Eliška Balzerová (roz. Havránková) se narodila 25. května 1949 ve Vsetíně. Zájem o divadlo v ní probudila a soustavně prohlubovala její maminka, která hrála v ochotnickém spolku. Po studiu na brněnské konzervatoři a absolvování katedry herectví a režie JAMU, nastoupila roku 1971 do svého prvního angažmá v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Od roku 1977 byla dvacet sezon členkou Divadla na Vinohradech. Hrála také v Národním divadle.
Společně s kolegou Tomášem Töpferem se podílela od poloviny 90. let na rekonstrukci a znovuotevření Divadla na Fidlovačce (stala se ředitelkou Nadace Fidlovačka). Divadlo zahájilo nový provoz 22. února 1998 nastudováním hry Fidlovačka aneb Žádný hněv a žádná rvačka, kde Eliška Balzerová ztvárnila Němku Margaretu. Její komické výstupy byly odměňovány salvami smíchu a potlesku. Na Fidlovačce působí dodnes. Hostuje také v divadle Viola, kde slaví úspěch ve hře irské dramatičky Geraldiny Aron MŮJ BÁJEČNÝ ROZVOD. Česká inscenace v režii Jany Kališové a s Eliškou Balzerovou nejen v hlavní, ale i ve všech ostatních rolích, má za sebou už více než 200 zcela vyprodaných repríz. Na diváckém úspěchu má jistě zásadní podíl brilantní výkon hlavní a jediné představitelky. Ráda také vzpomíná na významné role: Helena v Shafferově hře Dar Gorgony nebo Maria Callas v Mc Nallyově Mistrovské lekci.
První příležitost před kamerou jí ještě pod dívčím jménem nabídl režisér Karel Steklý ve svých retrofilmech SVĚT OTEVŘENÝ NÁHODÁM (1971) a LUPIČ LEGENDA (1971). Největší roli, díky které se zapsala do podvědomí diváků, jí roku 1977 umožnila televize. Když se představila jako nastupující lékařka Alžběta Čeňková v dnes jíž kultovním televizním seriálu NEMOCNICE NA KRAJ MĚSTA, bylo jí dvacet pět let. Postava této sympatické, nadané a čestné ortopédky jí přinesla obrovskou popularitu, záhy se stala žádanou herečkou. Zajímavou proměnou prochází „Bety“ Čeňková v pokračování seriálu NEMOCNICE NA KRAJI MĚSTA PO DVACETI LETECH (2003) a taktéž jí čeká důležitá změna v 3. pokračování seriálu nesoucí název NOVÉ OSUDY (2008), kde nahradí místo dr. Blažeje a stane se primářkou ortopedie. Další televizní role ztvárnila např. v Kachyňových ZLATÝCH ÚHOŘÍCH (1979), Kety v Dudkově seriálu BAMBINIOT (1984), Marion Feders v seriálu FABRIKA NA OFICÍRY (1989), inscenace ODMĚNA (1993) – vzniklé podle románu Jarmily Loukotkové, Toby Landauová ve hře slavného amerického dramatika Neila Simona -DROBEČKY Z PERNÍKU (2000).
Film jí nabízel převážně vedlejší role: Věra v komedii VRCHNÍ, PRCHNI! (1980), Dáša Adámková v komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982), Ing. Beková v Papouškově komedii VŠICHNI MUSÍ BÝT V PYŽAMU (1984), Ema Gabrielová v boxerském dramatu PĚSTI VE TMĚ (1986) a nezvykle přísná vrchní sestra v dramatu Karla Kachyni MĚSTEM CHODÍ MIKULÁŠ (1992).
Také se věnuje dabingu. Za roli Rosemary Boxerové (ztvárněné herečkou Felicity Kendalovou) v TV seriálu ZLOČINY V ZAHRADÁCH (2003) – část „Vražda v divadle“ si v září roku 2007 odnesla prestižní cenu Františka Filipovského. Mezi další dabingové role patří např. Barbara Roseová ve VÁLCE ROSEOVÝCH (1989), paní Pellová v HOŘÍCÍ MISSISSIPPI (1988) nebo Willie Scottová v INDIANA JONES A CHRÁM ZKÁZY (1984).
"Na stará kolena se ze mě stala svobodná a šťastná herečka," říká nyní Eliška Balzerová s úsměvem. Se svým manželem Janem Balzerem vychovala dvě děti: syna Jana a dceru Adélu, která vystudovala dějiny divadla ve Finsku. Jejími oblíbenými autory jsou Karel Čapek, Bohumil Hrabal nebo G. García Márquez. Má ráda dílo dramatika A. P. Čechova. Za nejmilejší místo označila Všenory v údolí řeky Berounky, její oblíbenou květinou je růže a kopretina.
Ondra "Agatha" Dvořák
