Herečka Marie Spurná vyrůstala v kulturním prostředí, její otec byl operním zpěvákem. Narodila se v Brně, ale vyrůstala mimo jiné v Olomouci, kde za středoškolských studií hrála v amatérském studiové scéně Divadla Oldřicha Stibora. Po maturitě na jedenáctiletce se přihlásila na DAMU, kam ale nebyla přijata, načež nastoupila jako elévka do Těšínského divadla v Českém Těšíně (1969-1970). Odtud její kroky směřovaly na sever Čech, kde na dva roky našla útočiště v Divadle F. X. Šaldy v Liberci (1970-1972). Severním Čechám ale zůstala věrná a na dlouhých osmnáct let bylo její domovskou scénou Činoherní studio v Ústí nad Labem. I když se jedná o jednu z mnoha oblastních scén v regionu, Činoherní studio si v této době vybudovalo pověst kvalitního divadla a na jeho jevišti začínala nebo dlouhodobě působila celá řada dnes významných herců. Marie Spurná tady našla svou polohu především v moderním českém repertoáru autorů, kteří nezřídka psali výhradně pro Činoherní studio. Hrála například ve hrách Diogenes cynik, Konec masopustu, Ženitba, Jakub fatalista nebo Vášeň jako led. Sama herečka si ale cení také svých vystoupení v klasice, například v Čechovových Třech sestrách.
Po roce 1989 nastal dočasný útlum zájmu o divadlo a Marie Spurná odešla do Prahy, kde si slibovala najít více uplatnění. Začínala v Divadle Labyrint, pak v rámci Městských divadel pražských působila v Divadle Komedie. Několik let pak hrála v obnovené Fidlovačce, kde se mohla vrátit ke své oblíbené klasice (Ženitba, Poprask na laguně, Slaměný klobouk, Dvojité salto). V poslední době začala pohostinsky účinkovat v Divadle Na zábradlí a nakonec zde v roce 2006 získala stálé angažmá. Na této scéně ji můžeme vidět v představeních Zázrak v černém domě, Blanche a Marie nebo Komplic.
Spolupráce Marie Spurné s filmem, potažmo televizí, má značně sporadický a nárazový charakter. Poprvé hrála záletnou manželku v zapomenutém filmu s výrobní tématikou NA KOHO TO SLOVO PADNE (1979). O několik let později ale dostala příležitost, díky níž si ji můžeme připomínat častěji, a sice v Menzelových SLAVNOSTECH SNĚŽENEK (1983), kde hrála hostinskou v manželském páru s Jiřím Schmitzerem (byl jejím kolegou v ústeckém Činoherním studiu). Menší role pak hrála v dalších filmech různých žánrů, v devadesátých letech ji můžeme zaznamenat ve filmech KAMARÁD DO DEŠTĚ II. (1992) nebo VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH (1996). Po svém příchodu do Prahy navázala také četnější spolupráci s televizí (komedie PODNÁJEM NA CHAMPS-ELLYSÉES, 1991, hrála také v několika seriálech).
