„Mnoho věcí v životě se mi podařilo i proto, že byl proti mě někdo neprávem zaujat.“
Narodila se v New Yorku jako Lyova Haskell Rosenthal. Rodiče byli židovští přistěhovalci z východní Evropy: matka Witia učitelkou a otec Abraham W. Rosenthal realitním makléřem a vychovatelem. Její umělecké jméno je složeninou ze jmen dvou předních generálů americké občanské války. Už ve čtyřech letech Grantová vystupovala v Metropolitní opeře v New Yorku, kde debutovala rolí unesené princezny v „L'Orocolo“. V jedenácti (1938) se stala členkou Amerického baletního divadla. Absolvovala i hudební školu Juilliard (tanec, zpěv a housle). Po ukončení střední školy pak získala stipendium na divadelní škole Neighborhood Playhouse.
Své postavení dramatické herečky si vydobyla na prknech Broadwaye už jako nepřehlédnutelný náctiletý talent. Uznání a cenu kritiků získala za roli krámské zlodějky v divadelní hře „Detective Story“ a u filmu debutovala právě ve filmové verzi tohoto kusu - DETECTIVE STORY (1951). V režii Williama Wylera se zde předvedl i Kirk Douglas. Grantová se také hned zařadila mezi nominované na cenu Akademie pro „nejlepší herečku ve vedlejší roli“ a současně za tento svůj debut obdržela hlavní ženskou hereckou cenu na festivalu v Cannes. Dodnes zůstává jednou z nemnoha těch, které získaly oskarovou nominaci za svůj debut.
Ve stejném roce (1951), na začátku slibně se rozbíhající kariéry, byla ovšem předvolána před Výbor pro neamerickou činnost (HUAC - House Un-American Activities Committee), aby svědčila proti svému muži, scénáristovi a autorovi her Arnoldu Manoffovi (otci její dcery, pozdější herečky Dinah Manoffové). Grantová odmítla a ihned byla zařazena na McCarthyovu „černou listinu“ amerického zábavního průmyslu, což následně vedlo k výrazným omezením v její kariéře - dalších deset let se ve filmu nebo televizi objevila jen vyjímečně. Neodjela však, jako mnozí jiní podobně „ocejchovaní“, hledat větší uplatnění v Evropě, ale vrátila se do New Yorku a pokračovala v práci na divadle. S Arnoldem se v roce 1960, po devíti letech manželství, rozvedla a o dva roky později se provdala za Josepha Feuryho, se kterým žije dodnes.
V roce 1963 získala divadelní cenu OBIE a hned další rok se vrátila k filmu, účastí na televizní sérii “Peyton Place“ (1964), za kterou (role Stelly Chernak) hned také získala Emmy pro „nejlepší herečku ve vedlejší dramatické roli“. Nominace na cenu Americké filmové akademie získala také za roli matky Beau Bridgese v komedii PAN DOMÁCÍ (1970) a za psychicky labilní židovskou uprchlici v dramatu POUŤ ZATRACENÝCH (1976), s Faye Dunawayovou. Oskara získala nakonec za postavu beverlyhillské manželky, která se zaplete se svým kadeřníkem v romantické komedii Hala Ashbyho ŠAMPÓN (1975), s Warrenem Beattym. V její biografii se určitě neztratí mysteriózní drama se Sidney Poitierem V ŽÁRU NOCI (1967), hvězdně obsazené sci-fi ZAJATÍ VESMÍREM (1969) ani katastrofický snímek LETIŠTĚ´77 (1977).
Její prohnaná právnička/vražedkyně Leslie Williamsová z epizody „Výkupné za mrtvého“ ze seriálu „Columbo“ (1971) jí přinesla nominaci na cenu Emmy pro „hlavní herečku“. Druhou Emmy získala za roli v televizním filmu THE NEON CEILING (1971). V roce 1973 přišel její televizní režijní debut: „The Shape of Things“. Profesionalismus a jistý stupeň výjimečnosti nechávala v každé své postavě, třeba i méně významné, její vlastní sitkom „Fay“ (1975) však úspěšný nebyl. V roce 1985 údajně odmítla roli Dorothy v seriálu „The Golden Girls“, protože nechtěla hrát postavu babičky, objevila se zato jako první dáma, Grace Coolidgeová, v „Backstairs at the White House“ (1979). Zpodobnila dále dominantní matku herečky Farmerové ve „Will There Really Be a Morning?“ (1983) a jako host se představila i v seriálu „Empty Nest“ (1988), ve kterém se pravidelně objevovala její dcera Dinah. Excelovala jako Cohnova matka Dora v sérii CITIZEN COHN (1992).
Na „velkém“ plátně zanechala kus svého talentu v dramatu s Nickem Noltem UČITELÉ (1984), kde hrála tvrdohlavou vedoucí školského odboru, v romantické komedii s Meryl Streepovou CHRAŇ SI SVŮJ ŽIVOT (1991) hrála elegantní státní zástupkyni. Vidět jsme ji mohli i v dramatu ZKOUŠKA OHNĚM (1996) nebo POSLEDNÍ VEČÍREK (1996), kde ztvárnila matku muže trpícího na AIDS, ale i v Altmanově romantické komedii s Richardem Gerem Dr. T A JEHO ŽENY (2000). Opomenout nemůžeme její úlohu v typicky lynchovské mysteriozitě MULHOLLAND DRIVE (2001).
Začátkem 80. let soustředila Grantová své úsilí na režii, ke které se dostala během jednoho projektu pro Americký filmový institut (AFI); její adaptace Strindbergovy hry „The Stronger“ byla vybrána mezi deset nejlepších filmů produkovaných pro AFI. V roce 1983 získala cenu uměleckého výboru Kongresu za vyjímečné úspěchy v herectví a nezávislém filmu. Grantová režírovala také řadu dokumentárních filmů, například „What sex Am I?“ (1985) o transsexuálech a transvestitech a zvláště pak DOWN AND OUT IN AMERICA (1986) o lidech bez práce, který v roce 1987 získal Oskara pro „nejlepší dokument“; režírovala i „Nobody Child's“ (1986), který získal cenu režisérského sdružení (a herec Thomas cenu Emmy). Výbor „Women in Film“ jí prokázal v roce 1989 velkou poctu tím, že jí udělil svoji vůbec první cenu pro herce za jeho celoživotní úspěchy. V roce 1997 třeba produkovala a režírovala dokument týkající se žen s rakovinou prsu a v posledních letech sérii „Intimate Portrait“, která ve svých dílech představovala různé vyjímečné ženy. Městská rada v New Yorku i rada okresu Los Angeles ocenily zásluhy, které mají její filmy na boji proti domácímu násilí („Battered“ z roku 1989).
