Triumf vůle

Jedno se fašistům nedá upřít a to nulovou nezaměstnanost. O ní prostě každý věděl a právě proto se Hitler vyšvihl raketovým krokem kupředu až do čela celého národa. Ačkoliv je tento dokument neuvěřitelně působivý hlavně ze strany Hitlera a jeho pomocníků tak neuvěřitelně strašidelné, dalo by s říct, při pohledu na sílu a moc, kterou Hitler držel v ruce a nedokázal ji absolutně využít. Možný byl dobrý demagog, nicméně nedokázal celý národ udržet pohromadě a dopadlo to tak jak to dopadlo. Dokument Triumf vůle by měl vidět každý, aby si uvědomil, jaká v té době čpěla atmosféra v sousedním Německu, jak na to odpovídal zfanatizovaný lid a kolik lidí se dokázalo sejít na takovém kongresu jako byl právě tne v Norimberku. Je to možná neuvěřitelné, ale řekněte mi, kdo dokáže v současné době zcuknout takových lidí pod jednu střechu za jeden večír? Sice nedávám plný počet, ale to se prostě nedá dávat plný počet něčemu, co dokázalo ovlivnit chod dějin neuvěřitelným způsobem, když nebudu brát v potaz, že to ke konci bylo dost nudné, je to dokument natočený opravdu dobře a jediný opravdový zobrazující Německo zevnitř. -- Vždy se najdou lidé, kteří jsou skutečně aktivní bojovníci a očekává se od nich víc, než od milionů řadových občanů. Jim jednoduše nestačí říci si: "Já věřím". Radši si řeknou: "Já bojuji". (04.07.2007)

"Už v dobách, kdy naše Strana měla jenom sedm členů, jsme měli dvě zásady. Za prvé, budeme mít Stranu s pevnou ideologií. Za druhé, bude to bezpodmínečně hlavní a jediná síla v Německu." - A to se povedlo, konstatuje nadšeně Hitler při svém závěrečném projevu na stranickém sjezdu v Norimbergu roku 1934. Leni Riefenstahl se celkem umně daří zakrýt, že na této akci se krom podobných veselých projevů nic nedělo - samozřejmě krom toho, že půlka národa přijela servilně složit Vůdci poklonu. Přesto je tento dokument vzhledem k obsahu neúměrně dlouhý - a dobrá propaganda má být svižná a akurátní. Nicméně je zde několik slavných momentů, které stojí za to shlédnout i poněkolikáté - např. záběr pochodujích hajlujících vojáků z ptačí perspektivy nebo několik davových scén, jak vystřižených ze spartakiády. (02.11.2005)

Keby sa dalo dať naraz filmu 5 hviezdiciek aj odpad tak tu by to bolo určite nápomocné lebo stále sa prú v človeku dva pohľady a to po prvé na propagandu a desivý dôkaz možného zneužitia médii prispôsobovania si reality, kde v tomto ohľade sa o najelepšie z tohto súdka. No ale naskytá sa nám aj druhá stránka mince a to vedomie čo tento "fiktívny" dokument spolu s iným prostriedkami manipulácie spôsobil a, že jeho pozeranie vyvoláva nevolnosť pri pohľade na fanatizmus a neschopnosť či jej obmedzenie rozoznania dobrého od zlého. Proste jediným merítkom sa stáva otázka prístupu... (12.11.2006)

Megalomanstvo NSDAP nemalo vo svojej dobe obdoby ( a to svet ešte netušil, aké megalomanské plány táto strana mala do budúcnosti ). Ohromné masy vojakov, robotníkov na ohromných štadiónoch a uliciach. To všetko zachytila Leni Riefenstahl s razanciou profíka a vo všetkej paráde. Škoda, že tématické pozadie dokumentu je veľké manipulovanie s davmi, ktoré vyústilo až ku gumovaniu mozgov a nakoniec k najhoršej vojenskej mašinérii v histórii ľudstva. (29.09.2014)

Technicky dokonalé, monumentálne, podhľady jednotlivcov, nadhľady más. Záznam oslavy 6. zjazdu NSADP, alebo ako je tá skratka. To znamená striedanie záberov z rečníckeho pultu, námestí a štadióna. Bohužiaľ pri takmer dvojhodinovej stopáži tento prístup začne pôsobiť monotónne, až nudne. To hovorím odhliadnuc od obsahu, ktorý by mal dodnes slúžiť ako memento, čo sa stane, ak moc vezme do rúk silná osobnosť v časoch ťažkej hospodárskej krízy, v časoch, ktorá dala v Nemecku nový rozmer pojmu inflácia. Nemeckú chudobu vtedajšej doby samozrejme nevidíme, Triumf vôle nie je ničím iným ako propagandistickým dokumentom. Tak ma napadlo, čo sa stalo, ak niekto z Hitlerjugend potreboval ísť počas prejavu na WC a nachádzal sa niekde uprostred masy. Bol potom zastrelený? Vôbec by som sa nečudoval. (27.09.2014)