foto

Karel Černý

  • nar. 12.12.1892
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 16.3.1945 (52 let)
    Praha, Protektorát Čechy a Morava
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Jméno tohoto zvláštního herce se často objevuje v různých podobách. Jmenoval se Karel Walter, jako spisovatel byl uváděn pod jménem Karel Valtr-Černý a jako herec Karel Černý. Původně se chtěl věnovat opernímu umění, ale nakonec začal studovat Pivodovu hereckou školu. Tu však nedokončil a odešel ke kočovné společnosti M. Procházkové-Malé, odtud ke společnosti V. Slavínského a K. Kaňkovského a do Východočeského divadla v Pardubicích. V roce 1914 narukoval, ale po krátkém čase byl sproštěn vojenské služby a začal pracovat v ostravských dolech.

Po návratu k divadlu vystřídal spoustu scén. V letech 1916 - 1919 byl členem Státního divadla v Brně, 1919 - 1921 Státního divadla v Ostravě a 1921 - 1922 Vinohradského divadla. V sezóně 1922/1923 se stal šéfem činohry Státního divadla v Ostravě a v letech 1923 - 1926 hlavním režisérem a hercem divadla v Olomouci. Pro svůj rozháraný život, který mimojiné popsal ve své knize "Případ herce Haltera" byl v letech 1926 - 1936 mimo divadlo. V roce 1927 se sice pokusil uchytit v Uranii, ale vzhledem ke svému špatnému psychickému stavu se musel podrobit ústavnímu léčení. Roku 1930 hrál opět nakrátko v Uranii, ale místo musel znovu opustit. Koncem 30. let nakrátko hostoval v Národním divadle, aby byl v roce 1940 angažován jako stálý host a v roce 1942 se stal řádným členem činohry.

Hlavní význam Černého spočíval v mimopražské práci, především v Brně, Ostravě a Olomouci, kde jako režisér prosazoval svůj program vycházející z koncepce psychologicko-realistického divadla. Novátorské, ale zároveň přínosné a podnětné se staly jeho inscenace Langerovy Periferie (1925) a Vojnovićovy Dámy se slunečnicí (1925). Jako herec byl obsazován zprvu do rolí lyrických, později charakterních milovníků, pro které měl vynikající předpoklady. Byl štíhlý a urostlý a měl mužně zdrsnělý hlas. Především však vynikl jako představitel psychicky velmi složitých povah. Zvlášť blízké mu byly role rozervanců, skrývajících za mužnou hrdostí a nepřístupností citlivé nitro a uzavírajících se před vnějším světem. Jako člověk byl až nesmírně přecitlivělý a své role prožíval se sebezničující důsledností až do stádia splynutí vlastní osoby s postavou. To vše patrně sehrálo svou roli v předčasné smrti tohoto herce.

Filmová kariéra Karla Černého se podobala jeho divokému životu. "Vtrhnul" do naší kinematografie v roce 1937 a za pouhých osm let vytvořil 36 rolí. Poprvé to bylo v dramatu LIDÉ POD HORAMI (1937) v roli strážmistra. V českém filmu vytvářel velmi různorodé epizodní i hlavní role. Z těch vyraznějších jmenujme sedláka Tomáše Záhoře v dramatu BOŽÍ MLÝNY (1938), továrníka Skřivana v komedii JARKA A VĚRA (1938), Jaroslava Švamberka v komedii POZOR STRAŠÍ (1938), starostu Rejlka ve filmech LÍZIN LET DO NEBE (1937) a LÍZINO ŠTĚSTÍ (1939), klarinetistu Jaroše v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940), primáře Václavíka v DRUHÉ SMĚNĚ (1940), komerčního radu Landu v komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941), nebo doktora Albína v příběhu KLUCI NA ŘECE (1944). Naposledy se objevil jako konšel v dramatu ROZINA SEBRANEC (1945). Přestože byl film uveden do kin až po válce, Karel Černý se konce války nedočkal. Krátce před jejím koncem byl za nevyjasněných okolností nalezen ve svém bytě mrtev.

Petr "Bart" Bartoš

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace