Naďa Urbánková, vlastním jménem Naděžda Balabánová, se narodila 30. června 1939 v Nové Pace. V roce 1957 se stala diplomovanou zdravotní sestrou, ale v tomto oboru pracovala jen dva roky. Po skončení školy se systematicky věnovala zdokonalování pěvecké i herecké profese, což jí bylo bližší. Na své bývalé zaměstnání však nezapomněla a už jako známá zpěvačka se rozhodla stát patronkou střední zdravotnické školy v Praze. „Zaměstnání zdravotní sestry vnímám jako poslání. Z vlastní zkušenosti vím, že vlídné slovo sestry je často účinnější než antibiotika a transfuze,“ prohlásila před budoucími sestřičkami.
V roce 1959 debutovala jako herečka v Pardubickém divadle. Systematicky postupovala až do inscenace Hoffmannových povídek v pražské Laterně Magice. V roce 1964 ji režisér Ján Roháč angažoval do filmové produkce KDYBY TISÍC KLARINETŮ a do divadla Semafor, kde mj. vystupovala také s Pavlem Bobkem, Jitkou Molavcovou, Miluší Voborníkovou, Miloslavem Šimkem, Jiřím Grossmanem a Zuzanou Burianovou. Za bicí soupravou v doprovodné hudební skupině tehdy sedával bubeník František Ringo Čech. Nejznámějším hitem té doby se stala píseň „Drahý můj“ v duetu s Jiřím Grossmanem a dále pak Grossmanova nostalgicky laděná píseň „Závidím“. V roce 1969 začala spolupracovat s Jiřím Brabcem a jeho skupinou „Country Beat“. V této sestavě vznikly hity jako „Skála“, „Já záhadou se trápím“ ad. Její popularita začala prudce stoupat počátkem 70. let , kdy se dokonce v roce 1972 stala vítězkou čtenářské ankety Zlatý slavík. Na prvním místě se držela až do roku 1976. S „Country Beatem“ podnikla několik významných zájezdů do zahraničí, mj. se roku 1973 představili anglickému publiku na koncertech country festivalu ve Wembley a rok později zavítali do amerického města Nashville v Tennesse, nejvýznamnějšího centra country hudby v USA. V dalších letech pak postupně spolupracovala s orchestrem Václava Hybše a působila v pražském Hudebním divadle Karlíně. Odtud se pak nakrátko roku 1983 vrátila zpět k Jiřímu Brabcovi a „Country Beat“.
První roli, baletku v šantánu, která je přítomna vraždě, dostala v povídkovém filmu z roku 1965 ZLOČIN V DÍVČÍ ŠKOLE (povídka: Jak se koupe žena) v režii Jiřího Menzela. Spolupráce s Jiřím Menzelem pokračovala dále: Jako jedna z mála českých hereček si zahrála v oscarem oceněném snímku a sice Viktorii Freie v OSTŘE SLEDOVANÝCH VLACÍCH (1966). Menzel obsadil Naďu i do svých dalších úspěšných filmů, ztvárnila např. Lenku v komedie SKŘIVÁNCI NA NITI (1969) nebo manželku Ladislava Smoljaka v komedii NA SAMOTĚ U LESA (1976). Z dalších rolí uveďme alespoň dámu v PENSIONU PRO SVOBODNÉ PÁNY (1967), sestru Mahuleny v TV inscenaci RADÚZ A MAHULENA (1970), sebe samu si zahrála v ROMACI ZA KORUNU (1975) a zpěvačky ztvárnila v hudební komedii HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (1979) a v dramatu NEMOŽNÁ (1987).
Po velkých problémech v osobním životě, třech nevydařených manželstvích, krachu v podnikání a nezdarech v politice se po létech vrátila zpět ke zpěvu a veřejnému vystupování a zdá se, že z nejhoršího se dostala. Nedávno nalezla útočiště a domov v konventu opatství Želiv nedaleko Humpolce. Pomocnou ruku jí podal opat tamního premonstrátského kláštera Ignác Kramár. Z Želiva dojíždí do Jihlavy, kde v Českém rozhlase Region moderuje oblíbený pořad „Písničky pro Vysočinu“. Velmi vřelý a srdečný vztah má se svou dcerou Lindou (Janou Fabiánovou), která se také věnuje hudbě a herectví. Příležitost jí nabídla také Česká televize a hudební pořad Souboj hitů, kde se Naďa stala porotkyní. Na konci roku 2007 vydala Naďa Urbánková společně se skupinou Bokomara, se kterou následně navázala trvalou spolupráci, nové CD s názvem Pouť na Želiv. Zdá se, že přední dáma českého country, zkušená herečka a nově i moderátorka, se svými velkými brýlemi a neměnným účesem, ještě neřekla své poslední slovo
