Oficiální dokument z 6. říšského sjezdu NSDAP v Norimberku 4.-10. září 1934. Po II. světové válce v mnoha zemích trezorový film. (oficiální text distributora)
"Můj pes nemá čumák!" "A jak tedy čumí?" "Blbě!" Triumf zvůle nevyjádřil nikdo líp než Hitler. No a pak ještě Koba, ale to byl přece srandovní sympatický fousáč, ne? Jinak by jsme si ho z ironie nevěšeli na zdi po hospodách a školách, no ne? NE! Ti dva jsou vlastně úplně stejní, jen po bolševicích nám nezbylo žádné podobně známé dílko, takže "zevnitř" se můžeme podívat jen na nacistický snímek. Triumf vůle je technicky i výpovědně nesmírně cenný film. Je už sice ke konci trochu dlouhý. Hlavně však můžeme pochopit atmosféru doby. Uchvátí vás to. Ale stále mějte na mysli, že kvůli tomu zemřelo přes 60 000 000 lidí. Škoda, že sem nedají i Milouše "kůla v plotě" Jakeše na Červeném Hrádku. To má zase výtečné dialogy.
Jedno se fašistům nedá upřít a to nulovou nezaměstnanost. O ní prostě každý věděl a právě proto se Hitler vyšvihl raketovým krokem kupředu až do čela celého národa. Ačkoliv je tento dokument neuvěřitelně působivý hlavně ze strany Hitlera a jeho pomocníků tak neuvěřitelně strašidelné, dalo by s říct, při pohledu na sílu a moc, kterou Hitler držel v ruce a nedokázal ji absolutně využít. Možný byl dobrý demagog, nicméně nedokázal celý národ udržet pohromadě a dopadlo to tak jak to dopadlo. Dokument Triumf vůle by měl vidět každý, aby si uvědomil, jaká v té době čpěla atmosféra v sousedním Německu, jak na to odpovídal zfanatizovaný lid a kolik lidí se dokázalo sejít na takovém kongresu jako byl právě tne v Norimberku. Je to možná neuvěřitelné, ale řekněte mi, kdo dokáže v současné době zcuknout takových lidí pod jednu střechu za jeden večír? Sice nedávám plný počet, ale to se prostě nedá dávat plný počet něčemu, co dokázalo ovlivnit chod dějin neuvěřitelným způsobem, když nebudu brát v potaz, že to ke konci bylo dost nudné, je to dokument natočený opravdu dobře a jediný opravdový zobrazující Německo zevnitř. -- Vždy se najdou lidé, kteří jsou skutečně aktivní bojovníci a očekává se od nich víc, než od milionů řadových občanů. Jim jednoduše nestačí říci si: "Já věřím". Radši si řeknou: "Já bojuji".
Fascinující, děsivé, monstrózní. Nacismus jako filmové náboženství... Riefenstahlová měla velký talent, bohužel, o to viditelnější bylo, komu jej propůjčila. Přesto, oprostím-li se od všech moralistních odsudků – je v tom něco zrůdně hypnotizujícího. Pokud Vás zajímá film jakožto služebník a nositel ideologie, pak tohle dílo je naprostým kánonem manipulace s divákem. Odsouzenihodné, přesto by se nemělo na Triumf vůle jen tak zapomenout. Přinejmenším jako varování před mechanismem propagandy účinkuje dodnes...
Mě to tedy ani nepřišlo jako dokument, spíš jako polodokument a polopropagandistické video. Síla nacistů je tu znázorněna opravdu velkolepě. Přesně seřazené šiky zfanatizovaných lidí budí opravdový pocit moci a v nepřátelích hrůzu. Sice to všichni měli v hlavě vymleté, ale schopnost demonstrovat svoji sílu nacistům upřít nemůžeme. Nedá se upřít ani režisérská invence, třeba záběry ze shora na pochodující šiky jsou opravdu dobré. Hlavně ze začátku se určitě neubráníte ironickému smíchu, tábor Hitlerjugend je fakt parodie a Hitlerova inspekce u pracovních oddílů taky stojí za to - fakt jsem se gebil. Jenže třeba Hitlerův projev v závěru filmu, kdy měl podporu několikasettisícového davu mě docela strhnul a to si vemte, že jsem jen normální člověk co nacisty meganemá rád a na ten film jsem koukal vlastně jen ze srandy.
TENTO FILM CHCI VIDĚT ZNOVU! Geniálně natočený propagandistický snímek Leni Riefenstahlové. Ukazuje jakou moc mají média, kdy ze zloducha udělají primadonu a celebritu toho největšího kalibru, kterého by do postele chtěla nejedna Němka. Oproti současným dokumentům, které postihují pouze nastříhané Hitlerovy projevy, na něj můžeme pohlédnout z jiného hlediska. Hitler byl skutečnou Osobností, která mě fascinuje. Jeho mimika, gesta a rétorské schopnosti jsou neuvěřitelné. Jen tak lze pochopit zfanatizované miliony Němců, kteří jej dosadili na vůdcovské křeslo, k čemuž mu výrazně dopomohla porážka Německa v první světové válce a také velká hospodářská krize. Proto se stalo, že tento netalentovaný malíř nejvíce ovlivnil světové politické dějiny dvacátého století. Naštěstí však tento „šašek s knírkem“ (jak jej kdosi nazval) neukormidloval své vojenské šiky k vítězství, a tak si po válce můj děda mohl zpívat: „Nad Berlínem, pod Berlínem, Hitler se pase; vem Staline, vem kulomet, zabij to prase; Já to prase nezabiju, já ho dobře znám, je to Hitler z třetí říše a von chcípne sám.“ :-)
Triumf Vůle se dá hodnotit podle mnoha různých kritérií. Obsah je samozřejmě propaganda. Můžeme ocenit to, že je to propagandisticky dobře či špatně odvedená práce a v obou případech lze jít od pěti k odpadu. Také můžeme hodnotit, zda je vhodné se na to podívat. Tady bych řekl ano, ale pouze za předpokladu, že budeme sledovat i jiné propagandistické snímky, mimo jiné i ty současné, které nám mohou prozradit, kdo že by dnes chtěl být novým Hitlerem. Protože jen tak své poučení z Triumfu vůle nějak zužitkujeme. Projevy v Triumfu vůle kupodivu nejsou tak brutální jako některé současné projevy jistých současných státníků. Nicméně z nich stále mrazí. Kombinací toho, že obsah je hnus, ale přesto stojí za vidění a toho, že je Triumf vůle mnoho chvil nudný, dospívám k třem hvězdám, které je ovšem v tomto případě třeba brát s rezervou.
Nebyť všadeprítomnej svastiky a toho malého chlapíka s kotletou pod nosom, tak mám pocit, že sledujem československý filmový týždenník. Povinná hodina a pol dejepisu každého inteligentného človeka. 80%
Namlsán úžasnou "Olympií" a připraven na nějakou hypnotizující manipulaci, jsem byl přeci jen trochu zklamán. Neustálé záběry sjezdů, mávajících davů a nejrůznějších shromáždění opravdu poskytují jen pramalý estetický zážitek (ale už vím kde se inspirovali naši filmový soudruzi v 50tých letech). Jestliže film něčím vyniká, pak je to opět naprosto dokonalý střih, který propagandistický záměr umocňuje (kombinace prostřihů na nacistické hotentáty, dav, smějící se tváře třeba v rámci projevu jsou...no prostě dokonalé). Dokument především obrovské historické hodnoty, ale jako nějaká uhrančivá ikona nacismu podle mě nefunguje.
Slavné propagandistické veledílo stále má, a pochopitelně navždy bude mít čím zapůsobit. Je to jedna velká nacistická idylka, lomcování s davy, burcování tehdy 'ublíženého' německého lidu. Fuhrer, Hess, Goering, Himmler, Goebbels, Streicher, ohně, svastiky, projevy, pochody, ulízaný patky, ta atmosféra... vše zabráno pod taktovkou ambiciózní Leni Riefenstahl. Na dnešní poměry tomu shází snad jen o něco větší spád.
Naozaj neoceniteľný dokument o dobe a atmosfére v Hitlerovom Nemecku 30. rokov. Netrúfam si však hodnotiť. Čomu by som dala hviezdičky? Na tú dobu vynikajúcemu režijnému spracovaniu, zaujímavej kamere a perfektne premyslenému strihu? (i keď pri konci som sa už nudila, ako dokument propagandy je to na jednotku!) Alebo obludnosti fanatizmu státisícov (+ nie práve zúčastnených miliónov) naočkovaných Nemcov, takých nadšených, že môžu zvelebovať svojho nového boha? Hitlerovým rečiam, ktoré boli väčšinou typicky politicky vágne, avšak úderné, nadšené a do bodky vypočítané? ...Tisíce vlajok, svastiky, kamenní orli, štandardy, vojenské hodnosti, euforický národ a nadšene hajlujúce davy - hystéria z kultu jednej osobnosti. Nedokážem sa úplne odosobniť a nevidieť to, čo nasledovalo o pár rokov neskôr... A keď som sa dívala na tých blonďavých chlapcov z Hitler Jugend, vybavila sa mi fotografia, kde tesne pred koncom vojny Hitler (na dvore pri bunkri) osobne povzbudzuje 12-14 ročných chlapcov, aby šli bojovať o Berlín. On, starý hnusný hajzel, ktorý to všetko spôsobil a nehanbil sa dívať do očí tým deťom, ktoré umierali za jeho tisícročnú ríšu, pretože už nemal kto iný!!! "A keď sa naša strana skladala ešte iba zo siedmych členov, už mala dva princípy. Prvý, že bude stranou s pravou ideológiou. A druhý, že bude nekompromisne prvou a jedinou vládou v Nemecku." Toto je ozajstné, monštruózne víťazstvo vôle...
Adolf Hitler, největší politik světa, geniální propagatér a mizerný taktik, se nám v tomto dokumentu představil ve své čiročiré nádheře. Ostatní postavy hrály, snad až na Rudolfa Hesse, třetí housle a počet záběrů, ve kterých se objevily, by se dal spočítat, například v případě Reinharda Heydricha, na prstech jednonohého koně. Vůbec jsem se u Triumfu vůle nenudil. Naopak. Byl jsem ve stálém natěšení na další scénu, na další projev, na další pohled do tváří zakomplexovaných nacistů. Nevyskytuje se tu žádná nenávist ke konkrétním národům a rasám, není tu žádná propaganda k válečnému tažení. Zatím se jedná "pouze" o utvrzování národní hrdosti, jedinečnosti, nadřazenosti a o vnucování myšlenky národního socialismu. I tak to ale Áda dokázal opepřit svou dokonalou vizáží, slovníkem a nenávistnými pohledy, které znají snad všichni uvědomělí obyvatelé této planety. Konec dokumentu je jeho jednoznačným vrcholem, který dokáže v těle diváka rozproudit řadu téměř nepopsatelných pocitů od znechucení, nenávisti, přes někdy až zvrhlé potěšení, radost a obdiv až po odsouzení či pochopení. Triumf vůle je jeden z nejlepších dokumentů, co kdy vznikl, na který se nezapomene, který je důležitý i dnes, který je dost možná zbytečně v některých zemích trezorový a který v každém člověku musí zanechat nějakou stopu. Avšak... Leni Riefenstahl....rada pro příště....Méně pochodů a hudby a více projevů a řečnických obratů!
Tohle se snad ani nedá hodnotit, protože dokument na mě působí přesně opačně než bylo jeho záměrem a význam Triumfu je samozřejmě dán následujícími historickými souvislostmi. Dnes to působí mrazivě, ale jinak je to jednotvárná nuda, nekončící smyčka neustále se opakujících motivů, davy mašírujících a nespočet praporů s hákovými kříži.
