Posádka v ohrožení

Výjimečný film, už jenom tím, že jej lze snadno rozdělit na dvě rovnocenné (i když kvalitativně odlišně hodnotitelné) části. První je psychologické drama, jak vystřižené ze života, sledující osudy a peripetie tří přeci jen stárnoucích letců Aeroflotu. Prvním z nich je kapitán Andrej Timčenko, nastupující na palubu do jedné ze svých posledních sezón. Jeho sotva dospělá dcera čeká dítě s nýmandem a rodinu tak čeká těžká zkouška. Druhou postavou, jenž si režisér Mitta vybral do příběhu, je pilot Valentin Nenarokov, rozvádějící se se ženou. Jeho osud je asi ze všech nejsmutnější. Žije ve svazku a je docela v pohodě, jeho žena se ale ukáže být bestií, která první navrhne, aby se rozvedli, po té díky tomu (přestože je ona z obou rodičů horší), že ona je matka a Valentin bývá jako pilot často pryč, získá opatrovnictví syna a pak ještě zamezí jeho návštěvám, najde si burana a Valentinovi se posmívá. Třetí ústřední postavou je Igor Skvorcov, palubní inženýr, seladon a děvkař, jehož život vyplňují románky s letuškami a speciálně upravená postel s disko barvami a zvuky. 80 minut sledujeme střídavě život těchto tří, je to spíš smutné než zábava, ale i v dnešní době veskrze aktuální podívaná. Ve druhé části scénáři dochází dech - bylo nutné všechny tři muže slepit v jednom příběhu, a protože film to měl být původně katastrofický, tedy vyšleme osobní letadlo docela nepochopitelně do oblasti zemětřesení převážet raněné a přeživší. V oblasti však zuří další živelné katastrofy (požáry, sesuvy půdy) a tak letadlo neodletí zcela nepoškozené. A konečně se dostáváme k tomu, o co od začátku šlo, pořádné drama s katastrofickým tématem. Tahle část film je možná trikově slabší, ale dívat se na to dá. Konec je rychlý, přesně naopak než celý film. (14.07.2018)

"Sovětský" katastrofický thriller mi poměrně silně utkvěl v paměti (a to už je pěkně dlouho, co jsem to viděl). Po trikové stránce mě chvílemi i pěkně překvapili. Nápad filmu nebyl špatný, ale něco tam skutečně přeháněli (oprava pláště letadla za letu... No já vám nevím... atd.). Po celkem nudném začátku víc než svižný filmeček, u kterého se posedět dalo. (19.01.2004)

Nezapomenutelné :-). Scény jako ta s barevnou hudbou nebo oprava letadla ve výšce 10 km se prostě zapomenout nedají. Nicméně jsme na to celkem vážně chodili do nonstop kina na Václaváku - to se taky nedá zapomenout. Nevím co bych tomu řekl dneska, ale tenkrát mě to docela bralo - určitě víc než Příběh opravdového (sovětského) člověka. (13.02.2013)

Asi som mal zbytočne malé očakávania. Nenaplnili sa. Som prekvapený, ako je tento sovietsky film na svoju dobu moderne poňatý, nielen svet uhladených moskovských pilotov lietajúcich na vtedajšiu socialistickú éru moderných prúdových Tupolevoch Tu-154, ale aj angličtina v hubách pilotov a letušiek, zábery z európskych veľkomiest, celkom otvorené medziľudské vzťahy či nadčasová psychológia postáv. Samozrejme, späť do socialistického sveta nás vracajú hlášky na letiskách - odlet do Baku, Taškentu, Kyjeva, Usť-Kameňogorsk - všetko svetové letoviská :-) Predstavovací úvod je nadmieru dlhý, činí oveľa viac ako zvyšná katastrofická časť, na druhú stranu ale musím podotknúť, že nenudí. Ústredné postavy sú sympatické, ich naturely majú hlavu i pätu a divák je dobre naladený, čo sa stane s ich osudmi. Katastrofická časť ma milo dostala - tie výbuchy, práca s modelmi, horiace budovy, valiaca sa horiaca ropa, rôzne špeciálne efekty na zemi či vo vzduchu - to muselo stáť hromadu rubľov. Samozrejme, nejaké chybičky, pri ktorých sa divák neubráni úškrnu, sa objavia - to keď pri daždi steká voda v strede kamery alebo občas krkolomný strih. V sumáre ide ale o poctivú filmárčinu, žiadna fušerina, a to treba oceniť. (07.12.2023)

Asi bych vůbec neměl hodnotit, protože to je opravdu hodně hodně hodně dlouho, co jsem to viděl v televizi a byl jsem hodně hodně hodně malej. Pamatuju si pár úryvků, jakýsi zemětřesení, úlet mojí oblíbenou Tu-stopadesátčtyřkou, opravu letadla za letu, omrzlýho hrdinu a ulomení ocasu letadla při přistání. Rodiče už tenkrát tvrdili, jak je to naivní, já měl ale oči navrch hlavy a nadskakoval na gauči jak to dopadne. Asi bych dneska tvrdil to samý co rodiče, ale zatím mám docela hezkou vzpomínku. Tak kompromis a radši to nechci vidět, co kdybych si to zkazil. Vlastně je to skoro stejnej případ jako Aféra concorde. Update 3.4.2015: koukám, scéna vzletu se dá dokonce najít a náhodou to na rok vzniku nijak tragicky nevypadá. A naopak závěrečné přistání je podle mě uděláno výborně, ne zbytečně přeefektovaně, přitom to nevypadá špatně a jak je obraz rozpitý v dešti, to tomu v kombinaci s hudbou dodává pěknou atmosféru. A už za to zvedám na čtyři. BTW natáčí se remake s Danilou Kozlovským, tentokrát se na tom asi vyřádí víc (větší, hlasitější, přeefektované), ach jo :) (27.02.2012)