Vzpoura hraček

Opět nadčasové dílko. Paní Týrlová, Trnka a K.Zeman pro mě byli výtvarníci, kteří mě v 60. a 70. letech hodně dali. Jejich filmy jsme "žrali" a jsem moc ráda, že se díla těchto velikánů české animace a loutkářství uchovala a s trochou vysvětlení mohou stále něco dávat i současné mladé generaci. U paní Týrlové jsem obdivovala velkou romantiku a něžnost u některých animací. Vzpoura hraček byla na tehdejší dobu originální a akční, ovlivněná druhou světovou válkou, ale pro děti velmi srozumitelná. (01.01.2014)

Zřejmě jeden z prvních moderních českých animovaných filmů, zakladatelské dílo české školy tohoto uměleckého subžánru, které nás od prvních záběrů minimálně zdvojenou symbolikou vtahuje do ovzduší stále přetrvávající radosti z osvobození z nacistické okupace. Koordinované akce náhle oživlých hraček vzbuzují ve mně asociace na květnové české povstání z předcházejícího roku. Tehdy stále originální a navíc skvěle zvládnutá myšlenka na propojení animovaného a hramého filmu byla pro mne v dětském věku, kdy jsem tento film viděl poprvé na školním představení, zjevením. Zjevením je pro mne i dnes. Stejně tak jako jeho tvůrkyně, kterou jsem ponejprv poznal ve velkém dokumentárním cyklu Československé televize o historii a tvůrcích našeho animovaného filmu; uváděl ho režisér Eduard Hoffmann. Baťovy příspěvky se zkrátka objevují i tam, kde bychom je nejméně čekali. (26.08.2007)

Hraná a loutková groteska z období protektoriátu asi nejlepší a nejslavnější počin této významné české animátorky. Výrobce dřevěných hraček Jindřich Láznička vyřeže karikaturu Hitlera. Gestapák Eduard Linkers chce zakročit a vnikne do opuštěné dílny kde ho čeká nemilé překvapení v podobě oživlých hraček které agresivního vetřelce zesměšní a vyženou. Autorka sklidila značný úspěch s tímto snímečkem na mezinárodních festivalech a to v Benátkách a v Bruselu. Už námět k tomuto filmu položily filmový rutinéři a to Elmar Klos, Bořivoj Zeman a L. Toman a to mluví samo za sebe. Jinak Eduard Linkers jak už napsal Ej Hlemýžd hrál ještě tedy ve filmu Nikdo nic neví ve kterém vytvořil asi svou největší roli a kde podal skoro podobný výkon a tam zase šel na oplátku po herci Filipovském a Marvanovi. Zemřel snad tuším v roce 2004...? A viděl jsem ho ještě navíc ve filmu Krakatit, naposledy ho mohli diváci tady u nás shlédnout v roce 1949 a to ve filmu Soudný den. Za svou kariéru natočil, nebo se podílel ještě celkem, krom tedy Vzpoury hraček, Krakatitu a Soudného dnu na dalších 10 filmech. (10.06.2006)

Slídivá kontrola zatemnění ! Tvůrčí atmosféra několika málo poválečných let (pro mě dýchající třeba ještě z filmů 13.revír, Hostinec U Kamenneho stolu, Předtucha, Divá Bára, Rodinné trampoty oficiála Tříšky a z Čapkových adaptací), námět (viz Karlos80), dynamická loutková animace a v neposlední řadě vše stmelující vynikající ♫ hudba Julia Kalaše. (20.02.2012)

Vzpoura hraček je legendární groteskou plastické symbiózy hraného filmu s loutkovým. Účty krutosti válečného běsnění je moudřejší vystavovat se šarmantním nadhledem, což velkolepé galapředstavení fantazie Hermíny Týrlové (za režisérské spolupráce Františka Sádka) dokonale naplňuje. Výsměch poraženému světovému nepříteli je tu zdrojem všeobecné úlevy, Eduard Linkers byl ideálním představitelem všehoschopného úlisného nacisty a Jindřich Láznička se uzdravil svou úlohou hračkářského mistra Josefa Hoblíka. Zlo musí být po zásluze potrestáno a je celkem jedno, zda-li ty způsoby evokují něco hrdinského, nebo se dopřává prostor pro uličnickou duši hravé Hermíniny podstaty. Choreografická souhra prastarých a již dávno zapomenutých hraček je úchvatná, míra potrestání se nestává vulgaritou, ale vyznačuje se důvtipem, rozverností a radostí ze života. Rozkošné to pobavení při záslužném potrestání nacistické zlovůle. (19.09.2020)