Prázdniny v Římě

Velmi příjemná romanticko-komediální podívaná. "Sladký" koktejl namíchaný z těch nejchutnějších ingrediencí - jednoho z nejromantičtějších měst, jako vždy vynikajícího, charismatického Gregory Pecka a půvabné Audrey Hepburn. Jako divák jsem se bavil hned, jak se na scéně objevil zmíněný pan herec, který nastartoval tento humorem a osobitou atmosférou nabitý snímek. Samotný začátek v bytě novináře Bradleyho je úžasný, když nic netušíc uloží princeznu na divan, o pár minut později ji nešetrně přemístí ze svoji postele a ráno se dozvídá, s kým má tu čest, lépe řečeno, koho má v "kvartýru" :) Co všechno by pak neudělal pro peníze a sázku? U správné romantiky nesmí chybět zamilovanost, takže vše je nakonec trochu jinak. Závěrečná konference je také velmi povedená, když SPOILER si princezna všimne mezi novináři svého "prince" (Gregory Peck je mezi všemi těmi novináři bezkonkurenčně nejvyšší) /SPOILER.....Zvažoval jsem, zda dát 4 nebo 5*, nakonec jsem zvolil tu druhou variantu, jelikož jsem přesvědčený, že budu mile rád vzpomínat na oněch 118 minut. A teď ruku na srdce, kdo by nechtěl něco podobného prožít? ;) (11.04.2009)

Gregory Peck výbornej, Audrey Hepburn překrásná. Prázdniny v Římě prvotřídní. Tenhle film je prostě klasa. Nakop Audrey kariéru, překvapil hudebními vsuvkami a na to, že je film natáčený v padesátých letech, nedokázal jsem se ani chviličku nudit. Když mezi dvěma funguje chemie na plné obrátky, nelze očima jen tak, letmo, couvnout mimo. (24.01.2010)

"Charmed..." No a čeká nás pár superlativů, takže: 1) William Wyler - vzal slušný scénář, povedl se mu jeden z nejšťastnějších casingů v historii kinematografie, když místo Elizabeth Tylor a Caryho Granta (tohle spojení zní taky lákavě, ale pochybuju, že by mohlo být byť jen stejně magické) obsadil do hlavních rolí Pecka a Audrey. Prosadil si, aby byl celý film natočený v ulicích Říma (podobně jako tehdy v Itálii dominantní neorealismus) - což bylo tehdy v Hollywoodu VELICE neobvyklé. 2) Gregory Peck - těžko si v roli novináře-gentlemana představit někoho jiného. Peck je správnou měrou charizmatický a důstojný, přitom (i když byl v té době jednoznačnou hvězdou on) zcela nesobecky nechává po svém boku zazářit: 3) Audrey Hepburn - jen za ni bych tomuhle filmu dal z fleku pět hvězdiček-kdykoli se plátně objeví, roztáhne se mi na tváři úsměv od ucha k uchu, tak je krásná a rozkošně milá... když k tomu ještě prohodí nějakou repliku svou úchvatnou královskou angličtinou, pokoušejí se o mě mdloby a měnil bych cokoli za možnost být Joem Bradlym... ty oči!...ten úsměv!... No radši končím... Strašně milý příběh, nenásilná romantika, která je o to dojímavější, že je jen v náznacích. A ten konec... 100% (18.06.2006)

Tak takhle to vypadá když americká studia vsadí na velkého režiséra, ten se inspiruje italským neorealismem a kompletně jej obrátí naruby, protože ke své práci dostane největší herecká esa. Scénář je bezpochyby zajímavý, postavy až nečekaně životné, ovšem co toto dílo řadí do síně nesmrtelných, je naprosto precizně zvládnutá režie, která vynikne zejména při venkovních scénách. Tu nemá na svědomí nikdo jiný než William Wyler a musím říct, že tomuto géniovi přicházím na chuť čím dál tím více. (07.03.2005)

Romantický film s neromantickým koncem. Jsem ráda, že jsem se nenarodila v královské kolébce a na má bedra nebyly vloženy povinnosti vůči své zemi. Jsem nesmírně ráda, že jsem si mohla hrát s kým jsem chtěla, že jsem si mohla jet kam jsem chtěla a později, že jsem se mohla milovat s tím, do kterého jsem se zamilovala. Film jsem dnes viděla úplně poprvé a dlouho, předlouho jsem se na něj chystala. Audrey byla sluníčko a v roli křehké princezny, která se vzepřela rozvrhům a užila si svůj den jako anonymní žena, jí to nesmírně slušelo. Konec filmu ani nemá cenu moc rozebírat, protože ... dojemnější vyznání vzájemných citů, aniž by o tom mezi nimi padlo jediné slovo, jsem ještě neviděla. (Challenge tour 2015) (18.04.2015)