Česká filmová a především divadelní herečka, jedna z nejvýznamějších, co se na naší scéně obevily. Také skvělá publicistka. Své názory prosazovala tvrdě. Mnohým lidem se ale nezamlouvaly, a proto se stala velmi kontroverzní osobou. Jedni ji fandí, druzí odsuzují. Byla dvakrát nominována na Českého lva (Je třeba zabít Sekala, Kuře melancholik). Bývalý prezident Václav Havel ji udělil roku 1998 Řád T. G. Masaryka III. třídy za vynikající zásluhy o demokracii a lidská práva.
V letech 1941 až 1945 studovala na Státní konzervatoři v Brně. Za komunistické éry ji bylo umožněno hrát v mnoha filmech a v Národním divadle, ale po podepsání Charty 77 jí bylo hraní znemožněno, a tak hrála doma ve svém bytě pro přátele. Po osvobození byla u zrodu brněnského Svodobného divadla, poté působila v Městském divadle v Olomouci. Následovali 4 sezony ve Státním divadle v Brně. Na dalších dvacet let spojila svůj umělecký život s pražským Divadlem na Vinohradech. Dostala zde řadu velkých rolí, např. byla Marii Stuartovnou, Annou Kareninou, Roxanou atd.
Sama herečka o sobě říká:
„Prožila jsem tři životy. První byl herecký, druhý disidentský a třetí byl životem návratů. Herecký trval od 15 do 44, disidentský dalších 20 roků. Teď žiji návraty.“
