Biografie
Karel Černý se narodil 12. prosince 1892 na pražském Žižkově jako Karel Walter. Jeho matka měla na Žižkově obchod. Uchvátilo ho umění a chtěl se věnovat opeře. Zpěvu se učil v Pivodově pěvecké škole.
Nakonec si však během studií vybral činohru a odešel k venkovské společnosti M. Procházkové – Malé, V. Slavínského a K. Kaňkovského a k Východočeskému divadlu v Pardubicích (1910 – 1914). Musel v roce 1914 narukovat, ale záhy byl vojenské služby zproštěn a pracoval jako horník v ostravských dolech.
Brzy se však k hraní vrátil. Krátce byl u kočovných společností, poté v Národním divadle v Brně (1916 až 1919), Národním divadle moravskoslezském v Ostravě (1919 – 1921), Vinohradském divadle (1921 až 1922), jako šéf činohry opět v brněnském Národním divadle (1922 – 1923) a jako hlavní režisér a herec v olomouckém divadle (1923 – 15. leden 1926).
Kvůli svému neutěšenému a krkolomnému životu byl v letech 1926 – 1936 mimo divadlo. Sice se ještě chtěl dostat do Uranie (1927), ale psychický stav mu to nedovolil a musel nastoupit do ústavního léčení. Do Uranie se vrátil ještě roku 1930, ale po krátké době byl opět bez práce. Podle Eduarda Kohouta byly za jeho bouřlivým životem a psychikou drogy.
Koncem 30. začal hostovat v pražském Národním divadle, roku 1940 se stal stálým hostem činohry a v letech 1942 – 1945 byl do své předčasné smrti řádným členem činohry. Často používal jména (hlavně jako literát) Karel Valtr – Černý, Karel Walter – Černý, K. V. Černý či K. W. Černý.
Svůj rozháraný život popsal v životopisném románu „Případ herce Haltera" (1943). Mj. psal drobné veršíky a nevelké prózy. Krátce byla jeho ženou filmová historička Marie Benešová (1916 – 2003).
Význam divadelní práce Karla Černého spočíval zejména v mimopražských souborech, kde jako režisér a činovník prosazoval koncepci psychologicko – realistického divadla s menší dávkou expresionismu („Judita", „Periferie", „Dáma se slunečnicí" nebo „Poštovní úřad"). Jako režisér byl zcela vyzrálý. S neúspěchem hrál milovníky, k čemuž ho předurčovala statná hubená postava a mužný zdrsnělý hlas.
Černý hrál postavy navenek střízlivých a strohých rozervanců skrývající své citlivé nitro. Používal sebeničivou důslednost do stádia splynutí vlastní osoby s postavou („Cyrano z Bergeracu", „Judita", „Strašidla", „Jánošík", „Mnoho povyku pro nic", „Zpovědník" a zejména nejlepší výkon ve „Valdštýnu"). Filmová práce je stejná jako celý život Karla Černého.
Jen v letech 1937 – 1945 stihl hrát přesně ve 37 snímcích (roku 1938 účinkoval dokonce v 11 filmech). Už při svém „vlítnutí" do filmu v roce 1937 hrál starostu Rejlka (LÍZIN LET DO NEBE), lesního (NAŠI FURIANTI) a strážmistra (LIDÉ POD HORAMI).
Často měl za úkol na filmovém plátně představit pouhou malou a epizodní roličku: dozorce (VČERA NEDĚLE BYLA), dědeček Švamberk (POZOR, STRAŠÍ!), detektiv (KROK DO TMY), továrník Skřivan (JARKA A VĚRA), lékař (IDEÁL SEPTIMY), sedlák (CESTOU KŘÍŽOVOU), dveřník (CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH), opět starosta Rejlek (LÍZINO ŠTĚSTÍ), lékař (HUMORESKA, BARON PRÁŠIL), plukovník (MASKOVANÁ MILENKA), konzul Marek (KATAKOMBY) či ředitel (VALENTIN DOBROTIVÝ).
Nyní zmiňme jeho velké či větší úlohy, ve kterých si ho zapamatovali i filmový diváci: titulní postava sedláka Tomáše Záhoře v dramatu BOŽÍ MLÝNY (1938) Václava Wassermana, klarinetista Jaroš ve Fričově MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940), primář MUDr. Václavík v dramatu DRUHÁ SMĚNA (1940) Martina Friče, továrník Bureš v dalším Fričově snímku TĚŽKÝ ŽIVOT DOBRODRUHA (1941), komerční rada Landa v komedii HOTEL MODRÁ HVĚZDA (1941) s další režií Martina Friče či doktor Albín v Krškově a Slavíčkově komedii KLUCI NA ŘECE (1944).
Naposledy stanul na filmovém plátně jako konšel ve Vávrově dramatu ROZINA SEBRANEC (1945), která byla natáčena za války a uvedena do kin až po osvobození. Karel Černý se však konce války a premiéry svého posledního snímku nedožil...
Ke konci života působil také v rozhlase („Valdštejnská trilogie" či „Krysař"). Neuvěřitelná životní pouť tohoto podivuhodného člověka se uzavřela opět velmi divoce: byl nalezen 16. března 1945 ve svém pražském bytě mrtev.
Smrt (podle některých pramenů mohl zemřít již 13. března) Karla Černého se odehrála za dosud nejasných okolností. Bylo mu pouhých padesát dva let. Zprávu o jeho smrti přineslo i jedno z posledních vydání oblíbeného filmového týdeníku „Kinorevue", jež se za chvíli přestalo vydávat.