Donald Crisp se narodil v Londýně jako George William Crisp. Některé zdroje uvádějí jako rodiště Aberfeldy ve Skotsku (1880), americké označují Londýn. Byl jedním z osmi dětí (čtyři kluci a čtyři dívky) Jamese a Elizabeth Crispových. Studoval v Oxfordu. Ještě před promocí se zúčastnil Búrské války, přičemž zkřížil svoji životní pouť s mladým Winstonem Churchillem. Podle rodinných pamětí mu pak švagr James Needham (manžel sestry Louisy) v roce 1906 zaopatřil lístek do Ameriky.
Během plavby Crispův pěvecký talent přitáhl pozornost operního impresária Fishera, který mu okamžitě nabídl místo u své společnosti a během turné po Státech a Kubě Crisp poprvé projevil zaujetí divadlem. V roce 1910, už jako Donald George Crisp, pracoval co by manažer pro věhlasného „baviče“, skladatele, autora her a režiséra George M. Cohana a právě v této době se setkal a spřátelil s dnes už legendárním režisérem D.W.Griffithem, tehdy ještě jevištním hercem teprve pošilhávajícím po režii. Když se Griffith v roce 1912 odebral za štěstím do Hollywoodu, Crisp ho doprovázel.
Několik let pracoval jako asistent režie pod Griffithem a během této doby se taky mnohému od tohoto mistra raného filmu naučil. Zkušenosti ho postupně přivedly k touze režírovat si podle sebe. Prvním filmem byl LITTLE COUNTRY MOUSE (1914). Během následujících patnácti let Crisp režíroval asi sedmdesát filmů, k nejpozoruhodnějším patří FRIGO PLAVE (1924) s Busterem Keatonem (spolurežie) a DON Q, SYN ZORRA (1925, Don Q, Son of Zorro) s Douglasem Fairbanksem st. a Mary Astorovou (ve filmu si Crisp i zahrál). Když se ho později ptali, proč nechal režie a vrátil ke hraní, odpovídal, že bylo velmi únavné jít na ruku šéfům studia, kteří ho často vyzývali, ne-li přímo nutili, aby do svých filmů obsazoval jejich příbuzné. Posledním jeho režisérským výkonem tak zůstal snímek NEVĚSTA NA ÚTĚKU (1930, The Runaway Bride) s Mary Astorovou.
V letech 1908-1930 se sám objevil v téměř stovce němých filmů. Mnohými se pravda jen mihnul respektive ztvárnil menší role. Výjimkou byl jeho generál Grant v Griffithově památném tříhodinovém eposu ZROZENÍ NÁRODA (1915) nebo velmi kladně přijaté vystoupení v roli surového otce po boku Lillian Gishové v romantickém dramatu ZLOMENÝ KVĚT (1919), opět v Griffithově režii. Během své „dvojité“ herecko-režisérské kariéry se rozhodl vrátit do Anglie a podpořit protiněmecké úsilí v době 1. světové války. Sloužil u výzvědné sekce (během 2. světové války, kdy současně vrcholila jeho kariéra, opět cítil povinnost k službě: v amerických vojenských zálohách dosáhl hodnosti plukovníka).
Po roce 1930, s příchodem zvuku, Crisp opustil režisérskou židli a plně se oddal hraní. Byl velmi žádaným charakterním hercem, během 30. a 40. let se objevil v pestré škále rolí po boku největších hvězd té doby. S Katharine Hepburnovou si tak zahrál v THE LITTLE MINISTER (1934), s Charlesem Laughtonem a Clarkem Gablem ve slavném snímku VZPOURA NA LODI BOUNTY (1935), s Bette Davisovou a Henry Fondou v dramatu PRÁVĚ TA ŽENA (1937), s Laurencem Olivierem ve Wylerově adaptaci novely NA VĚTRNÉ HŮRCE (1939), s Errolem Flynnem v dobrodružném PÁN SEDMI MOŘÍ (1940) a s Gregory Peckem v THE VALLEY OF DECISION (1945).
Jako všestranný „vedlejší“ herec se stejně dobře ujímal kladných i záporných postav. Představoval milující otce nebo roztomilé postarší muže v klasikách jako je rodinné sportovní drama O VELKOU CENU (1944) a LASSIE SE VRACÍ (1943) – v obou můžeme mimochodem vidět tehdy mladičkou Liz Taylorovou. Uznávaný výkon podal jako Velitel Beach, sužovaný dědeček v romantickém hororu THE UNINVITED (1944) Lewise Allena. Jeho nepochybně nejpamátnější rolí je však zachmuřený ovšem milující otec v romantickém dramatu BYLO JEDNOU ZELENÉ ÚDOLÍ (1941) v režii Johna Forda. Film obdržel deset nominací na Oskara, z nich polovinu proměnil, včetně těch pro „nejlepší film“ a „nejlepšího herce ve vedlejší roli“, Donalda Crispa.
Mnoho diváků ani netuší, že Donald byl v Hollywoodu jednou z nejvlivnějších osob. Měl větší moc než většina režisérů, producentů a studiových manažerů. Byl aktivním a důležitým spojovacím článkem mezi filmovým průmyslem a vnějšími obchodními záležitostmi. Díky svým širokým zkušenostem a jasnému myšlení měl pro to velmi dobré předpoklady. Jedním z hlavních zdrojů kapitálu pro filmový průmysl byla v té době „Bank of America“ a Crisp byl v této souvislosti po několik dekád neocenitelným poradcem (jednu dobu i jako předseda bankovního poradního výboru). Mnoho produkcí se ve 30. a 40. letech realizovalo hlavně díky Crispovu doporučení.
Crisp se stal časem jedním z nejzámožnějších mužů filmového průmyslu. Jeho „bankéřská rozvaha“, široké styky a bystrá hlava ho vedly k dobrým investicím, zvláště na trhu s nemovitostmi. V 50. a počátkem 60. let se dále objevoval ve filmech. Za více než půl století měl na svém kontě několik set filmů, ať už krátkých němých nebo celovečerních zvukových. Jeho poslední řádnou filmovou rolí je Děda Spencer po boku Henryho Fondy a Maureen O'Harové v rodinném dramatu SPENCER´S MOUNTAIN (1963). Tato filmová adaptace románu Earla Hamnera se stala základem pozdějšího populárního televizního seriálu „The Waltons“ (1972).
Bylo mu už přes osmdesát, když nadobro zanechal hraní - jednoduše ho těšilo. Byl dvakrát ženatý. S první ženou, Marií Starkovou, se rozvedl v roce 1919. V roce 1932 si vzal scénáristku Jane Murfinovou, se kterou se po dvanácti letech společného života ale také rozvedl. Donald Crisp zemřel v roce 1974, dva měsíce před nedožitými 92. narozeninami, na komplikace několika mozkových příhod. Právem ho můžeme nazývat filmovým průkopníkem. Kromě toho, že byl jedním z předních charakterních herců své doby, za sebou ve světě filmu zanechal také velký kus práce.
