrazuje Rasputina ako uchylneho jedinca. A to uchylarny nenavidim, otvorene. 60 % ()
Film kolíše na pomyselnej hrane. Na jednej strane je to čistá propaganda, ktorá ticho velebí komunizmus a ostro a hlučne zatracuje monarchiu a vykazuje ju ako silne úpadkovú. Pričom všetci dúfam vieme, že Rusko sa len z jedného úpadkového režimu dostalo do doto druhého. Je smiešne predkladať tisícky mŕtvych počas cárskej monarchie, keď komunistický režim priniesol tých obetí na státisíce. Cár je vykreslený ako slaboch, cárovná zasa ako naivná mámuška, ktorá nenávidí všetko ruské. Šlachta je zasa v područí hnusného Západu. Do toho dokumentárne zábery, z ktorých časť je autentická, ale tá druhá je natočená špeciálne pre tento film a retušou upravená na dobové snímky. Prosto propaganda v plnej paráde. Na druhej strane ale nemôžem opomenúť kvalitatívnu stránku filmu, ktorý sa atmosfericky pohráva s divákom a predkladá na sovietske pomery solídnu kvalitu a spracovanie. Škoda, že ide o ďalší film o Rasputinovi, ktorý je divákom predostrený neobjektívne a len z jedného pohľadu. Jedny filmy ho velebia, iné - ako je aj tento - od začiatku zatracujú a spochyňujú akýkoľvek prínos. Tak rád by som videl konečné objektívny pohľad na túto osobnosť ruských dejín v hranej podobe, zatiaľ sa mi to podarilo iba v tej dokumentárnej. ()
To byl tenkrát začátkem osmdesátek mládeži nepřístupný obrvelehit, každý šesťák tvrdil, že už to viděl, ale neviděl to nikdo, děj se šířil ústním podáním, obohacovaný o nové detaily s každým dalším vypravěčem, Rasputinova smrt dostávala čím dál hororovější nádech, z jedněch odhalených ňader bylo málem tvrdé porno, z vágní dobové souvislosti s Brežněvovým uzdravením udělala klukovská šuškanda otevřenou kritiku režimu… Když na to koukám dnes, vidím lehce zmatený socialisticko-historický bulvárek, který záplavami jmen a archivních záběrů navozuje falešný dojem faktografické přesnosti, ve schematickém pohledu na Romanovce i pravoslaví vzorně drží stranickou linii, o skutečných architektech „lidové“ revoluce cudně mlčí, zato přihodí tady slizkého Laponce, tam lakotného Žida; ještě že aspoň ty Petrenkovy expresivní scény jsou pořád stejně expresivní. ()
Obraz Ruska na úsvitu carského režimu má tendence vyjadřovat se očima Rasputina, ale hlubšího pohledu se divák nedočká. Místo toho se zabývá obecným stavem ruské společnosti a dějinnými souvislostmi (průběžné představování skutečných politických osobností) důrazně podpořené archviními dokumentárními záběry. Film zobrazuje úpadek režimu spojený s hrůznými činy Rasputina a vyznívá tak navenek velice naturalisticky. ()
Citát: „Všichni chtějí zázrak, trhají mě na části. Pro někoho jsem nový Kristus. Pro jiné antikrist.“ Film Agónie vypráví o konci života legendárního ruského mystika Grigorije Jefimoviče Rasputina. Snímek nám ukazuje jeho vliv na carskou rodinu a tím i na chod celé ruské monarchie, jeho zhýralý život. Tyto dvě věci byly trnem v oku řadě vlivných lidí. A přivodily i jeho smrt. Část zobrazeného Rasputinova života působí jako vlnobití. Je miláčkem především carevny, protže má dobrý vliv na nemoc jejího syna. Je i zhýralcem, který chce mít ženu, na kterou si ukáže, ale i posledním nuzákem válejícím se v blátě. Snaží se hýřit ve vysoké společnosti i se vrátit domů ke kořenům. Nakonec zůstává sám jen se sebou. Do snímku jsou vkládány také záběry mimo klasické vnímání – jde o černobílé historické dokumentární záběry připomínající různé události i barevné surrealistické vize. ()
Z obyčejného člověka velký muž. Většina lidí ho milovala a přitom - aspoň pro mě - to byl "škaredý pán", který dokázal neskutečně dobře manipulovat s lidmi a získávat si jejich důvěru. Zkrátka je to jen takové životopisné drama popisující pád "velké" osobnosti a spolu s ní i úpadek velkého Ruska. Celé je to doprovázeno archivními záběry, které se v průběhu filmu občas objevují. Rasputin byl zahrán hodně dobře, ale žádný převratný film to není.... 7/10 ()
Umělecká síla a éthos tohoto ztvárnění vděčného filmového tématu mohou být dle mého názoru jen stěží překonány jiným dílem. Rasputin a dokonávající carská monarchie zde představují originální "dvojníky" - jeden nemůže existovat bez druhého, Rasputin je symbolem katastrofálního stavu ruské společnosti, je zřetelnějším ztělesněním smrtelného úpadku Ruska než sám car Nikolaj, jemuž vděčný národ přezdíval "Krvavý". Klimovova koncepce mistrovsky pracuje s racionalitou a iracionalitou zároveň. Jeho historická analýza Ruska na sklonku carismu je dokonale racionální, přičemž tato racionalita je současně velkolepě potvrzována dvojí iracionalitou: jednak obrazem společnosti zdevastované psychopatologií svých nejvyšších vládnoucích kruhů, jednak samotnými filmovými prostředky. Vše, vše, vše - postavy, interiéry, práce s barvami (černobílé záběry zde neplní pouze funkci "historického materiálu"), detaily a velké detaily (všimněte si, že snad pohled žádného člověka není "normální", oči všech jsou oči šílenců, lidí v amoku, extázi, utrpení...), ano, vše je projevem totálního marasmu, ve kterém už nelze odlišit šílenství individuální a šílenství kolektivní. V jistém smyslu by zde bylo možno připomenout postupy režiséra z naprosto jiného žánru a jiné kultury: Davida Lynche. Právě tato psychopatologie, děsivé obrazy vystupující až z hlubin nevědomí, archetypální asociace... jsou oběma tvůrcům společné. Zatímco Klimov však činí z psychopatologických prvků nástroj výše zmíněné racionální analýzy společnosti, u Lynche je šílenství světai projektováno výhradně do šílenství osamělého individua (osamělých individuí). ()
Skvěle prezentovaná ruská filmařská škola, bohužel dosti učesaná evidentními cenzorskými zásahy novodobého sovětského samoděržaví. Z historického hlediska tedy film obsahuje několik zjevných nepřesností, ovšem vykreslení osudu carské rodiny a scény zavraždění Rasputina - to byly opravdové lahůdky. 80% musím dát i ve spánku. ()