Boisset začínal jako přispěvatel do časopisů s tématikou filmu, v polovině 60. let byl pomocným režisérem u R. Clémenta a C. Sauteta, v roce 1966 režíroval jednu epizodu televizního seriálu Rouletabille. Jeho první filmovou režií byl snímek COPLAN SAUVE SA PEAU (1968), kterým dal najevo své směřování – jeho tvorba se věnovala především kritice policejních praktik, nezřídka podle skutečných událostí. Boissetovy první filmy byly komerčněji laděné, prvního výrazného úspěchu dosáhl s psychologickým dramatem CRAN D'ARRÉT (1970) s Bruno Cremerem v hlavní roli. Další filmy, UN CONDÉ (1970) a LE SAUT DE L'ANGE (1971) pranýřovaly již uvedené postupy policejního vyšetřování; těmto snímkům ale chybělo hvězdné herecké obsazení, proto také nezaznamenaly výraznější úspěch.
Ten se dostavil až s filmem ATENTÁT V PAŘÍŽI (L'attentat, 1972), který byl rekonstrukcí skutečného útoku na marockého politika. Atentát v Paříži získal Velkou cenu na mezinárodním filmovém festivalu v Moskvě. Z další Boissetovy tvorby vyniká moralizující drama PAN DUPONT (Dupont Lajoie, 1975), které bylo nominováno na cenu Zlatého medvěda v Berlíně, nakonec byl tento film oceněn Stříbrným medvědem. Další Boissetovy filmy se opět věnovaly nekalým policejním praktikám, šlo ale již o společenskou kritiku širšího rozsahu – SOUDCE ZVANÝ ŠERIF (Le juge Fayard dit le Shériff, 1977) a POLICEJNÍ INSPEKTORKA (La Femme flic, 1980). Film Soudce zvaný Šerif byl oceněn prestižní francouzskou filmovou cenou Prix Louis Delluc. Nadčasových hodnot pak dosáhl film ŠPIÓNE, PROBUĎ SE (Espion, lève-toi, 1982) s Lino Venturou v hlavní roli.
V 80. letech přesunul Boisset těžiště své práce do televize, kde točil inscenace a seriály, nadále se v nich věnoval kritice justičních a policejních sfér, pro toto téma se nebál použít i historické látky, což je případ DREYFUSOVY AFÉRY (L'affaire Dreyfus, 1995), zdařilého zpracování slavné špionážní causy z konce 19. století (v tomto televizní filmu se ve vedlejších rolích objevili také čeští herci). Historickému tématu se věnuje také prozatím poslední Boissetovo dílo, televizní film JEAN MOULIN (2002). V některých svých novějších snímcích se Boisset objevil ve vedlejší roli také jako herec.
Yves Boisset nepatří k nejlepším francouzským režisérům, někteří odborníci jej dokonce řadí k průměrným tvůrcům. Fakt je, že z jeho dvaceti celovečerních filmů (poslední natočil v roce 1990) jen několik společenských dramat dosáhlo nadčasových kvalit se stále aktuálním obsahem. Výše zmíněné filmy pak patří k předním zástupcům tzv. francouzské drsné školy z proudu politicko-kriminálních dramat.
Pavel "argenson" Vlach
