poster

Triumf vůle

  • český

    Vítězství vůle

  • Německo

    Triumph des Willens

  • anglický

    Triumph of the Will

Dokumentární

Německo, 1935, 114 min

  • sepp
    *****

    Triumf vůle to byl...(29.3.2004)

  • Marigold
    ***

    Fascinující, děsivé, monstrózní. Nacismus jako filmové náboženství... Riefenstahlová měla velký talent, bohužel, o to viditelnější bylo, komu jej propůjčila. Přesto, oprostím-li se od všech moralistních odsudků – je v tom něco zrůdně hypnotizujícího. Pokud Vás zajímá film jakožto služebník a nositel ideologie, pak tohle dílo je naprostým kánonem manipulace s divákem. Odsouzenihodné, přesto by se nemělo na Triumf vůle jen tak zapomenout. Přinejmenším jako varování před mechanismem propagandy účinkuje dodnes...(2.2.2004)

  • sinp
    *****

    Ambiciózní dokumentaristé si často troufají. Jejich sny a touhy jsou omezené pouze a jen možnými prostředky, jinak by si dovolili nemožné. Ale co když je zadavatelem agresivní ideologie, co se potřebuje zviditelnit? Pak můžete všechno. Stříhat na tisíc kousíčků mohutné zástupy, zabírat politiky ze všech stran, vidět věčně nadšené tváře davů a další sny megalomana. Ďábelsky talentovaná Leni Riefenstahl dává lekci všem tehdejším fádním dokumentaristům a zároveň sepisuje příručku pro pozdější naopak krajně levicovou filmařskou obec padesátých let. Triumf vůle může být dvojím pojítkem a tím je zásadní i dnes. Ukazuje z hlediska nacistů moc a nepopsatelnou charismatičnost jejich vůdce. A zpětně je možná ještě daleko významnější. Dokonale obnažuje šílený fanatismus mas a nelidskost Hitlerových projevů. Leni možná nechtěně vytvořila největší zbraň pro obranu mladých generací před nacismem. Její dokument mě zhrozil a utvrdil, že je silnější než desítky moderních rekonstrukcí, které zpravidla zvedají kazatelský prst a přísně varují. A koho Triumf vůle ovlivní negativně? Tomu zřejmě není pomoci, je to v něm a probudilo by se to třeba někde jinde. Už jen proto, že propaganda je tu i dnes a její síla rozhodně neklesá.(30.10.2009)

  • Wacoslav1
    *****

    Tohle je maso. To se zkrátka nedá jinak hodnotit. Když už jsem dal 5* Věčnýmu židovi, tak musím i zde, protože nutno uznat, že Věčný žid byl kvalitně odvedenou propagandou, ale po filmařské stránce to žádnej velkej nářez nebyl, ale tohle je neskutečně vymazlená záležitost ať už perfektní kamerou či neuvěřitelně frenetickou atmosférou ať jde o různé projevy, vojenské přehlídky nebo různé pochody, tak tu vyniká i neuvěřitelný smysl pro detail a velký filmařský cit. Obsahově to může být vnímáno rozporuplně, ale ve své době to muselo svůj účel splnit dokonale. Dostal mě třeba takovej detail v čase 8:20 kdy kolona s Vůdcem projíždí městem a zdraví ji davy nadšených lidí a v záběru se objeví kočka která sedí na okně a celé to pozoruje. Už jsem jenom čekal kdy zvedne pravou packu a zahajluje. Jinak Áda určitě nebyl nijak extra schopný politik nebo vojevůdce, ale mluvit a zfanatizovat davy uměl jako nikdo. Při pohledu na ten jednotný a semknutý národ přesvědčený o své nadřazenosti nad ostatním světem mrazí. Rozhodně nezakazovat! Tohle je kus historie.100%(18.4.2016)

  • Webb
    ***

    Byl to sám Adolf Hitler, kdo pověřil tanečnici a herečku Leni Riefenstahlovou, z níž se stala filmová režisérka, aby natočila velkolepý oslavný záznam šestého sjezdu nacistické strany, který se konal v září 1934 v Norimberku, středověkém bavorském sídle, kde se s nespornou ironií sešli v letech 1945-46 vítězní Spojenci, aby soudili válečné zločince Třetí říše. Hitler jí rovněž poskytl i název filmu. Riefenstahlová byla kariéristka s tvůrčím talentem a navzdory jejím poválečným prohlášením existují důkazy (nejen v tomto filmu, ale například i v dokumentárních snímcích sledujicích invazi do Polska nebo pozdější využívání vězňů z koncentračního tábora jako "komparzu"), že její nadšení pro fašismus bylo vychytralé, třebaže poněkud naivní. Ale žádné diskuse o její motivaci nemohou umenšit ohromujicí účinek Triumfu vůle. Je to strašlivá podívaná, vulgární, ale mytická a technicky provedená se zdrcujicí, sebejistou dokonalostí. Riefenstahlová měla k dispozici všechny prostředky, jaké si dokumentarista může přát. Norimberk byl pečlivě připravený, jako by šlo o masivní ozvučený ateliér rozdělený na řadu skvěle vybavených scén. Riefenstahlová nařídila postavit v centru města nové mosty a přístupové cesty, osvětlovací věže a kolejničky pro kamery, což vše bylo do detailu provedeno podle jejích přesných instrukcí. S třiceti rozmístěnými kamerami a s týmem sto dvaceti techniků Riefenstahlová splnila svůj norimberský úkol - oslavit moc nacistického státu a utužit jeho sevření německých srdcí a myslí - s dech beroucí obrazností v efektně zlověstné epické podobě a vytvořila neblaze proslulé mistrovské dílo, které je považováno za nejsilnější propagandistický film, jaký kdy byl natočen. Dokument - který po šesti měsících stříhání do pečlivě vybraných dvou hodin záznamu představuje asi tři procenta z natočeného materiálu - začíná Hitlerovým příletem, jeho sestupem z mraků, který má podobu vstupu wagnerovského hrdiny s hlavou ve svatozáři slunce. Führerův hlasitý pozdrav a obdiv shromážděných davů, jimž salutuje, jsou ústředními tématy tohoto představení jeho politické filosofie jako divadla světa a propůjčují mu znepokojivé charisma navzdory postoji a uřvané pronikavosti, tak dobře známé z filmových žurnálů, historických dramat a mistrovské parodie Charlieho Chaplina v Diktátorovi (1940). Potom následuje kaleidoskop překvapivých záběrů: vesele se radujicí urostlí mladíci, průvody se zapálenými pochodněmi, rituál s máváním svastikou, vojenská přehlídka, tisíce dobře vycvičených dětí slibujicích věrnost hnutí a nepřetržité folklorní vystoupení končící nacistickou hymnou, písní Horsta Wessela. Triumf vůle je hrubou, ale novátorskou demonstrací technických možností, od kamerových záběrů z výtečně volených úhlů a překvapivě nádherné kompozice až po neúnavný běh pečlivého střihu. Jde o stále fascinujicí, mrazivé svědectví o síle filmu, který je možné zneužít pro falešnou duchovní estetiku v otevřeně politickém zájmu. Po druhé světové válce strávila Riefenstahlová čtyři roky v americkém a francouzském zajetí za svoji roli v nacistické propagandistické mašinerii, navzdory svým tvrzením, že natočila "čistě historický film, cinema vérité". Opakované pokusy oživit svou kariéru končily neúspěšně. Později objevila filmování pod vodou a dokázala, že stále nepostrádá oko umělkyně. [7,5/10] (Reichsparteitagfilm der L. R. Studio-Film) (Čb. /// Produkce: Leni Riefenstahl /// Scénář: Leni Riefenstahl, Walter Ruttmann /// Kamera: Sepp Allgeier, Karl Attenberger, Werner Bohne, Walter Frentz aj. /// Hudba: Herbert Windt) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE](13.9.2009)

  • - Výsledné dvě hodiny filmu tvoří jen 3 % z celkového množství materiálu, který Riefenstahlová natočila. (Hejtmy)

  • - Triumf vůle přes svou formu patří k nejcitovanějších dokumentárním filmům v hrané i dokumentární tvorbě. Včetně Daleké cesty (1948). (NinadeL)

  • - Režisérka filmu Leni Riefenstahlová natočila film pomocí 30 kamer. (Hejtmy)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace