Eva Holubová je již řadu let jednou z největších hvězd českého filmu, i když ve spojení s ní se tohoto termínu neužívá.
Holubová, rozená Šafrová se narodila do rodiny bývalého stranického funkcionáře, po roce 1968 dělníka, matka byla účetní. Na gymnáziu nepatřila mezi premianty a již tehdy se začala věnovat divadlu. Hrála v několika amatérských souborech. Její umělecké směřování ovlivnila avantgardní scéna Sklep, kde také účinkovala. Po maturitě vystřídala několik zaměstnání, mimo jiné ve školství (učitelka v mateřské školce, vychovatelka ve školní družině), jako pomocná síla pracovala také ve zdravotnictví. Teprve na třetí pokus se dostala na DAMU (1981), přičemž v ročníku se setkala s výraznými osobnostmi, které opět měly vliv na její vývoj (K. Roden, I. Chýlková, J. Asterová). Tehdy také poprvé hrála ve filmu. Šlo o studentský snímek Tomáše Vorla TO MŮJ LÁĎA (1981). Studia na DAMU dokončila v roce 1986, načež prošla několika avantgardními scénami jako Mimóza, Studio Bouře nebo Náhradní divadlo J. Krause. Po roce 1989 hrála v Divadle na tahu, v letech 1995 - 2002 byla angažována v Divadle Na zábradlí, kde vynikla v realizacích P. Lébla jako Strýček Váňa, Ivanov, Cabaret nebo Divadelník. Nyní hostuje v několika pražských divadlech (Milenium, Kalich), ve Švandově divadle hraje v představeních Klára a Bára a Madame Melville, řadu let také exceluje v úspěšné komedii Nahniličko, kde hraje spolu s I. Chýlkovou a J. Krausem. S Janem Krausem vystupuje v zájezdové talk show Co jinde neuslyšíte a s ním také napsala knihu Pravdu, prosím (2006).
Kromě již zmíněného studentského snímku debutovala Holubová jako studentka DAMU také v celovečerním filmu; poprvé se objevila ve filmu KOPRETINY PRO ZÁMECKOU PANÍ (1981), následně jí byly souzeny menší postavy zakomplexovaných kamarádek hlavních hrdinek (TICHÁ RADOSŤ, 1985; PŘÍBĚH 88, 1988; ČAS SLUHŮ, 1989), v hořké komedii VRAŤ SE DO HROBU (1989) hrála do značné míry samu sebe. Cesta Evy Holubové k velkým a úspěšným rolím kopíruje osud řady jiných hereček, jejichž rozletu v mládí bránil nepříliš atraktivní vzhled a musely si počkat na charakterní role středního věku. První výraznou kreaci ve filmu předvedla jako sadistická vychovatelka v Renčově dramatu REQUIEM PRO PANENKU (1991).
Ani to však ještě nebyl počátek její úspěšné herecké kariéry. Ten nastal až koncem 90. let. Po boku Rudolfa Hrušínského zaujala v povídkovém filmu KNOFLÍKÁŘI (1997). Divácky vděčné i kritiky ceněné role tragikomických a životem znavených žen hrála v Hřebejkových filmech PELÍŠKY (1998) a PUPENDO (2003). Výraznou příležitost dostala také jako předsedkyně volební komise v komedii Alice Nellis ENE BENE (2000), menší role ale ztvárnila v řadě dalších snímků. Holubová si osobně velmi cení dlouholeté spolupráce s režisérem Tomášem Vorlem (PRAŽSKÁ PĚTKA, 1988; KOUŘ, 1990; CESTA Z MĚSTA, 2000; SKŘÍTEK, 2005), i když jeho avantgardní umělecké snímky jsou přijímané spíš kritikou než masovým publikem. V poslední době vynikla Eva Holubová ve zfilmované verzi Vieweghova románu ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU (2006), ředitelku si zahrála v komedii GYMPL (2007; opět v režii Tomáše Vorla), naposledy hrála jednu z hlavních rolí v komedii LÍBÁŠ JAKO BŮH (2009). Od konce 80. let spolupracuje Eva Holubová také s televizí. Hrála v řadě inscenací, pohádek a seriálů, nebylo jí ale souzeno, aby v tomto médiu vytvořila tak výrazné postavy jako v posledních letech na filmovém plátně. Na místě by bylo snad možno vyzvednout jen smutný televizní příběh NA PSÍ KNÍŽKU (2002), kde opět hrála postavu nikoli nepodobnou sobě samé. V televizi v poslední době uváděla naučný pořad pro děti Futuroskop.
Úspěšnost Evy Holubové na filmovém plátně lze dokumentovat také jejími oceněními. Dostala Českého lva za vedlejší roli ve filmu ENE BENE (2000), na stejnou cenu byla nominována za filmy KNOFLÍKÁŘI (1997) a PELÍŠKY (1998). Za svou roli v komedii ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU (2006) získala cenu za hlavní ženský herecký výkon na festivalu Tribeca v New Yorku.
Eva Holubová dlouhá léta trpěla depresemi a sklonům k alkoholismu, což v určitých obdobích značně omezovalo její pracovní možnosti. Osobní krizi spojenou s alkoholem nakonec překonala a své životní zkušenosti předala v televizním dokumentu 13. KOMNATA (2007). Jejím osudům se věnoval také opět Tomáš Vorel v dokumentu Z MĚSTA CESTA (2002). Eva Holubová je provdaná za výtvarníka Miroslava Zdeňka a je matkou dvojčat Adama a Karolíny.
