Karel Sedláček

Karel Sedláček se narodil 14. února 1918 v obci Mladý Smolinec. Až po vystudování dramatického oddělení pražské Státní konzervatoře v roce 1942 nastoupil jako profesionál do Městského divadla na Kladně (1942 – 1943). Ale po krátkém angažmá v kočovné divadelní společnosti Nová činohra ředitele Karla Kaňkovského (1943 – 1944) musel nastoupit do totálního nasazení (1944 – 1945). Hned po osvobození opět odešel do divadelního angažmá.

V krátkém sledu prošel oblastní scény Městského divadla v Ústí nad Labem (1945 – 1948) a píseckého Městského oblastního divadla (1948 – 1949). Po rozpuštění tohoto souboru přesídlil do Městského divadla pro mládež – Divadla Jiřího Wolkera v Praze (1949 – 1961) a krátce si zahrál i ve Státním zájezdovém divadle (1961 – 1963).

Nakonec až do odchodu na odpočinek setrval v mosteckém Divadle pracujících (1963 – 1979), kde i nadále hostoval (až do roku 1984). Své herectví i výrazové prostředky nejlépe využil v menších a i ve velkých, větších úlohách z českého i světového klasického a moderního repertoáru.

Z počátku se mj. na divadle objevoval jako Chodec („Kouzelná lampa Aladinova“), Forster („Děti kapitána Granta“), Eda („Co kamera neviděla“), Bill („Dobrodružství Toma Sawyera“), Radže („Kalkata 4. května“), Důstojník („Příběh opravdového člověka“), Muž („Romeo, Julie a tma“), Princ („Tři zlaté vlasy děda vševěda“), Bursík („Tři chlapi v chalupě“), Zelinář („Drak je drak“), Leonardo („Kupec benátský“), Murillo („Fyzikové“) apod.

Objevoval se postupně v divadelních inscenacích „Antigona“ (Stráž), „Loupežník“ (Kovář), „Filumena Marturano“ (Číšník), „Konec masopustu“ (Michal), „Neočekávaný host“ (Henry), „Král Vávra“ (Muž), „Jak se vám líbí“ (Jacques), „Muži v offsidu“ (Muž s brýlemi), „Ženichové“ (Strachota), „Vajíčko“ (Strýc), „C. k. polní maršálek“ (Nathan Krumpeles), „Dvanáct rozhněvaných mužů“ (Předseda poroty), „Gloria“ (Don Zane), „Noc na Karlštejně“ (Ješek z Wartenberga), „Fidlovačka“ (Šebelka), „Marie Stuartovna“ (Hrabě), „Čáry máry fuk!“ (Doktor Bolíto), „Oldřich a Božena“ (Muž), „Všechny zvony světa“ (Bartoš), „Mordová rokle“ (Vojtěch), „Mam’zelle Nitouche“ (Důstojník), „Sluha dvou pánů“ (Brighella), „Veselé windsorské paničky“ (Hospodský), „Večer tříkrálový“ (Antonio), „Jedenácté přikázání“ (Florián Králíček) a další.

K dalším známým postavám Karla Sedláčka patří i Trna („Strakonický dudák“), Holý („Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři“), Hladolet („Sen noci svatojánské“), Marcellus („Hamlet“), Pán z Mantovy („Zkrocení zlé ženy“), Šebestián Helzl („Paní mincmistrová“) Atlanťan („Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou“) a Senátor („Coriolanus“) aj.

Kvůli svým mimopražským angažmá se během třiceti let objevil v českém filmu pouze třikrát v malých roličkách a ve velkých časových rozestupech. Zcela úplně poprvé byl řídicím učitelem v budovatelském dramatu Václava Kubáska ZVONY Z RÁKOSU (1950) s Františkem Klikou, Medou Valentovou, Ottou Čermákem, Viktorem Očáskem a Hermínou Vojtovou v titulních rolích.

Po osmadvaceti letech se navrátil před filmové kamery během normalizačních 70. let ve dvou po sobě následujících epizodkách. Nejprve se objevil jako příslušník VB v kriminálním psychologickém dramatu STÍHÁN A PODEZŘELÝ (1978) režiséra Zbyňka Brynycha s Jiřím Adamírou, Reginou Rázlovou a Iljou Prachařem.

A o rok později se na stříbrném plátně představil úplně naposledy v úložce opilého vousáče v další Brynychově kriminálce s Josefem Vinklářem, Jiřím Bruderem, Tomášem Töpferem a Rudolfem Jelínkem KDO PŘICHÁZÍ PŘED PŮLNOCÍ (1979). Více hereckých příležitostí již nikdy od českých (ani slovenských) filmařů nezískal.

Ojediněle vystupoval v rozhlase („Šli před námi“ či „Krvavý soud aneb Kutnohorští havíři“) a v televizi. Ale ovšem kvůli mosteckému a dalším divadlům však i tyto herecké disciplíny moc nerozvíjel. O svém jihočeském harcování, zápisy o tamním repertoáru, členech souboru a vesnickém hereckém prostředí během sezóny u venkovské kočovní divadelní společnosti Karla Kaňkovského vydal vzpomínkové memoáry „Poslední cedulář“ (1987, v rozhlase 2009).

V rukopise zůstala jeho práce „Divadlo v totalitě“. Herec Karel Sedláček zemřel v naprostém zapomenutí 2. října 1996 v Praze ve věku osmasedmdesáti let. Zesnul sedmnáct let po své poslední ojedinělé a čtyřicet šest let po své úplně první filmové úloze.

Jaroslav "krib" Lopour