Sir Charles Spencer Chaplin jr., herec, režisér, hudební skladatel a nejslavnější komik všech dob, se narodil v Londýně jako syn chudých herců z předměstí. Otec Charles rodinu záhy opustil a tak malý Charlie už od pěti let vystupoval s duševně nemocnou matkou (za kterou zaskakoval, když jí při zpěvu vynechal hlas) a starším bratrem Sydem ve vaudevillu a v kabaretech jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Matka trpěla schizofrenií a společně žili ve velmi nuzných poměrech, z čehož zřejmě pramenilo pozdější Chaplinovo silné sociální cítění. Od roku 1908 byl členem pantomimické společnosti Freda Karnoa, kde působil také Stan Laurel. Při zájezdu do USA si ho všiml průkopník americké grotesky Mack Sennett a v roce 1913 ho angažoval do své filmové společnosti Keystone. Během roku 1914 tu natočil neuvěřitelných pětatřicet krátkých grotesek, z nichž pouze jediná se nedochovala. Poprvé se na stříbrném plátně objevil ve filmu CHAPLIN SI VYDĚLÁVÁ NA ŽIVOBYTÍ (1914). V těchto raných groteskách hrál obvykle mazané podvodníky a svůdníky. Jako tulák Charlie se objevil hned ve svém druhém filmu CHAPLIN V ZÁBAVNÍM PARKU (1914). Brzy se objevili Chaplinovi imitátoři jako komik Billy West nebo Harold Lloyd se svou postavičkou Lonesome Lukea. Také se traduje historka o tom, že sám Chaplin se inkognito účastnil soutěže o svého nejlepšího dvojníka a skončil až třetí.
Věčného tuláka s knírkem, v buřince, v obnošených šatech a padajících kalhotách, s hůlkou, v sešmaťhaných botách a směšnou chůzí v plné kráse ztvárnil až ve filmu CHAPLIN TULÁKEM (1915). To bylo ale už po rozchodu se Sennettovým studiem, kdy natočil roku 1915 patnáct filmů pro společnost Essanay. Kvůli producentským neshodám přešel v roce 1916 ke společnosti Mutual, pro niž vytvořil dalších dvanáct filmů včetně CHAPLIN STRÁŽCEM VEŘEJNÉHO POŘÁDKU (1917), CHAPLIN VYSTĚHOVALCEM (1917) a CHAPLIN UPRCHLÝM TRESTANCEM (1917). Zde měl poprvé úplnou volnost ve volbě námětu svých grotesek a později označil toto období za nejšťastnější ve své kariéře. Poprvé se zde v jeho filmech objevují sociální a sentimentálně laděné motivy. Ve filmech pro Mutual mu zdatně sekundují herečtí partneři obr Eric Campbell a křehká Edna Purviance. Poté pracoval nějakou dobu ve vlastních ateliérech pro First National. Natáčel středometrážní komedie, které mu získaly celosvětovou popularitu. Byly to dojímavé tragikomedie PSÍ ŽIVOT (1918), DOBRÝ VOJÁK CHAPLIN (1918), POUTNÍK (1923) a celovečerní debut KID (1921) s Jackie Cooganem v roli odloženého chlapce.
V roce 1919 už byl natolik slavný, že si mohl dovolit spolu s Douglasem Fairbanksem, Mary Pickfordovou a D. W. Griffithem založit vlastní studio United Artists, pro které režíroval a produkoval drama DÁMA Z PAŘÍŽE (1923). Následoval dodnes možná nejslavnější Chaplinův film, zlatokopecké melodrama z Aljašky ZLATÉ OPOJENÍ (1925). Roku 1929 obdržel hned při prvním udílení Oscarů zvláštní cenu za „všestrannost a genialitu v napsání, hereckém výkonu, režii a produkci“ komedie CIRKUS (1928). V dalším dojemném melodramatu o lásce tuláka a slepé květinářky SVĚTLA VELKOMĚSTA (1931) se Chaplin ještě odmítl podřídit všeobecně přijímanému zvukovému formátu a natočil tak své další němé veledílo pouze s hudebním doprovodem. Ani v sociální satiře MODERNÍ DOBA (1936) Chaplinův tovární dělník ještě nemluví. Tímto filmem se navždy rozloučil nejen s němou érou ale také se svým věčným tulákem Charliem, kterého kdysi stvořil a kterého dodnes zná celý svět. Když Chaplin poprvé promluvil, stálo to za to. V protifašistické satiře DIKTÁTOR (1940), nominované na tři Oscary, skvěle parodoval Adolfa Hitlera a jeho plamenné proslovy a zároveň ztvárnil nešikovného židovského holiče.
V roce 1943 se po novinářském skandálu ocitl u soudu kvůli nemanželskému dítěti, ale prokázal svou nevinu. Téhož roku se počtvrté oženil, tentokrát s dcerou dramatika Eugena ONeilla osmnáctiletou Oonou, se kterou měl osm dětí, včetně slavné herečky Geraldine. Jeho tři předešlá manželství skončila rozvodem (svazek s šestnáctiletou Litou Gray údajně inspiroval Nabokova k napsání Lolity). V černé komedii na námět Orsona Wellese PAN VERDOUX (1947) ztvárnil sňatkového podvodníka, který vraždí bohaté ženy. Oscara za hudbu (ovšem až v roce 1973, protože až tehdy měl film premiéru v Los Angeles) dostal Chaplin za SVĚTLA RAMP (1952), kde si zahrál stárnoucího hudebního klauna, zavzpomínal na své mládí a složil tak poctu kabaretům a music-hallům, v nichž kdysi začínal.
Kvůli protiamerické činnosti (Chaplin nikdy nepožádal o americké občanství) a levicovým názorům mu byl ztrpčován pobyt v USA. Navíc měl problémy s placením daní, a tak se v roce 1952, kdy mu byl znemožněn návrat do USA z londýnské premiéry Světel ramp, rozhodl usadit ve Švýcarsku. Éru Mccarthismu kritizuje ve filmu KRÁL V NEW YORKU (1957). HRABĚNKA Z HONGKONGU (1966) s Marlonem Brandem a Sophií Lorenovou je jeho posledním a jediným barevným filmem (zároveň je označován jako jeho jediný propadák), ve kterém ovšem už sám nehrál. Od roku 1969 ještě zkomponoval novou hudbu pro několik svých němých filmů (Kid, Cirkus).
V roce 1964 vydal své dlouho očekávané paměti Můj životopis. V roce 1972 dostal Oscara za celoživotní dílo a vysloužil si pětiminutové ovace ve stoje, nejdelší v historii předávání cen Akademie. Roku 1975 byl britskou královnou povýšen do šlechtického stavu. V roce 1992 natočil Richard Attenborough životopisný film CHAPLIN (1992) s Robertem Downeyem jr. v hlavní roli a Geraldine Chaplinovou v roli Chaplinovy matky a tedy vlastní babičky.
Charlie Chaplin, pro kterého „den bez smíchu byl promarněným dnem", je považován za jednoho z největších filmových tvůrců všech dob. Přesto své tvůrčí schopnosti vyjadřoval lakonicky: „Vše, co potřebuji k natočení komedie, je park, policajt a krásná dívka.“ Jeho filmy byly a stále jsou populární po celém světě, rozumí jim všechny generace a všechny národy. Tulák Charlie představuje pozitivní sílu života v jinak chaotickém světě, v němž zůstává stále stejný a nezkažený. Všechny Chaplinovy filmy balancují na hranici mezi smíchem a pláčem, tragikou a komikou, společenskou kritikou a sentimentem.
