Marie Norrová se narodila 2. srpna 1912 v Sarajevu. Její otec byl železničář a mladičká Marie vyrůstala v Košicích, kde absolvovala základní školu a ve 14 letech se stala členkou baletního sboru košického divadla. Díky své babičce, která bydlela v Praze na Smíchově, se o prázdninách stala členkou tanečního sboru Aréna na Smíchově. Vedení si záhy všimlo jejího talentu a Norrová se dopracovala až na operetní herečku a zpěvačku.
Od třicátých let se do roku 1945 uplatňovala jako komička na rozličných operetních (i činoherních) scénách v Rokoku, Mladé operety, Švandova divadla, Divadla U Nováků či Nezávislého divadla. Po válce prošla Divadlem kolektivní tvorby (1945 – 1946), Novým divadlem (1946 – 1947) a také zájezdovým vesnickým divadlem (1947 – 1950). Následně se z divadelního života odmlčela.
Přes dívčí a milovnické role se dopracovala až k oblíbené mladokomičce, která svým blonďatým zjevem představovala osobitý komický zjev a typ. Kladla důraz zejména na mimiku, postavení rukou, kladení těla, výrazu a zejména na postavení, kladení a výšku hlasu, který vynikal svou zvláštní intonací.
Za své krátké filmové kariéry natočila celkem dvaadvacet snímků. Poprvé se na našem stříbrném plátně zjevila jako mladá dívka v německé verzi Fričovi komedie ŽIVOT JE PES (1934) a podruhé jako mladičká sekretářka Ing. Harryho Peterse (František Paul) v Hašlerově sentimentálním IRČINU ROMÁNKU (1936).
Dále sehrála stenotypistku Ančinku Majkovou v komedii Rolfa Wanky VÝDĚLEČNÉ ŽENY (1937), maskérku Lidušku v Cikánově POSLÍČKU LÁSKY (1937), dělnici v DĚVČETI ZA VÝKLADEM (1937) Miroslava Cikána, novomanželku štábního rotmistra (Václav Trégl) ve Šléglově a Slavíčkově komedii ARMÁDNÍ DVOJČATA (1937), subretu Alenu Skalskou v Lamačově komedii SLÁVKO, NEDEJ SE! (1938), výřečnou úřednici v reklamě KOLDI – PETOSA (1938), septimánku Soňu Urbanovou v Kubáskově študácké komedii IDEÁL SEPTIMY (1938), služku Milku v Cikánově OSMNÁCTILETÉ (1939), úřednici Kubešovou v další Cikánově komedii s Jindřichem Plachtou KDYBYCH BYL TÁTOU (1939), Sabrinku v DĚVČETI Z PŘEDMĚSTÍ ANEBO VŠECKO VYJDE NAJEVO (1939) Theodora Pištěka, služebnou v komedii KONEČNĚ SAMI (1940) Miroslava Cikána, Katynku v Krňanského komedii ARTUR A LEONTÝNA (1940), Novákovou v Cikánově dramatu PRO KAMARÁDA (1941) či služebnou u Vejvodů ve Špelinově dramatu podle Josefa Kajetána Tyla PRAŽSKÝ FLAMENDR (1941).
Párkrát získala možnost sehrát významnější, větší a u diváků lépe zapamatovanější úlohy členky ŽUB Katky v Kubáskově komedii ŽENY U BENZINU (1939), pokojské Tonči v melodramatu ADAM A EVA (1940) Karla Špeliny, komorné u generálního ředitele Kamila Merhauta (Jaroslav Marvan) v komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941) Miroslava Cikána s Vlastou Burianem v titulní úloze a služebné v Hejhalově (Theodor Pištěk) restauraci Pepičky, která prostírá bezdomovci Ťopkovi (Vlasta Burian) rozličná jídla, aniž by je mohl zaplatit ve Svitákově oblíbené komedii PŘEDNOSTA STANICE (1941).
Po okupaci na Marii Norrovou zbyly pouze tři filmové úkoly. Tím prvním byla dívka na vesnické veselici v Krškově poetické komedii ŘEKA ČARUJE (1945), která však byla roztočena ještě za okupace. A tím druhým se stala rekreantka Havelková v budovatelské komedii DOVOLENÁ S ANDĚLEM (1952) Bořivoje Zemana. Napotřetí se mihla v roce 1966 jako starší žena na schodech v Rychmanově hudební komedii DÁMA NA KOLEJÍCH (1966). Dále se již v českém filmu neuplatnila.
O dvanáct let později získala ještě jedno (a poslední) herecké uplatnění, ne však ve filmu, ale v televizi. V televizním filmu BABIČKA JE RÁDA (1978) Miroslava Soboty se zjevila jako velmi stará babička před samoobsluhou. Marie Norrová rovněž spolupracovala s rozhlasem a v letech 1938 – 1942 gramofonovými závody (na deská vydala tyto písně: písně „Kravičky“, „Kdo má ženušku silnější“, „Já bych se ráda vdávala“, „Kvůli tvým očím“, „Jaro je láska, podzim je loučení“, „Možná to láska není“ a „Když jde slunce spát“, kterou nazpívala s orchestrem Bobka Bryena). Byla provdána dvakrát, nejdříve jako Dubská, a poté pod jménem Preislerová. Herečka Marie Norrová zemřela 31. května 1980 v Praze v nedožitém věku šedesáti osmi let.
Jarda "krib" Lopour
