Příběh létající pevnosti

Ačkoliv je tohle propagandistický film, je to svým způsobem i film osvětový. Doma v Americe se totiž moc nevědělo co tam ti kluci u všech těch perutí po zapojení USA do války vlastně dělají. Domů chodily jen dopisy, že syn byl zabit, zraněn, že je nezvěstný... Americké velení si zprvu myslelo, že silně vyzbrojené Létající pevnosti B17 a Liberátory B24 mohou nálety na nepřátelské území podnikat sami bez doprovodu. že jej nepotřebují, protože střelci a sevřené formace letounů do ,,krabic'' tzv. combat boxů umožní při obraně soustředěnou palbu z letounů celé formace. Že to byl omyl, poznalo velení už záhy a ztráty začaly být na pováženou. Ono odepsat jednu létající pevnost s deseti členy osádky ještě šlo, ale když se jich nevrátilo z mise 30 ... 300 vycvičených mladých kluků. Synů, otců... Týdeníky v kinech samozřejmě jely na sto procent a informovaly o dění na frontě, ale ještě nikdo nenatočil přímo v letadle co se děje na bojové misi. Když se Robert Morgan kapitán a velitel B17 ,,Memfiská kráska'' dozvěděl, že mu chtějí na misi do letadla nacpat filmaře, byl na mrtvici. Jasně to zaznamenal ve své autobiografii Memfiská kráska. Důvodů bylo několik. Ač se Fortress zdál obří, každé místo bylo vyplněno výstrojí a také se počítalo každé kilo navíc. Někdy se bombardéry naložené pumami, municí pro všechna palubní střeliště a palivem jen těžce odlepovaly od runwayí v Anglii. A pak tu byla obava, že budou filmaři překážet v reálném boji. To byla obava oprávněná. V neposlední řadě tu byl aspekt i jisté pověrčivosti, kterou měly všechny osádky bombardérů a jakákoliv změna mohla narušit jejich ,,kruhy'' a fungování jako celku. Nakonec byl ale Morgan přemluven a během několika misí byl natočen tento barevný film. Je to dechberoucí záležitost, protože to na co koukáme se skutečně dělo. Když vidíme ve spirále padat k zemi obrovský čtyřmotorový bombardér, víme, že uvnitř jsou muži. Muži, kterým odstředivá síla znemožňuje dostat se k nouzovým výlezům... Na mne vždy nejvíce působí ten závěr, kdy se kluci vracejí na základnu. Čekající ambulance a hasiči, první červené světlice a první přednostní přistání s raněnými. Rozstřílené stroje s mrtvým jedním a někdy i dvěma motory, s dírami v trupu, křídlech s ustřelenými stabilizátory... Letouny sedají na břicho, s jedním kolem venku, nebo normálně, to když kluci ve stroji zrovna měli štěstí a zrovna jim se nic během mise nedělo. B17 byly obdivuhodné stroje. Dokázaly ustát značné škody, prý se dobře pilotovaly navzdory své obrovitosti a mezi osádkami a stroji fungovalo vzácné pouto. Může to znít divně, ale je to tak. V dokumentu The Cold Blue od HBO to jeden z letců dokonce připodobnil k manželství. Díky Wylerovi tak máme možnost vidět jak drsný byl tenkrát život osádek těžkých létajících pevností. Smekám i před ním, protože usednout do bombardéru a vyrazit nad Německo vstříc flaku a Luftwaffe při vědomí 25% šance sestřelení, to chtělo sakra koule a Wyler je měl. Takže tohle je za 5 bílých amerických hvězd v modrém poli na olivivých křídlech ! * * * * * * (29.12.2019) (méně) (více)