Pravoslav Oelsnitz

Pravoslav Oelsnitz je snad jeho úřední jméno, ta další jsou: Samuel Königgratz, René Levínský, Helmut Kuhl či Šimon Olivětín, Samuel Königgrätz, Leo Egerstein, Jan Žďárský, Miro(slav) Bludný. To všechno jsou jména, která používá, aby údajně skryl před vědeckým světem, jehož je součástí, svou pravou identitu, neb má strach, že skutečnost, že obcuje s lehkými múzami, by mu zkazila seriózní renomé. Pravdou ale je, že je i hravý mystifikátor a změnou jmen se nejspíš dobře baví.

Pravoslav Oelsnitz se narodil v Německu, ale s matkou se po smrti německého otce stěhuje do jejího rodiště ve Východních Čechách. Během pobytu v Hradci Králové si zamiluje divadlo a začíná psát divadelní hry. Dosud napsal třináct divadelních her pro dospělé a šest loutkových her pro děti.

V říjnu 1988 spoluzaložil divadlo Nejhodnější medvídci, v roce 2016 pak Divadlo Vojty Oláha. Premiéry jeho her jsou uváděny vesměs na scéně jeho domovských divadel, často v koprodukci s Divadlem Na tahu. Za svého oblíbeného režiséra považuje Andreje Kroba. Jeho hry jsou překládány do mnoha jazyků.

Po gymnáziu se překvapivě nehlásí na žádnou divadelní či filmovou fakultu, ale vrhá se na studium  fakulty jaderně-fysikální. Po obdržení doktorátu odchází do Německa, kde se zabývá zejména teorií kooperativních a evolučních her a experimentální ekonomií jako přednášející profesor, tak i jako vědec.

V roce 2006 napsal podle své divadelní hry „Ještě žiju s věšákem, plácačkou a čepicí“ společně s Pavlem Göblem scénář ke stejnojmennému filmu, žánrově nejblíž k černé komedii. V roce 2007 mu vychází dadaistická kniha „Harila, Čtyři z punku a pes“, ta se později stává volnou předlouhou k filmu Gorila (2011), kterou napsal a natočil spolu s Pavlem Göblem. V titulcích jsou uvedeni však jako Pavel Sličný a Helmuth Kuhl.

Od roku 2016 žije opět v Čechách.

sator