Jako osmnáctiletá se rozhodla pro herectví. Nejprve navštěvovala v Paříži kurzy Jean-Laurenta Cocheta a v další herecké průpravě pokračovala u Antoina Bourseillera v Centre Dramatique du Sud-Est v rodném Aix-en-Provence, kde také debutovala na jevišti v Molièrově hře Sganarelle čili Domnělý paroháč. Na festivalu v Avignonu se představila ve hře Françoise Billetdouxe Ticho, strom se ještě hýbá. V roce 1967 absolvovala turné s hrou André Roussina Roztržka a několik let pak hrála výhradně na pařížských scénách, mj. v Théâtre National Populaire.
Ve filmu se poprvé objevila jako prostitutka v gangsterském dramatu z marseillského podsvětí LA SCOUMONE (r. J. Giovanni). Do mezinárodního diváckého povědomí se však záhy zapsala rolí korpulentní učitelky Andréy, účastnící se gastronomických orgií čtyř mužů středního věku (Marcello Mastroianni, Michel Piccoli, Ugo Tognazzi a Philippe Noiret), kteří se ujedí k smrti, v metaforické černé komedii VELKÁ ŽRANICE (r. M. Ferreri). Během 70. let účinkovala v mnoha italských, ryze komerčních filmech a kromě toho vystupovala i v nezávislých produkcích.
Přestože se ani v následujícím desetiletí nedočkala hlavních rolí, její kariéra doznala kvalitativní zlepšení, neboť vytvořila výrazné vedlejší party v umělecky ambiciózních dílech významných evropských režisérů: divadelní scénografka Arlette v melodramatu z okupované Paříže POSLEDNÍ METRO (r. F. Truffaut); bohatá vdova Adelaida Gagnonová, jedna z cestujících dostavníku, v komorním snímku z doby francouzské revoluce NOC VE VARENNES (r. E. Scola); zmrzačená Alba Bewicková, které byly po autonehodě amputovány obě nohy, ale která porodí dvojčata ovdovělým bratrům-dvojčatům (B. Deacon a E. Deacon), jímž při havárii zahynuly manželky, v bizarní černé komedii z prostředí zoologické zahrady Z A DVĚ NULY (r. P. Greenaway).
gardenlady
