Muž s kinoaparátem

Muž s kinoaparátem je především experimentální film. Bavíme se o filmu z roku 1929, tedy z roku, kdy už byl filmový zážitek víceméně proslavený přes celý svět a už to tou dobou se objevil fenomén experimentálního filmu, tedy takových filmů, které se lišili od klasických filmů a občas spíše než o příběh šlo spíše o to, čeho všeho je vlastně filmový materiál schopný. Co vše může filmový materiál zachytit, v jaké podobě a jak moc následně může působit na diváka. V případě Muže s kinoaparátem si dovolím sečíst statistiky, které dal dohromady Radomír ´´ Douglas´´ Kokeš: Muž s kinoaparátem obsahuje 1511 záběrů a průměrná délka jednoho záběru je 2, 6 sekund. Především ale Muž s kinoaparátem přesně zapadá do kategorie filmů dokumentárních, které jsou vlastně počátkem veškeré filmařiny, protože se za dokumenty ze všedního života lidí dají označit také první krátké snímky bratrů Augusta a Louise Lumiérových, kteří za filmem stojí. Tím Mužem s kinoaparátem je v případě stejnojmenného snímku Dziga Vertov, jehož jméno rozhodně není proslavené tak jak by si tento ruský filmař zasloužil. Na samotném startu než se pustíme k rozboru filmu Muž s kinoaparátem je důležité si uvědomit, že existují v základě dva separátní filmové zážitky: Hraný film a dokumentární film. Hraný film obsahuje herce a zobrazuje vymyšlený příběh (spadají sem i filmy založené na skutečných událostech, ale pořád ztvárněné falešným podáním jako třeba Schindlerův seznam, Statečné srdce či Gladiátor). Dokumentární film zase má funkci především informativní. Filmaři je od počátku tento formát audiovizuálního díla využíván k informování člověka o světě kolem nás. Především ale (víceméně) zobrazují skutečnou realitu a jsou i víceméně divácky náročnější. Právě Vertov se svým snímkem Muž s kinoaparátem plánoval zachytit život takový jaký je. Přesněji tedy chtěl zachytit život v Sovětském svazu, takový jaký je. Zachycení reálného života v socializmu, které ovšem není nutně viditelné a Muž s kinoaparátem se víceméně stává filmem, kde se reálně může stát, že divák netuší co chtěl básník/filmař vlastně říci. Muže s kinoaparátem je velmi snadné odsoudit jako na první pohled nesouvisející koláž rychle stříhaných záběrů, která na první pohled nemůže působit jako konzistentní filmový zážitek. Jenže v tom je ten háček- Může to tak jasně působit.... Ale zároveň to tak vlastně vůbec není! Muž s kinoaparátem je především skutečně ukázkou toho, co vše může filmová kamera a za ní schopný kameraman dokázat. V roce 1929 samo sebou ještě používání filmové kamery nebylo na samotném vrcholu a spousta praktik, které se začali používat až za několik let v rámci Muže s kinoaparátem pochopitelně využity nejsou. Jenže už tehdy existovalo dost zajímavých a působivých technik, které Muž s kinoaparátem využívá ať už je to dělení obrazů na několik jednotlivých částí nebo nahýbání obrazu. Režisér a scenárista Vertov a jeho kameraman Michail Kaufman zde prostě svou očividnou posedlost tím kouzelným vynálezem zvaný kinoaparát společně přetvořili v dodnes jeden z nejpůsobivějších vizuálních zážitků všech dob a i díky tomuto faktu je Muž s kinoaparátem dodnes brán jako jeden z největších filmových klenotů všech dob. A to zcela oprávněně! Vertov zde sice funguje jako scenárista, tento film samotný ale scénář vlastně neměl. Vertov chtěl především zachytit drama všedního dne a zachytit realitu bez samotného scénáře. Vertov za tyto řeči následně dostal kritiku, protože některým kritikům přišlo více než očividné, že nějaké scény prostě nemohli vzniknout bez scénáře a byli předem připravené. Ano, takové momenty se tu možná třikrát najdou. Jenomže jinak se opravdu Vertovovi ten všední život v jednom městě v Sovětském svazu zachytit podařilo a je to jednoduše působivé. Skutečně se tu dohromady vystřídá těch 1511 záběrů a to v neskutečné rychlosti, přičemž Vertov a Kaufman se skutečně podaří, aby by byl divák jednoduše pohlcen tím vším co se na plátně děje. I díky své jedinečnosti může Muž s kinoaparátem klidně naprosto zaujmout i v roce 2020 a mám pocit, že se mu takhle bude dařit ještě dlouho, což je vzhledem k faktu, že tento film za 9 let oslaví 100. výročí jednoduše parádní. Hlavní úmysl Vertova bylo vytvoření skutečně mezinárodního filmového jazyka bez jazyku. Tento film se natáčel celkem 3 roky a díky perfekcionistickému střihu, který dal Vertov dohromady s Elisabetou Svilovou vznikl zásadní milník dokumentární tvorby, kterému se skutečně podařilo zachytit život. Dokument, který sice využívá klasické postupy hraných filmů a přesto to nejenom nepůsobí zvláště, ale celkově to ještě více vysvětluje, proč je Muž s kinoaparátem tak jedinečný a zásadní, vizuálně vtahující a dokáže skutečně předvést ty největší kouzla, kterých je filmová kamera schopná. Zachycuje práci strojů či různé aktivity normálního anonymního člověka takovým kouzlem, že to je doslova neskutečný a podtrhuje to neskutečnou sílu tohoto nejdůležitějšího filmového dokumentu všech dob. Hlavním hrdinou je zde prostě kinoaparát, který zachycuje vše kolem sebe a vděčný divák by z toho vizuálního kouzla neměl být nic jiného než jednoduše nadšen. Je to intenzivní, neskutečně nápaditý a především skutečně vizuálně kouzelný. Takže je jednoduše spoustu důvodů, proč tenhle zásadní milník dokumentární tvorby vidět....... (26.10.2020) (méně) (více)