Theodor Pištěk se narodil 13. června 1895 v Praze na Vinohradech do rodiny herce a divadelního ředitele Jana Pištěka (1847 – 1907) a herečky Marie Kouskové – Slánské – Pištěkové. Již od dětství hrál s bratrem na rodinné scéně vinohradské Arény. Odmaturoval na vinohradském gymnáziu a přihlásil se na studium medicíny. Za války sloužil v rakouské armádě a po skončení války musel řídit po zemřelém otci divadlo Aréna (1918 – 1919). K. H. Hillar angažoval jako herce do Vinohradského divadla (1919 – 1921). Později hrál v Divadle Vlasty Buriana, v nuselském Tylově divadle (1936 až 1945) a v Divadle S. K. Neumanna v Libni (1947 – 1951), kterému dokonce nějakou dobu řediteloval.
Divadelní kariéra pro Pištěka nebyla tak podstatnou. Jeho herecké těžiště spočívalo ve filmu. 19. března 1930 se oženil s herečkou Máňou Ženíškovou (1909 – 1982), se kterou měl děti Annu Pištěkovou a filmového výtvarníka Theodora Pištěka ml. (*1932). Manželka ho nakonec přežila o dvacet dva let.
K filmu se dostal jako autor scénáře (MNICHOVO SRDCE), který napsal ještě v armádě. Dále ještě stvořil jeden scénář (HRABĚNKA Z PODSKALÍ) a režíroval několik snímků (TRNY A KVĚTY, PROUDY, KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ, AFÉRA V GRANDHOTELU či DĚVČE Z PŘEDMĚSTÍ).
Po prví roli ve filmu PRAŽŠTÍ ADAMITÉ (1917) sehrál v němém období několik desítek postav: přítele (MAGDALENA), mecenáše (TRNY A KVĚTY), statkáře Bohdana Dražického (PŘÍCHOZÍ Z TEMNOT), hrdinu Jánošíka (JÁNOŠÍK), Waldemara Lomeckého (CIKÁNI), Fedora Koryatoviče (KORYATOVIČ), statkáře Jana Zarena (SYN HOR), ministra Augustina Bacha (KAREL HAVLÍČEK BOROVSKÝ), Franka Sellinse (CHYŤTE HO!), mlynáře (LUCERNA), Dr. Bezouška (PANTÁTA BEZOUŠEK), mistra Kondelíka (OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA I. a II. a TCHÁN KONDELÍK A ZEŤ VEJVARA), průmyslníka Hilberta (EROTIKON), velekněze Košvana (SVATÝ VÁCLAV) atd. atd.
Jeho filmovou popularitu dokládá rovněž jeho účast v rakouských a německých produkcích. Vedl také oblíbenou kantinu v košířských ateliérech Na Kavalírce a od září 1927 i automat Lucerna. V roce 1928 vydával s J. W. Speergerem měsíčník „Revue filmu“, který ale po dvou číslech zanikl.
Jeho práce v němém filmu vyvrcholila tragickou postavou uhlíře v dramatu TAKOVÝ JE ŽIVOT (1929). Aby si mohl tuto roli zahrát po boku ruské herečky Věry Baranovské sám film financoval, ale dostal se do velikých dluhů. Aby tyto dluhy mohl zaplatit (dluh splácel čtrnáct let) bral všechny nabídky na natáčení (v roce 1937 hrál v devatenácti filmech, což byla více jak půlka roční filmové produkce).
Ve zvukovém filmu hrál u diváků oblíbené postavy ve snímcích C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK (plukovník Přecechtěl), MUŽI V OFFSIDU (holič Alois Šefelín), NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (MUDr. Hubo Bondy), ANTON ŠPELEC, OSTROSTŘELEC (dělník Alois), REVIZOR (soudce Ljapkin – Ťapkin), HEJ – RUP! (ředitel Brown), ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA! (ředitel ústavu), DUCHÁČEK TO ZAŘÍDÍ (bankéř Zámoský), POZNEJ SVÉHO MUŽE (bankéř Čejka), BARON PRÁŠIL (hostinský), KATAKOMBY (prezident Borek), TETIČKA (Eduard), HOTEL MODRÁ HVĚZDA (strýček Rychta), Z ČESKÝCH MLÝNŮ (mlynář Václav Kaliba), VALENTIN DOBROTIVÝ (restauratér Kudrna) a desítky dalších...
Samostatnou kapitolu tvoří filmy, ve kterých mu byla nerozlučnou partnerkou Antonie Nedošínská (STRÝČEK Z AMERIKY, MATKA KRÁČMERKA, JEDNA Z MILIONU, BARBORA ŘÁDÍ, KLAPZUBOVA XI., OTEC KONDELÍK A ŽENICH VEJVARA, KARIÉRA MATKY LÍZALKY, PRVNÍ POLÍBENÍ, CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH, STUDENTSKÁ MÁMA, VDOVIČKA SPADLÁ S NEBE aj.).
Po válce se před kamerou objevoval již jen sporadicky (NEZBEDNÝ BAKALÁŘ, ČAPKOVY POVÍDKY, PYTLÁKOVA SCHOVANKA, VESELÝ SOUBOJ, CÍSAŘŮV PEKAŘ a PEKAŘŮV CÍSAŘ, ANDĚL NA HORÁCH, FLORENC 13:30). Naposledy si Pištěk zahrál princova pobočníka v pohádce PRINCEZNA SE ZLATOU HVĚZDOU (1959). Martin Frič o něm sestavil střihový medailon THEODOR PIŠTĚK (1958).
Spolupracoval rovněž s rozhlasem. V roce 1941 se stal nositelem Národní ceny za film POSLEDNÍ PODSKALÁK (1940), získal titul Průkopník českého filmu (1946) a byl mu udělen titul Zasloužilý umělec (1955). Po válce byl funkcionář revolučního Svazu českých filmových pracovníků. Theodor Pištěk zemřel 5. srpna 1960 na své chatě v Mukařově ve věku šedesáti pěti let.
