Jaromír Petřík

Jaromír Petřík, jehož manželkou byla tanečnice Eliška Boňková, započal uměleckou kariéru poměrně pozdě, ve svých 18 letech. Maturanta z Hořovic, který do Prahy přišel studovat jazyky, ale brzy zlákal balet. Svému prvnímu angažmá zůstal po celý život věrný a na jevišti pražského Národního divadla bylo možné ocenit jeho pohybovou eleganci a vytříbenou taneční techniku. Petříkův repertoár obohacený o časté hostování v zahraničí byl velmi pestrý a jeho umění mnohostranné. V odborných hodnoceních se s jeho jménem vyskytovala slova noblesa, elegance, pohybová grácie nebo vnitřní harmonie. V letech 1969 – 74 působil Petřík také jako pedagog na pražské taneční konzervatoři.. Petříkovi kolegové oceňovali jeho vstřícnost a přátelskost. Nebyl intrikán a byl prost jakékoliv řevnovosti, což v uměleckých kruzích není zvykem. Mimořádně společenský člověk, který u sebe doma pořádal pro kolegy večírky u klavíru a při víně, však neměl radostný konec. Postihla ho mrtvice a před smrtí se musel smířit, pro tanečníka se zcela nepřijatelnou, ztrátou dolní končetiny. Poslední léta prožil v domově důchodců. Umělecká opora poválečného baletu Národního divadla zemřela po dlouhé nemoci ve věku 75 let.