Pro producenty jistota příjmů, pro bulvár vděčné sousto. Hugh Grant se nachází na výsluní evropského filmového nebe už několik let a i přes pracovní pobyty na americkém kontinentu zůstává stále věrný své rodné půdě, jež mu také (zatím) poskytla ty nejzajímavější příležitosti.
Kariéra současného hereckého idolu (nejen) Velké Británie ovšem nezačala nijak převratně. Po filmovém debutu v roce 1982 sice dostával různé role, ale nic pamětihodného. Průlom nastal až o 10 let později, nejprve si zahrál v Polanského HOŘKÉM MĚSÍCI (1992) a Ivoryho SOUMRAKU DNE (1993) a pak přišel drtivý úder: svižná romantická komedie britského střihu ČTYŘI SVATBY A JEDEN POHŘEB (1994) scénáristy Richarda Curtise a režiséra Mikea Newella se stala mezinárodním hitem a pro Hugha Granta katapultem do hvězdných výšin. S lehce nesmělým a nerozhodným, ale neodolatelným zapřísáhlým starým mládencem Charlesem si totiž poradil tak dokonale, že této rafinované směsici nepodlehla jen Andie MacDowellová v roli Američanky Carrie, ale i kvanta divaček po celém světě. Pro Granta stěžejní role jeho kariéry znamenala nejen mezinárodní věhlas, ale i Zlatý Glóbus. Jeho hvězda začala zářit naplno a Hugh tak mohl bez obav podnikat i výpady do Hollywoodu. Zachovával si svůj herecký standard (v rámci různorodých kvalit scénářů), ale velkým nebezpečím se pro něho stala „herecká škatulka“. Všichni po něm chtěli pořád ten samý typ sympatického a trochu popleteného mladíka s notnou dávkou osobního kouzla (např. ROZUM A CIT (1995), DVA V TOM (1995) a občasné výlety do filmů jiných žánrů byly dost rozpačité.
Tiskem ostře sledované hvězdy jen těžko hledají chvilku klidu a i miláček konzervativní Británie Grant se nakonec stal hlavním aktérem skandálu, když byl všudypřítomnými fotografy nachytán v taxíku s prostitutkou a obviněn z mravního pohoršování, což mu vyneslo pokutu a dvouletou podmínku. Navíc se mu začal hroutit dlouholetý vztah s herečkou a modelkou Liz Hurleyovou. Atraktivní pár ale i dlouho po oficiálním rozchodu stále zaměstnává pozornost médií a je předmětem nejrůznějších spekulací. Navíc ani po taxíkovém skandálu veřejnost Hugha nezatratila a další zajímavé části jeho kariéry na sebe nedaly dlouho čekat.
Po propadu akčního pokusu - thrilleru SMRTÍCÍ LÉČBA (1996) se Hugh vrátil na osvědčenou půdu romantické komedie a coby nepříliš prosperující majitel knihkupectví s cestopisy William Tucker (charakterem i zjevem „dvojče“ Charlese ze „svateb“) opět přesvědčivě popletl hlavu tentokrát rovnou největší hollywoodské hvězdě Anně Scottové, hrané pravděpodobně největší hollywoodskou hvězdou Julií Robertsovou (NOTTING HILL, 1999)
Nicméně to už se blížila další zlomová role v podobě DENÍKU BRIDGET JONESOVÉ (2001). Ne že by Hugh nikdy předtím nehrál zápornou nebo alespoň rozporuplnou postavu, ale ne v takovém hitu a v takovém hereckém postavení. Na jeho obvyklé místo „klaďase“ nastoupil vrstevník Colin Firth a Hugh si střihl sebejistého, egocentrického „zlého muže“ Daniela Cleavera, zkušeného dobyvatele ženských srdcí (a postelí). Konečně druhá strana filmové barikády, navíc mají oba sokové v podání Firtha a Granta charisma na rozdávání, takže skutečně je na co se dívat. Hned v závěsu za „Bridget“ přichází další velká příležitost a opět je to adaptace populární knihy současného britského spisovatele - jmenovitě Nicka Hornbyho. Scénář podle jeho knihy ABOUT A BOY (u nás pod názvem JAK NA VĚC) nabídl i tentokrát Hugovi rozporuplnou postavu, která navíc prochází během filmu docela slušným vývojem. Opět je tu obklopený výbornými kolegy a podpořený vypointovaným scénářem plným opravdu zábavných gagů, slovního humoru i mrazivých momentů „ze života“. Postavou velkého dítěte Willa Freemana, sebestředného sobce, kterému se v 38 letech podaří konečně dospět, jen potvrdil, kdo patří k současným nejúspěšnějším a nejžádanějším britským komediálním hercům.
Tento fakt dokazuje i jeho účast ve filmové mozaice R. Curtise LÁSKA NEBESKÁ (2003), kde se objevil více méně soudobý britský herecký výkvět. Jeho ministerský předseda je opět mimořádně zábavný a byť má (jako všichni ostatní) omezený prostor, nudit se s ním nebudete.
H. Grant asi nikdy nebude hvězdou akčních filmů nebo psychologických dramat, žánrovým chameleónem typu Nicolase Cage, což nás, filmové diváky, ale vůbec nemusí mrzet. Jeho poslední filmy ukázaly, že i v rámci komediálních žánrů je možná charakterová pestrost, a pak - každá komedie je přece jiná. Navíc Hugh zraje jako víno - po čtyřicítce působí dospělejším dojmem (ale rozhodně ne usedlým). A doufejme, že se od něj ještě nějakého toho překvapení dočkáme. Charles je pryč, ať žijí Daniel a Will
