Zpěvačka Iveta Bartošová pochází ze severní Moravy, narodila se v Čeladné u Frýdku-Místku, vyrůstala ale ve Frenštátě pod Radhoštěm, kde také absolvovala gymnázium. Od dětství se v rámci Lidové školy umění věnovala zpěvu, na gymnáziu pak vystupovala s amatérskou skupinou Dianthus. V letech 1982-1983 se zúčastnila několika soutěží amatérských zpěváků, pro její další kariéru bylo důležité umístění na čtvrtém místě na Mladé písni v Jihlavě (1983), kde zároveň získala cenu poroty. Jihlava pro ni byla i místem osudového setkání s jiným začínajícím zpěvákem Petrem Sepéšim (1960-1985), s nímž vzápětí vytvořila úspěšnou pěveckou dvojici.
Spolupráce se Sepéšim trvala jen necelé dva roky, ale mladá a pohledná dvojice získala značnou popularitu doprovázenou úspěšnými hity jako Knoflíky lásky nebo Medové dny. Po tragické smrti Petra Sepéšiho (v červenci 1985 zahynul při autonehodě) se Iveta Bartošová na několik měsíců zcela odmlčela, ale po přestávce se vrátila na scénu ve velkém stylu. Začala spolupracovat s několika tehdy nejvýznamnějšími kapelami populární hudby (Balet, TOČR, Golem, Orchestr Ladislava Štaidla), vystupovala v zábavných pořadech v televizi a především zásobovala publikum řadou hitů, za všechny jmenujme Léto, Víš, lásko nebo Málo mě zná, několik duetů nazpívala s Michalem Davidem nebo Karlem Gottem, s nímž také absolvovala velké koncertní turné.
Iveta Bartošová v mládí disponovala zvučným sopránem a spolu s vizáží křehké blondýnky a raketovým nástupem mezi nejpopulárnější zpěvačky do jisté míry kopírovala někdejší osud Heleny Vondráčkové. Úspěšnými písněmi ji zásobovali přední skladatelé populární hudby jako Ondřej Soukup, Ladislav Štaidl nebo Vítězslav Hádl, ale i skládající zpěváci (D. Janda, P. Janda, M. Drobný), mezi nimi také Michal Penk (*1968), s nímž Iveta Bartošová krátce i žila. Za rok 1986 vyhrála Iveta Bartošová Zlatého slavíka, kdy ukončila dlouholeté kralování Hany Zagorové v kategorii zpěvaček, následně vydala dvě úspěšná alba I. B. (1987) a Blízko nás (1989). Popularitu jí přinášely i titulní písně k filmům (JAK BÁSNÍKŮM CHUTNÁ ŽIVOT, 1987) nebo televizním projektům (seriál CHLAPCI A CHLAPI, 1988).
Počátek devadesátých let byl ve znamení obecného útlumu zájmu o domácí populární hudbu, Iveta Bartošová se ale dokázala udržet překvapivě ve srovnání se zpěvačkami starší generace. V letech 1990-1991 znovu zvítězila ve Zlatém slavíkovi, další hity jí přinesla nová alba Natur (1991) a Václavák (1992). Jako řadě jiných atraktivních zpěvaček, tak ani Ivetě Bartošové se nevyhnula velká filmová role, její vystoupení v komedii SVATBA UPÍRŮ (1993) však kritika shledala za přinejmenším rozpačité. Řady spolupracovníků rozšířili například Michal David, ale především pro Ivetu Bartošovou skládal Ladislav Štaidl (*1945), s nímž v té době žila.
Nová alba z let 1993-1997 nepřinesla žádné zásadní hity, Iveta Bartošová navíc kvůli těhotenství a narození syna Artura (*1996) načas z veřejného dění zmizela. V roce 1997 začala účinkovat v muzikálu Dracula a stejně jako řada jiných zpěváků nalezla časem v muzikálech těžiště svého působení. Zvýšený zájem o zpěvačku vedl k vydání alb Nekonečná (1998) a Bílý kámen (1999) a mluvilo se dokonce o comebacku století, což částečně stvrdily platinové a zlaté desky, ale ze zpětného pohledu je patrné, že vzhledem k následně opětovnému útlumu zájmu i zpěvaččiných aktivit se pokus o velký návrat příliš nezdařil.
V novém tisicíletí Iveta Bartošová především zpívala v muzikálech (Mrazík, Monte Christo, Miss Saigon), vydávala také další alba, z nichž úspěšné byly především nově pořízené nahrávky starších hitů (Hej, pane diskžokej, 2002), její písně se navíc stále objevují na řadě kompilačních výběrů. Kromě zpívání si vyzkoušela i práci moderátorky v rozhlase a v televizi Nova měla vlastní pořad Z deníčku Ivety B. Nové hity se ovšem nedostavily, Iveta Bartošová navíc ve srovnání s jinými postrádá dlouhodobě kvalitní hlas, čehož si je sama vědoma a ztráta mladistvého zvonivého sopránu je jednou z příčin jejích psychických problémů, k nimž se připojily veřejně propírané záležitosti ukončeného vztahu s Ladislavem Štaidlem.
Poslední léta kariéry Ivety Bartošové jsou ve znamení předem ohlášených přestávek v práci a pokusů o návraty, ale její pěvecké aktivity výrazně pokulhávají za mediálním obrazem, který dlouhodobě vytváří bulvár. Zatím poslední řadové album s názvem 22 vyšlo v roce 2008, o rok později vydala vánoční CD Když ticho zpívá (2009). V roce 2008 se provdala za herce a producenta Jiřího Pomeje (*1964) a manželství s ním je dalším vděčným tématem pro média a jejich spekulace. Iveta Bartošová má sestru-dvojče, Ivanu Bartošovou (*1966), která se v 80. letech také pokusila prosadit jako zpěvačka.
Pavel "argenson" Vlach
