Ľudovít Greššo se narodil 3. ledna 1916 ve Zvolenu. Jeho otcem byl Július Greššo a matkou Anna Poliaková – Greššová. Pracoval jako úředník (1936 – 1945 přednosta oddělení Nemocenské pojišťovny v Banské Bystrici a 1945 – 1949 správce nemocnice v Podbrezové) a současně byl taktéž ochotnickým hercem v Dělnickém divadle ve Zvolenu (1933 – 1940) a v banskobystrickém Městském divadelním sdružení (1941 – 1942). Velmi aktivně se zapojil do Slovenského národního povstání.
Po okupaci se stal profesionálním hercem a zakládajícím členem zvolenského Divadla J. G. Tajovského (1949 – 1956), kde působil v letech 1954 – 1956 i jako ředitel. V dalších létech jako divadelní herec postupně prošel různými scénami Armádního divadla Slovenského národního povstání v Martině (1956 – 1960), trnavského Krajského divadla (1960 – 1965) a do odchodu na penzi Krajského divadla v Nitře (1965 – 1977).
Jako výrazný charakterní herec realistického herectví se zaměřoval zejména na prosté zemité postavičky venkovanů, staříků a otců, moudrých, zkušených a prostých: Advokát Helmer („Nora“), Möbius („Fyzikové“), Tartuffe („Tartuffe“), Vladimír Iljič Lenin („Třetí patetická“), Jegor Bulyčov („Jegor Bulyčov“), Otec („Matka“), Sípavý („Optimistická tragédie“), Otec Demeter („Dům pro nejmladšího syna“), Šťastlivec („Les“) apod.
I když byl oblastním hercem, ve slovenském filmu si zahrál celkem často. Objevil se např. ve snímcích ŽENA Z VRCHOV (sedlák), V HODINE DVANÁSTEJ (zvoník Záhora), JERGUŠ LAPIN (bača), BRATIA (starý Haviar), HAVRÁNIA CESTA (Haško), POLNOČNÁ OMŠA (starý vesničan), VÝHYBKA (Korček), VRECKÁRI (Dodo), NIET INEJ CESTY (Veštík), STOPY NA SITNE (Ignác Kaška), ZLOZOR (Jonáš), NAŠI PRED BRÁNAMI (drotár Ďurček), DOSŤ DOBRÍ CHLAPI (Vendel), SKRYTÝ PRAMEŇ (Balser), KTO ODCHÁDZA V DAŽDI… (Križan), OHNIVÉ KRIŽOVATKY (děda Beluš), TETOVANÉ ČASOM (Petrák), HORÚČKA (otec), ČERVENÉ VÍNO (Slivnický), 10 % NÁDEJE (kapitán VB), BIELA STUŽKA V TVOJICH VLASOCH (Vengloš), DVERE DOKORÁN (dědeček), NIE (Beláň), POÉMA O SVEDOMÍ (starý typograf), SNEH POD NOHAMI (školník), BLÍZKE DIAĽAVY (Seginka) a nebo HODINY (dědeček).
Poslední Greššovou slovenskou rolí byl Nezir (FÉNIX). Daboval i své slovenské kolegy (ADVOKÁTKA či PENELOPA). V českém filmu se postupně a ojediněle objevoval výrazně jako Havel Milota v Helgeho STUDU (1967), Pleschner v KRONICE ŽHAVÉHO LÉTA (1972) Jiřího Sequense, stařeček ve sklípku (mluví Oldřich Velen) v Sequensově POKUSU O VRAŽDU (1973), dědeček (mluvil Karel Houska) ve snímku CHLAPI PŘECE NEPLÁČOU (1979) Josefa Pinkavy, strýc Kozubík (namluven Vladimírem Šmeralem) ve Cvrčkově dramatu DĚTI ZÍTŘKŮ (1980) a naposled odstrčený děda Bartůněk (namluvil herec Ota Sklenčka) v Kachyňově filmu POZOR, VIZITA! (1981).
Pracoval také pro rozhlas („Šípková Růženka“, „Podmanitel světla“ atd.), dabing, televizní inscenace (tř. MŔTVI NESPIEVAJÚ, TRI GAŠTANOVÉ KONE, V HODINE STRACHU, GENERÁCIA, OD ŠTVRTKA DO ZMŔTVYCHVSTANIA, BALADA O SIEDMI OBESENÝCH, MEDENÝ GOMBÍK, ĽAHUČKÝ DYCH, SLÁVNY PES, POLNOČNÁ VEČERA, PÄTNÁSŤ ŽIVOTOV, MIESTO V DOME, ČERVENÉ VÍNO, STARÝ VČELÁR, ZAPRÁŠENÉ HISTORIE, LIDÉ Z KANÁLOVÉ ČTVRTI, PODIVNÉ OKOLNOSTI ad.) i seriály (PARÍŽSKI MOHYKÁNI, VIVAT BEŇOVSKÝ, MIESTO V DOME, JEDENÁSTE PRIKÁZANIE, JEDNO MALÉ SÍDLISKO, OCO, MAMA A JA, MOJE KONE VRANÉ, BAKALÁRI, DOBRODRUŽSTVÁ JANKA HRAŠKA a nebo český Sequensův seriál 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA).
Stal se nositelem Vyznamenání Za vynikající práci (1963). Jeho synem byl herec Ján Greššo st. (*1952) a vnukem Ján Greššo ml. Filmový a divadelní herec Ľudovít Greššo zemřel krátce po svých šestašedesátých narozeninách 8. února 1982 v Nitře. Jako herec zanechal po sobě několik stovek divadelních postav, šest českých filmových úloh a přes třicet slovenských filmových kreací.
A tak tedy právem patří plně do dějin slovenského divadla a filmu a samozřejmě i do dějin české kinematografie. Již jako penzista získal před slovenskými a českými kamerami několik velkých a titulních filmových rolí, s nimiž se mohl důstojně rozloučit se svými diváky.
Jarda "krib" Lopour
