Predrag (Miki) Manojlović se narodil 5. 4. 1950 v Bělehradě. Už v dětství byl v úzkém kontaktu s divadlem, jelikož pocházel z herecké rodiny. Jeho rodiče můžeme vidět i na plátně a v televizi – otce Ivana třeba v několika televizních seriálech, matku Zorku např. v Paskaljevićově filmu AMERIKA PATŘÍ JINÝM (1995). U Paskaljeviće už si zahrála i Manojlovićova dcera Čarna – v roce 1992 ve snímku TANGO ARGENTINO. S životní partnerkou herečkou Tamarou Vučković vychovává svého mladšího potomka, syna Ivana. Žije nyní převážně ve Francii.
Maturoval na 11. gymnáziu v Bělehradě. V letech 1968-1972 studoval na bělehradské Akademii divadla, rozhlasu, filmu a televize. Velmi brzy se stal respektovaným hercem Národního divadla v Bělehradě. Hostoval také na jiných jugoslávských i zahraničních scénách, např. v Amsterdamu, Bukurešti, Bratislavě, Budapešti, Berlíně, Terstu a Varšavě. Hrál jak ve hrách klasických (např. už roku 1972 hlavní roli v Shakespearově Hamletovi), tak i moderních. Významná byla jeho spolupráce s britským divadelním režisérem Peterem Brookem na inscenaci indického eposu Mahabharata (1985) – byla uvedena v Glasgow a v Paříži.
Od 70. let pracuje také v televizi. Především je ve své vlasti spojován s kultovním seriálem GRLOM U JAGODE (1975). Následují filmové role, kterých se mu častěji začalo dostávat v průběhu 80. let. Hrál třeba ve filmech Rajko Grliće. V roce 1985 poprvé spolupracoval s Emirem Kusturicou, v jehož OTCI NA SLUŽEBNÍ CESTĚ tehdy vytvořil jednu ze svých zásadních postav. V roce 1995 přibyl do Manojlovićovi filmografie také extrémní oportunista z Kusturicova UNDERGROUNDU a po své tříleté odmlce ho týž režisér obsadil i do cikánské komedie ČERNÁ KOČKA, BÍLÝ KOCOUR. V roce 2007 se opět sešli u snímku ZAVET. Mikiho Manojloviće několikrát obsadili také další režiséři z pražské školy. Hrál v Paskaljevićových filmech TANGO ARGENTINO (1992), AMERIKA PATŘÍ JINÝM (1995), SUD PRACHU (1998), také v Markovićově TITO I JA (1992). Na toto natáčení vzpomíná obzvlášť rád, zde se setkal s Tamarou Vučković.
Od 90. let se objevuje také ve filmech mladší a nejmladší generace srbských režisérů. Potom, co v roce 1998 dokončil se Srđanem Dragojevićem film RANE, hrál 5 let pouze v zahraničí (třeba ve snímku francouzského režiséra Françoise Ozona LES AMANTS CRIMINELS, 1999), což mu umožňují jeho slušné jazykové dovednosti. Jeho návratem do srbské kinematografie se stala úloha lékaře závislého na kokainu v černé komedii Miloše Radoviće MALI SVET (2003). Nadále je obsazován do několika rolí ročně v srbských, francouzských i jiných filmech. Bohatého zloducha ztvárnil v dramatu Srdana Goluboviće KLOPKA (2007), majitele nočního podniku pak ve snímku z londýnského Soho IRINA PALM (2007) režiséra Sama Garbarskiho.
Manojlovićova filmografie je nejen mezinárodní, ale obsahuje také rozmanité žánry a typy rolí. Vedle několika otců rodin a různých podnikavců a podvodníků hrál třeba i malíře Agostina Tassi v historickém dramatu ze 17. století ARTEMISIA (1997). Režisérkou je Francouzska Agnès Merlet.
Za své herectví (divadelní, televizní i filmové) obdržel Miki Manojlović už v bývalé Jugoslávii několik cen (např. Oktobarska nagrada Beograda v roce 1979). V srpnu 2004 mu byla udělena Cena Pavle Vujisiće za celoživotní přínos jugoslávské kinematografii. V roce 2006 vyšla Manojlovićovi věnovaná knižní monografie s názvem Igrač na letećem ćilimu. Jejím autorem je filmový a televizní kritik Ranko Munitić. Režisérka Čarna Manojlović natočila ve stejnou dobu o svém otci dokumentární film.
