Česká polovina proslulého režisérského dua Jan Kadár – Elmar Kloss, které patří ke skutečné elitě československého filmu, filmový scénárista a pedagog Elmar Kloss se narodil 26. ledna 1910 v Brünně, v Rakousku-Uhersku. Uplatnil se v předválečném filmu jako autor krátkých reklamních filmů.
S Jánem Kadárem začal režijně spolupracovat v 50. letech. Jejich tvorba začala politickou agitkou ÚNOS 1952, jež vypráví dramatický příběh o únosu československého letadla do NSR. I přes to že se jednalo o film poplatný době, filmařské kvality mu nelze upřít. Dále spolu natočili hudební satirickou komedii HUDBA Z MARSU 1955, snímek rovněž je značně ovlivněn totalitním režimem. Po několika dokumentárních filmech se opět vracejí na pole hraného filmu - snímkem TAM NA KONEČNÉ 1957. Ten vytváří civilně laděný obraz života několika lidí z předměstského činžáku a je výrazně ovlivněný vyjadřovacími prostředky neorealismu. Následuje další satirická komedie TŘI PŘÁNÍ 1958, která byla oproti Hudbě z Marsu ve své době komunistickou vládou značně kritizována. Ve filmu SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN 1963 poněkud násilně moderními postupy vyobrazují relativitu mírových hodnot ve válečné době. Psychologické drama OBŽALOVANÝ 1964 se stalo jedním z trezorových filmů. Jednu ze svých prvních rolí zde ztvárnil i režisér Jiří Menzel.
Největšího celosvětového úspěchu, jenž byl zpečetěn oskarovou soškou za nejlepší cizojazyčný film roku 1967, přineslo tragikomické drama OBCHOD NA KORZE 1965. Děj filmu se odehrává za druhé světové války v malém městě na Slovensku, kde žije poctivý a slušný člověk Tóno Brdko se svou selsky půvabnou, ráznou a vypočítavou ženou. Jednoho dne se zásluhou intrik svého švagra stává arizátorem nevýnosné galanterie, jež patří stařičké židovce paní Lautmannové. Židovská rada Tóna přesvědčí, aby v obchodě setrval, a za to, že bude předstírat arizaci, poskytne pravidelnou úplatu. Stará paní se o Tóna stará jak o vlastního syna a on jí pomáhá, jak může. Události pod vlivem nešťastných dějin však postupně naberou rychlí spád, a vedou k tragickému konci. Kromě již zmíněného oskarového ocenění se představitelka paní Lautmannové Ida Kamínská dočkala nominace za hlavní roli. Společně s představitelem Tóna Brdka Jozefem Krónerem získali také řadu ocenění na MFF v Cannes v roce 1965. Na filmu se jako pomocný režisér také podílel Juraj Herz. Poslední film natočený dvojící Kadár-Klos nese název Touha zvaná Anada, balada o lásce z prostředí dunajských rybářů.
Od počátku 70. let Kadár odjíždí natáčet do USA a Kanady a Klos se doma věnuje historii a teorii československého filmu. V roce 1989 ještě natáčí ve dvojici s Morisem Issou rodinné sci-fi BIZON. O tři roky později umírá v Praze.
Režisér Elmar Kloss ve vzpomínce na svého spolupracovníka Jana Kadára říká: „Důvod naší součinnosti byl velmi prostý a praktický. Představte si sehraný deblový pár na tenisovém kurtu. Prostě dva hráči se sešli a doplňují se v tom, co umějí, ale i v tom, co neumějí. Vědí, kdy se na partnera mohou spolehnout a kdy ho sami musí podepřít.“
