Původem německá režisérka Lexi Alexander má vizáž sympatické holky od vedle, ale zcela v duchu rčení „zdání klame“ se pod křehkým vzhledem skrývá autorka poměrně drsných filmů a úspěšná cvičitelka bojových umění. Lexi se narodila v německém univerzitním městě Mannheim a už v raném dětství se začala věnovat kickboxingu a karate, aby se v devatenácti letech stala světovou šampiónkou v obojím.
Mladá Lexi se po tomto velkém úspěchu rozhodla zůstat v USA a prosadit se v Hollywoodu. Práce u filmu byla jejím velkým snem a byla odhodlaná pro něj udělat maximum. Vždyť v okamžik svého rozhodnutí nadobro zakotvit v Americe u sebe měla jen dva sportovní batohy a pár boxerských rukavic. Zpočátku se věnovala filmu jako kaskadérka zaměřená na bojová umění, zatímco za vydělané peníze pilně studovala na místních filmových školách herectví, režii, scenáristiku i produkci.
Tvrdá práce se jí brzy odměnila prvními sladkými úspěchy – její první dva humorně laděné krátkometrážní snímky PITCHER PERFECT a FOOL PROOF, spolu s mnohými školními projekty, otevřely Lexi dveře k větším produkcím, nemluvě o úspěchu Lexiina třetího kraťasu JOHNNY FLYNTON, který byl dokonce nominován na Oscara.
Inspiraci pro svůj první celovečerní snímek HOOLIGANS, v němž se v hlavní roli objevil Elijah Wood, čerpala Lexi ze svých dětských let, kdy důvěrně poznala temnou stránku fotbalového „fandění“ díky svému bratrovi, jenž byl sám členem radikální fanouškovské skupiny a bral svou sestru na mnohé zápasy – ty nekrvavé na hřišti i ty krvavé mimo něj. I za tento film se režisérce dostalo mnohých uznání.
Výrazně hůře už byl přijat její nejnovější snímek PUNISHER: WAR ZONE - v pořadí již třetí adaptace kultovního komiksu. Fanoušci sice ocenili, že v porovnání s předchozími dvěma filmy přináší WAR ZONE konečně pořádnou porci brutality, atraktivní vizuál a přinejmenším náznaky černého humoru, ale scénář či střih akčních scén už se mnoha oslavných komentářů nedočkal.
Lexi Alexander je každopádně příkladnou ukázkou člověka, jenž díky své snaze a píli dosáhnul velmi vysokých met a zároveň pádným argumentem proti všem zastáncům toho názoru, že půvabná žena nikdy nemůže natočit úspěšné a přesvědčivé snímky s „chlapskou“ tématikou.
