foto

Truda Grosslichtová

  • nar. 23.2.1912
    Praha, Rakousko-Uhersko
  • zem. 8.6.1995 (83 let)
    Nieuw Vennep, Nizozemsko
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jedna z nejzáhadnějších českých hereček Truda Grosslichtová se narodila 23. února 1912 v Praze jako Gertruda Marie Grosslichtová, mladší potomek (měla ještě staršího bratra Otto) obchodníka Viktora Grosslichta. Její matka Marie (Mizzi) Grosslichtová byla známou herečkou a operetní zpěvačkou. Po boku dcery Marie Grosslichtová hrála v Novém divadle a ve filmech AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931) a ROZPUSTILÁ NOC (1934). Archivní materiály o jejím životě jsou však bohužel velmi skoupé. O jejím soukromí se nikdy moc nemluvilo a ona sama ho velmi střežila. I článek v časopisu Kinorevue z 2. září 1936 s názvem „Truda Grosslichtová o sobě“ je velmi strohý a o sobě tam vlastně herečka neříká nic. Grosslichtová byla inteligentní a jemná, měla osobité kouzlo a mysl pro humor, zasněnou tvář a krásně příjemný hlas. Byla brunetou, ale nechávala si odbarvovat vlasy na blond. Od dětství Truda chodila do biografu, kde obdivovala Gretu Garbo. Sama na toto období vzpomíná takto:

„…Napřed to byly jen ideály z biografového plátna, na kterých jsem lpěla s dětskou oddaností, jichž příběhy mě uváděly ve vytržení a s nimiž jsem prodlévala ve své fantazii… Napřed to byly jen sny. Teprve když jsem vyrostla ze svých šatečků malého děvčete, počala jsem si uvědomovat, že jsou to živí herci, kteří mají své soukromí jako já…“

Po matce zdědila výborné umělecké nadání. Své skvělé herecké umění rozvíjela v ochotnickém spolku, kde si ji v roce 1931 vybral režisér Karel Anton do AFÉRY PLUKOVNÍKA REDLA. Poté prošla několika hudebními divadly (např. Malá opereta na Vinohradech, Tylovo divadlo v Nuslích, Rokoko, Nové divadlo Oldřicha Nového). Velmi dobře zpívala v operetách, kde se skvěle uplatnila. Trudina první velká role na divadelních prknech byla hlavní úloha v operetě „Na svatém kopečku“. V Malé operetě úspěšně vystoupila například ve velmi oblíbených operetkách „Brandejští dragouni“ a „Bílá infanterie“. Se svým úplně posledním divadelním zaměstnavatelem Oldřichem Novým hrála v celé řadě představení (často to byly veselohry a velmi oblíbené hudební komedie, např. „Štěstí do domu“, „Krejčí na zámku“ či „Okouzlující slečna“). U Oldřicha Nového hrála až do konce své kariéry.

V letech 1931 až 1937 natočila neuvěřitelných devětadvacet filmů. Byla jedna z nejznámějších, nejobsazovanějších a nejoblíbenějších hereček. Jejím prvním filmem bylo již zmíněné špionážní drama AFÉRA PLUKOVNÍKA REDLA (1931), kde si zahrála Evu Dolanovou. Současně hrála i v německé verzi DER FALL DES GENERALSTABS – OBERST REDL (opět ve stejné roli Franzi Dolanové). Dobře také uměla francouzsky a německy. Díky tomu točila v zahraničí (Berlín – film SKANDAL IN DER PARKSTRAßE, Paříž – francouzské verze dvou českých filmů) pod pseudonymem Tania (také Tanja) Doll. Ve Francii nazpívala pod tímto pseudonymem také několik desek značky Pathé (rovněž šlágry „Pour voir si l’on S’aime“ a „L’amour est du joli songe“). Ní nazpívané francouzské písně, se staly oblíbenými šlágry. Na začátku třicátých let herecky studovala v Berlíně. O svých filmových začátcích v roce 1931, herecké dráze v zahraničí a o vzniku svého pseudonymu Tania Doll později Truda Grosslichtová napsala toto:

„…Odcestovala jsem na delší čas do Berlína, kde jsem doplňovala své vzdělání. Po návratu do Prahy byla jsem pak ihned angažována do Posledního bohéma, hrála jsem v Psohlavcích, potom jsem byla povolána zpět do Berlína, kde mi byla svěřena úloha ve filmu SKANDAL IN DER PARKSTRASSE. V Praze jsem hrála dále ve filmu Růžové kombiné, velkého úspěchu dosáhla jsem ve filmové adaptaci Wernerovy komedie PRÁVO NA HŘÍCH, hrála dále v obou francouzských verzích českých filmů LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE – LE ROI BIS a KANTOR IDEÁL – PROFESSEUR CUPIDON. V obou těchto francouzských filmech jsem vystupovala pod pseudonymem Tania Doll. Tento pseudonym si pro mne vymysleli francouzští výrobci filmu; Tania jim připadalo velmi slovansky a „Doll“ se jim zdálo nejspíše odpovídati mé povaze – „doll“ znamená v angličtině loutku. Také v Paříži jsem dosáhla velmi slušných výsledků…“

Po návratu domů natáčela filmy s různými žánry, kde většinou získala hlavní roli: vychovatelka Běla v POSLEDNÍM BOHÉMOVI (1931), Manka Přibková v PSOHLAVCÍCH (1931), Slávka v RŮŽOVÉM KOMBINÉ (1932), Věra Machová v melodramatu PRÁVO NA HŘÍCH (1932), Slávka Šmídová v komedii S VYLOUČENÍM VEŘEJNOSTI. Zahrála si též ve francouzských verzích českých filmů LELÍČEK VE SLUŽBÁCH SHERLOCKA HOLMESE: LE ROI BIS (1932; dvojrole královny a její dvojnice – v české verzi tyto role hrála Lída Baarová) a KANTOR IDEÁL: PROFESSEUR CUPIDON (1933; role studentky Lucette Aubinové – v české verzi tuto roli ztělesnila Anny Ondráková). Zajímavé je, že v českých verzích těchto filmů nehrála. Roku 1932 pořádal časopis Film anketu „O našich kinohvězdách“. Truda s náskokem anketu (se 127 hlasy) vyhrála. Na druhém místě se umístila Lída Baarová (63 hlasů) a na 3. Anny Ondráková (32 hlasů).

V roce 1933 jí režisér Martin Frič obsadil do výborné komedie REVIZOR, kde po boku Vlasty Buriana ztělesnila naivní hejtmanovu dceru Marii. S Burianem (opět pod režijní taktovkou Martina Friče) si ještě zahrála jednou, a to v komedii HRDINA JEDNÉ NOCI (1935). Vytvořila zde dvojroli skromné statistky Hany a rozmazlené filmové hvězdy Elvíry Thompsonové (v německé verzi filmu kupodivu nehrála, i když německy mluvila skvěle). S Hugo Haasem ztělesnila Julii Králíčkovu v bláznivé Fričově komedii JEDENÁCTÉ PŘIKÁZÁNÍ (1935). Významná byla rovněž i její účast v česko – francouzském filmu GOLEM (1936) Juliena Duviviera, kde vytvořila pobočnici hraběnky Stradové dvorní dámu Benoitovou (to je důkaz toho, že měla Truda Grosslichtová ve Francii dobré jméno). Tyto filmy jsou jejími nejvýznamnějšími a nejkvalitnějšími, které za celou svou kariéru natočila.

Po těchto filmech přišly ještě další, kde opět ztělesnila hlavní a výrazné role: ANITA V RÁJI (1934; majitelka koncernu Anita Karenová), ROZPUSTILÁ NOC (1934; Dolly Bromanová), TŘI KROKY OD TĚLA (1934; Aluška Králová), ZA ŘÁDOVÝMI DVEŘMI (1934; Marie, zvaná Mimi), Z BLÁTA DO LOUŽE (1934; Boženka Straková), ŽENA, KTERÁ VÍ CO CHCE (1934; Věra Rónová), DIVOCH (1936; Rosa Valetti alias Růžena Válečková) a IRČIN ROMÁNEK (1936; milenka inženýra Peterse Lola). V osmi filmech také zdatně nazpívala několik písní.

V roce 1937 si ještě zahrála ošetřovatelku Toničku v dramatu PORUČÍK ALEXANDER RJEPKIN, vnučku Věru Svojanovou v komedii KVOČNA, stenotypistku Lídu Veselou v komedii ZE VŠECH JEDINÁ a úřednici v reklamě KOLEM DOKOLA. Ve stejném roce na ní také čekala neznámější titulní role JUDr. Věry Donátové v komedii Martina Friče s Oldřichem Novým ADVOKÁTKA VĚRA. Sama herečka později vzpomínala, že ADVOKÁTKA VĚRA byla jejím nejoblíbenějším filmem. Další hlavní rolí Lily Hanušové ve Špelinově komedii KLATOVŠTÍ DRAGOUNI (1937), která měla premiéru 25. února 1938, ukončila svoji úspěšnou kariéru.

Truda Grosslichtová byla „položidovka“ a její manžel, slovenský tenorista a režisér Štefan Munk (1907 – 1962), za kterého byla pravděpodobně od roku 1937 provdaná, se kterým vystupovala v Novém divadle a s nímž se později rozvedla, zase maďarský žid. Dlouhá léta se myslelo, že Truda se Štefanem Munkem emigrovala před nacistickým nebezpečím do zámoří. Není to však pravda. Podle nových zjištěních Truda Grosslichtová odmítla hrát v německých filmech a proto raději v roce 1938 dobrovolně ukončila svoji kariéru. Zůstala v Praze, ale musela na nucené práce do továrny. Na Trudu a na její „imaginární odchod za hranice“ vzpomínala také Zita Kabátová:

„…Truda byla – myslím – položidovka a její manžel, tenorista Štefan Munk, byl maďarský žid. Také překládal operety z maďarštiny. Jestli se nemýlím, ona odešla do zahraničí o něco málo dřív než on. Na krátkou chvíli nastoupila na její místo Ljuba Hermanová, také položidovka, nu a po ní jsem pak přišla já. Truda byla prima holka a Munk, jako poručík Champlatreux ve hře „Mam´zelle Nitouche“, báječný! Ona byla zřejmě dobře informovaná, a tak zmizeli v roce 1938 před příchodem Němců oba. Kam, to ovšem nevím…“

V Praze se roku 1945 seznámila s nizozemským vojákem a burzovním makléřem Hansem de Vries, který přišel do Čech s americkou armádou. Oba odjeli do Nizozemí, kde se 7. listopadu 1946 vzali. Nadále vystupovala jako Trude de Vries. S manželem měla dceru Evelyn de Vries – Elshout (*1947). Byla rovněž babičkou dvou vnuků (Frank a Rob). Po sňatku žila s mužem v letech 1946 – 1985 v Amsterdamu. Po smrti manžela se Truda přestěhovala do Nieuw Vennepu, kde také zemřela. V Nizozemí již hereckou kariéru neobnovila (chvíli byla ještě členkou operetního spolku) a věnovala se rodině a domácnosti. Až do smrti byla stále dámou, dbala o své vlasy a nehty. Byla stále optimistická, skromná, veselá a měla velký osobitý smysl pro humor, který rozdávala na všechny strany. Ráda chodila na operety, vařila a chovala psy (v Nizozemí měla psy Daisy a Lucky). V roce 1987 ještě dokonce navštívila rodnou Prahu, prošla známá místa a po více jak čtyřiceti letech viděla opět Barrandov. Opravdová dáma a nadějná česká herečka z 30. let Truda Grosslichtová zemřela až 8. června 1995 v Nieuw Vennepu v Holandsku ve věku vysokých osmdesáti tří let. Její matka Marie (pocházela z Postoloprt) a bratr Otto zemřeli v emigraci v Anglii (otec, rodilý Pražan, zemřel ještě v Praze ve 30. letech).

I když je její život stále obestřen ještě několika velkými záhadami, patřila ve třicátých letech k našim opravdu nejobsazovanějším, nejkrásnějším a nejpopulárnějším herečkám.

Jarda "krib" Lopour