Herečka Bernadette Lafont pochází z jižní Francie, narodila se v Nimes do rodiny lékárníka. Od dětství jevila pohybové nadání, věnovala se tanci a baletu, v Nimes také navštěvovala taneční kurzy a vystupovala na operní scéně místního divadla Théâtre de Nimes. Jako devatenáctiletá se provdala za herce Gérarda Blaina (1930-2000), díky němuž se dostala do Paříže. Po seznámení s Françoisem Truffautem účinkovala v jeho krátkém filmu ULIČNÍCI (Les mistons, 1958).
Krátce poté následoval debut v celovečerním filmu KRÁSNÝ SERGE (Le beau Serge, 1958) režiséra Claude Chabrola. Bernadette Lafont sice neměla za sebou herecké studium ani žádné zkušenosti, ale disponovala přirozeným nadáním a její civilní projev zapadal do filmových projektů tvůrců francouzské nové vlny. Mladá herečka začala jít z filmu do filmu, natáčela několikrát ročně, a přestože jen zřídka dostala hlavní roli, svým šarmem obohatila řadu zásadních filmů francouzské kinematografie té doby. Znovu spolupracovala s C. Chabrolem, příležitosti dostala také od dalších významných režisérů jako byli Louis Malle, Serge Korber, Édouard Molinaro nebo Georges Lautner. Velkou roli lehkomyslné dívky Marie hrála v Chabrolově filmu HEZKÉ HOLKY (Les bonnes femmes, 1960), výraznou příležitostí byla postava osiřelé dívky Marie ve filmu PIRÁTOVA SNOUBENKA (La fiancée du pirate, 1969), která svérázným způsobem zasáhne do života poklidného městečka.
Z obnovené spolupráce s Françoisem Truffautem vzešla další hlavní role v černé komedii HEZKÁ HOLKA JAKO JÁ (Une belle fille comme moi, 1972). Režisér Jean Eustache pak Bernadette Lafont obsadil do titulní role svého zajímavého kritického počinu MAMINKA A DĚVKA (La maman et la putain, 1973), který svým pojetím spadá ještě do doznívající nové vlny. Také v následujících letech točila Bernadette Lafont několik filmů ročně, většina z nich ale u nás nikdy nebyla uvedena. Pracovala i v zahraničí, znovu točila s osvědčenými tvůrci (opět například C. Chabrol), ale odeznělá síla nové vlny a také uvadající krása znamenaly jistý útlum v Bernadettině úspěšné kariéře. Poměrně úspěšně se ale přehrála do charakterních rolí žen středního věku a v herecké práci nadále pokračovala.
Teprve ve zralém věku vstoupila Bernadette Lafont také na divadelní prkna a jako čtyřicetiletá hrála ve hře Krvavá hraběnka; sporadicky se na jeviště vrací dodnes. Z pozdějších filmových rolí je na místě vyzvednout rodinné komorní drama NESTOUDNICE (L'effrontée, 1985), za které byla oceněna Cézarem za vedlejší roli. Na cenu Cézara byl pak znovu nominována za účast ve filmech MASKY (Les masques, 1987; režie znovu C. Chabrol) a PŮJČ MI SVOU RUKU (Prête-moi ta main, 2006). Zhruba od 80. let tvoří významnou součást práce Bernadette Lafont také práce pro televizi. Aktivní před kamerou je herečka dodnes a její filmografie dnes čítá okolo 140 titulů pro film i televizi.
V roce 1994 byla Bernadette Lafont oceněna Zvláštní cenou na mezinárodním festivalu v Locarnu, při příležitosti 65. narozenin pak dostala Cézara za celoživotní přínos francouzskému filmu (2003). Mezitím také napsala dvě vzpomínkové knihy – Snoubenka filmu (La fiancée du film, 1978) a Moje komediantské děti (Mes enfants de la balle, 1988). Manželství s již zmíněným hercem se rozpadlo po dvou letech (1959) a Bernadette se pak krátce nato znovu provdala za maďarského sochaře Györgye Medveczkyho. Z jejich svazku pocházely tři děti, z nichž nejmladší předčasně zemřelá dcera Pauline (1963-1988) byla také herečkou. Další dcera Elisabeth Lafont (*1960) se též věnuje herectví (obě dcery na začátku kariéry užívaly otcovo pofrancouzštělé jméno Medveski, později vystupovaly pod matčiným příjmením Lafont).
Pavel "argenson" Vlach
