Černá slečna, slečna Černá

"Každá tragédie potřebuje nějakého toho šaška, směšného hrobníka, aby ti Hamletové vypadali větší..." Stáří bývá všelijaké; někteří se jej rozhodnou strávit v kruhu nejbližších, druzí se intenzivně věnují svým koníčkům a zálibám a jiní si chtějí budoucnost pojistit pronájmem hrobky. Stejně jako Dobromil Douda, hrdina této brilantní černé komedie z pera Daniely Fischerové. Jednoho dne ale přijde krutá rána: hrob je prodán cizím lidem. Naštěstí je tu slečna Černá, ironií a sarkasmem překypující bývalá doktorka práv, která se rozhodne trojici starých mládenců vyjít vstříc, neboť jak sama věří, brzy zemře. Výborně napsaný příběh, výlučný a tak trochu piroteskní nabízí až překvapivě svěží dialogy, stejně jako množství metaforických narážek a významů a především humor tak černý, až se hrdlo svírá a přitom tak nesentimentálně čistý, že ani náznakem plačtivosti nevydírá. Herci úzkostlivě dbají, aby zbytečně nenadbíhali smíchu pro smích a kouzlí nádherné postavy životních ztroskotanců, jež ovšem optimismus neopouští. Zcela atypickou příležitost v podobě cynické, vulgární a nudou umírající slečny Černé získala Jiřina Bohdalová, která se dokázala vymanit ze škatulky zavedených typů a upozornila, že její rejstřík je skutečně široký. Z pánské trojice jednoznačně vyčnívá homosexuál ze staré školy jemných způsobů a noblesního chování v podání neodolatelného Františka Němce, jakkoli výborní a ve svých rolích přesní jsou i Labuda s Lábusem. A režisér Petr Nikolaev v té nevtíravosti zůstal téměř neviditelný, což je nejvyšší oddanost látce, tančící na hrobě v tragikomických piruetách. (28.08.2010)

Příjemně morbidní dílko. Milý scénář, kterému pomohla pokorná režie a zejména skvělí herci budící dojem, že se při natáčení náramně bavili. Nejen, že zvládají své role, ale ještě se nad ně dokázali povznést a sami je zparodovat nebo alespoň lehce zironizovat. Pohodičkové pokoukání, kterému velmi napomáhá i příjemně krátká stopáž. (24.11.2007)

"S potěšením zalehnu váš hrob." Malebně černá komedie o třech starých mládencích, kteří slaví každé narozeniny nad prázdným hrobem a teď jim hrozí, že o něj přijdou, pokud v něm nepohřbí rodinného příslušníka. Takže je třeba najít patřičně zchátralou osobu ženského pohlaví, aby si jednoho z nich vzala a co nejdřív se stěhovala pod kytičky. NEJLEPŠÍ scénář Daniely Fischerové! Skvěle vymyšlené a od sebe odlišené postavy (každý z pánů zůstal sám z jiných důvodů) a precizní dialogy, kde nenajdete ani jednu nadbytečnou větu. Obsazení je typově neortodoxní, z pánů bych vyzdvihl znamenitého Františka Němce jako sarkastického frakmena Julia ("Mám to u vás schované, vy zvíře nevychované."). Ale Jiřina Bohdalová! Její role slečny Černé se dá připodobnit k doktorce Fastové, kterou hrála Dana Medřická v Nemocnici na kraji města. Cnická žena s drastickým slovníkem a bez nejmenších iluzí o lidech, chlap v sukni. Žádná dojemná tragikomická uklízečka, žádný lidový typ, jak se od Bohdalky čeká. Všichni ji sborem odesílají do penze, ale proč proboha? Když někdo dokáže zaujmout diváky už v jurském období (její první film Žižla a Pižla byl němý!) a ještě po sedmdesáti letech dovede překvapit něčím novým, neokoukaným, ať je tady do sta! 100% (06.04.2006)

Tak trochu morbidní, ale velmi dojemný a hluboký příběh o přátelství na konci života. Konec snímku sice není veselý, ale jak říká v tomto filmu Jiřina Bohdalová: "Někdy život končí smrtí." Tři staří mládenci ( Lábus, Labuda a Němec) se rozhodnou zakoupit na venkovském hřbitově hrob, s černou plastikou mladé slečny. A všichni si slíbí, že jen ona, tato černá socha, bude jedinou ženou jejich života. Bohužel nic není tak, jak mělo být a dokonce hrozí, že o hrobku přijdou. Film je skvělě herecky obsazen. (18.04.2013)

Tomu se říká herecký koncert! Zvláštní pochvala scenáristovi, který dokázal přijít s docela originálním námětem ze současnosti (mezi těmi všemi adaptacemi divadelních klasik). (08.04.2003)