Biografie
Ela Šilarová se narodila 16. srpna 1907 v Bohdanči u Pardubic. K umělecké dráze se soukromě pro herectví připravovala u Běly Horské – Práškové a pro zpěv u Sofie Timašovy. A až do roku 1945 se uvedla jako herečka a zpěvačka u činoherních, operetních a kabaretních kočovných společnostech a scénách pražských a oblastních kamenných divadel.
Vystupovala například v Tylově divadle v Nuslích, Divadle U Nováků, Českém divadle v Olomouci a nebo v Divadle Na Slupi, kde také nastudovala tance. Na pódiích i ve filmu byla též často uváděna jako Ella Šilarová nebo Ela Šindelářová – Šilarová. Ovšem nikdy nedosáhla takové proslulosti jako její další kolegové.
Ještě před odchodem na odpočinek vystupovala v 50. letech v Kabaretu u sv. Tomáše a nebo v Divadle estrády a satiry. Už jako penzistka si přivydělávala jako filmová herečka. Zpočátku herečka Ela Šilarová představovala milovnické úlohy, později se přehrála do různých komických úloh, které byly především dány typem scény, u které byla zaměstnána. Při herectví využívala i svůj výrazný obličej s blond vlasy.
Podílela se např. na hrách „Zkrocení zlé ženy“ (Kateřina) či „V tom našem kostelíčku“. Účinkovala taktéž na estrádách. Přestože byla především divadelní herečkou, více uplatnění a trvalé zachycení svojí tváře nalezla ve filmu, který však nikdy nedal větší roli hodnou jejího talentu. Už jako penzistka se na českém plátně 60. a 70. let zjevovala v různých epizodkách.
V první polovině 60. let tedy byla Kučerovou (TAŽNÍ PTÁCI), zákaznicí (KOLIK SLOV STAČÍ LÁSCE?), ženou zahradníka Aleše (ZÁMEK PRO BARBORKU), Čechoameričankou (DVA Z ONOHO SVĚTA), listonoškou (KRÁL KRÁLŮ), drbnou na ulici (MÁTE DOMA LVA?), sousedkou (TCHYNĚ), ženou u telefonní budky (TÁTO, PŘEČTI TO!), hostinskou (MARIE), dámou (PĚT HŘÍŠNÍKŮ), hudebnicí ve vinárně (HVĚZDA ZVANÁ PELYNĚK), příbuznou (BUBNY) a ženou v obchodě (TŘIATŘICET STŘÍBRNÝCH KŘEPELEK). Roku 1964 si dokonce zahrála v pěti filmových titulech.
Po roční přestávce zahájila Šilarová práci pro druhou polovinu šedesátých let a na snímcích FANTOM MORRISVILLU (svatebčanka), POSLEDNÍ RŮŽE OD CASANOVY (kuchařka), HAPPY END (porodní bába), DÍVKA S TŘEMI VELBLOUDY (prodavačka v bufetu), PŘÍSNĚ TAJNÉ PREMIÉRY (sousedka), KLEC PRO DVA (biletářka), JARNÍ VODY (dáma v dostavníku), NEJLEPŠÍ ŽENSKÁ MÉHO ŽIVOTA (vedoucí prodejny koženého zboží), ČEST A SLÁVA (Beneška) a SVĚTÁCI (sousedka na schodech).
Právě svým posledním filmovým opusem z 60. let se ukázala ve své největší a nejvýraznější postavě zvědavé sousedky na schodech v Podskalského SVĚTÁCÍCH (1969), která doplatí na svojí zvědavost, když dostane podezřívavou otázku od okradeného Jarouška Nováka z Hodonína (Vladimír Menšík).
V normalizačních 70. letech na ní připadly úkoly sekretářky ve VELKÉ NEZNÁMÉ (1970) Pavla Hobla, služky v Sequensově krimi PĚNIČKA A PARAPLÍČKO (1970), kuchařky ve středometrážním příběhu PAN TAU A CLAUDIE (1970) Jindřicha Poláka, garderobiérky Zdeničky ve Valčanově psychologickém dramatu ŠANCE (1971), staré dámy v koprodukčním (se Západním Německem) dětském filmu Jiřího Hanibala KARLOVARŠTÍ PONÍCI (1971), sousedky ve Fukově AKCI BORORO (1972), komunistické poslankyně v „historickém“ dramatu DVACÁTÝ DEVÁTÝ (1974) Antonína Kachlíka, dámy v divadle a sousedky v paneláku v satirických komediích režiséra Petra Schulhoffa „JÁ TO TEDY BERU, ŠÉFE…!“ (1977) a „JÁ UŽ BUDU HODNÝ, DĚDEČKU!“ (1978).
Na filmovém plátně se zjevila naposledy po čtyřleté přestávce až v 80. letech jako hejtmanová v příběhu Antonína Kachlíka KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ (1982). Vystupovala také v rozhlase, v televizi (mj. TCHÝNĚ, POPEL či seriál HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO atd.) a i na gramofonových deskách (tř. „Pohádky strýčka Jedličky“ 1970).
O jejím soukromí, původu a osudech už není víc známo. Ela Šilarová zemřela jako zapomenutá v soukromí v Praze, někdy po své poslední filmové úloze, tedy po roce 1982 v 80. letech. I přesto Ela Šilarová obohatila český film řadou malinkých roliček a epizodek, kterými však dodávala charakteristický ráz těchto snímků.
Herečka
Filmy | |
---|---|
1982 |
Kouzelné dobrodružství |
1978 |
„Já už budu hodný, dědečku!“ |
1977 |
Já to tedy beru, šéfe...! |
1974 |
Dvacátý devátý |
1972 |
Akce Bororo |
1971 |
Karlovarští poníci |
Šance |
|
1970 |
Pěnička a Paraplíčko |
Velká neznámá |
|
1969 |
Popel (TV film) |
Světáci |
|
Tchýně (TV film) |
|
1968 |
Jarní vody |
Nejlepší ženská mého života |
|
Čest a sláva |
|
1967 |
Dívka s třemi velbloudy |
Happy End |
|
Klec pro dva |
|
Přísně tajné premiéry |
|
1966 |
Fantom Morrisvillu |
Poslední růže od Casanovy |
|
1964 |
Bubny |
Hvězda zvaná Pelyněk |
|
Marie |
|
Pět hříšníků |
|
Třiatřicet stříbrných křepelek |
|
1963 |
Král Králů |
Máte doma lva? |
|
1962 |
Dva z onoho světa |
Zámek pro Barborku |
|
1961 |
Kolik slov stačí lásce? |
Tažní ptáci |
|
1959 |
Dařbuján a Pandrhola (TV film) |
Seriály | |
---|---|
1972 |
Pan Tau |
Pan Tau a Claudie (S02E01) |
|
1968 |
Hříšní lidé města pražského |
Krátkometrážní | |
---|---|
1963 |
Tchyně |
Táto, přečti to! |