foto

Milada Smolíková

  • nar. 18.10.1891
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 1.11.1972 (81 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Milada Ortová, jak se za svobodna jmenovala, absolvovala soukromou obchodní školu v roce 1906 a začala pracovat jako úřednice. Již v té době hrála ochotnicky divadlo v letenském divadelním spolku v hostinci U Štorkánů. Na divadelní dráhu se připravovala v soukromé škole L. Danzerové a některé role studovala u Marie Spurné. Profesionální dráhu započala u divadelní společnosti K. F. Štětky v roce 1912. První angažmá v tzv. kamenném divadle získala v roce 1915 ve Švandově divadle, kde se také poznala se svým budoucím manželem hercem Františkem Smolíkem. Dále působila v Uranii (1920 - 1921), na Revoluční scéně (1921 - 1922), v divadle Rokoko (1923 - 1924) a v divadle Vlasty Buriana (1924 - 1928). Roku 1928 už putovala spolu s manželem do Divadla na Vinohradech a roku 1934 vstoupil František Smolík do svazku s Národním divadlem jen s podmínkou, že bude angažována i jeho manželka. A tak se taky stalo. Zde setrvala Smolíková až do svého odchodu do důchodu v roce 1960.

Jako herečka byla Smolíková typicky český maminkovský typ. Ani tak uplakaná jako Antonie Nedošinská, ani tak pansky vznešená jako Růžena Nasková. Prostě tak akorát. Její maminky byly hodné, laskavé, ale taky svérázné a svou vyřídilkou bránící svá kuřata. Prostě česká máma. V divadle byla Smolíková typickou představitelkou prostých žen z lidu, drobných postav, které vytvářela přímočaře prostou realistickou metodou. Ve filmu pak byl její výkon velmi civilní a tedy přesvědčivý. V Národním divadle vytvářela role dobrotivých, často svérázných a hubatých matek, tet a babiček, k čemuž jí dopomáhala její menší robustnější postava a výrazný kulatý obličej. Z jejích rolí zmiňme např. Marii Dubskou (Stroupežnický - Naši furianti), mlynářku Barboru Jahelkovou (Tyl - Tvrdohlavá žena aneb zamilovaný školní mládenec) nebo Husovu matku Markétu (Tyl - Jan Hus).

Film objevil Miladu Smolíkovou dříve než jejího manžela. Její první rolí byla maličká role siluety ženy ve filmu ZLATÉ SRDÉČKO z roku 1916. Do příchodu zvuku hrála např. v němé verzi BABIČKY roli Babičky v mládí, nebo se objevila po boku svého muže, jako žena přednosty stanice (hrál ho F. Smolík) v ROMÁNU HLOUPÉHO HONZY. Příchod zvuku způsobil, že se Milada Smolíková začala velice často objevovat ve filmu. Role to byly různorodější, než jaké hrála na divadle a také jejich velikost byla jiná. Někdy to byla jedna z hlavních rolí, často však role vedlejší i epizodní. Každopádně v letech 1937 - 1939 hrála v 17 filmech. Z těch nejznámějších rolí jmenujme např. hospodyni Bronikovou, roli, kterou vytvořila po boku svého dřívějšího chlebodárce Vlasty Buriana v komedii HRDINNÝ KAPITÁN KORKORÁN, služku Týnu v melodramatu SRDCE V SOUMRAKU, klepavou měšťku v CECHU PANEN KUTNOHORSKÝCH, ženu latináře Lejsala v podání Františka Kreuzmanna v komedii ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, nebo kuchařku Kristýnu v komedii ANDULA VYHRÁLA, která se dá považovat, za její největší, ne však nejvýraznější roli. Po osvobození se vrátila ke svým rolím, i když už jich nebylo tolik. A tak ji diváci po válce a v padesátých letech mohli vidět např. jako lakomou měšťku Hruškovou v NEZBEDNÉM BAKALÁŘI, hospodyni Sobotkovou v ČAPKOVÝCH POVÍDKÁCH, kuchařku Terezku v HOSTINCI U KAMENNÉHO STOLU, Elišku Hrabětovou v marvanovské komediální agitce BYLO TO V MÁJI, nebo jako ženu nadlesního v ADVENTU. Poslední rolí byla prodavačka Helebrandtová v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI z roku 1958. Těžká choroba, která ji postihla v 60. letech a kterou jako zázrakem přežila ji nadále znemožnila hrát.

Nikdo jiný neměl na životě a díle Františka Smolíka takový podíl, jako právě jeho žena Milada Smolíková. A tento podíl docení jen ti, kteří si váží herecké práce tohoto českého herce. Smolíková svému muži neustále usnadňovala uměleckou práci, odstraňovala mu překážky z cesty, střežila jeho čas i zdraví. Dobře věděla, že její talent nedosahuje talentu jejího muže a možná si uvědomovala, že právě proto nedošla tam, kam ona sama dojít mohla. Byla si vědoma toho, že menší talent musí ustoupit tomu většímu a nepovažovala to za neštěstí. Měla plno zájmů a narozdíl od svého muže, který byl uzavřený, ona byla velmi komunikativní a společenský typ. Byla doslovným souputníkem svého muže. Narodila se ve stejném roce jako on a zemřela o pár měsíců později ve stejném roce.

Za svou uměleckou práci získala Smolíková v roce 1953 vyznamenání Za vynikající práci a v roce 1961 tituly Zasloužilá členka Národního divadla a Zasloužilá umělkyně.

Petr "Bart" Bartoš

Fanoušci tvůrce

tvůrce nemá žádné fanoušky
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace