foto

Stanislav Neumann

  • nar. 16.7.1902
    Praha, Čechy, Rakousko-Uhersko
  • zem. 19.2.1975 (72 let)
    Praha, Československo
  • Sdílet na Twitteru
  • Sdílet na Facebooku

Biografie

Stanislav Neumann se narodil 16. července 1902 v Praze básníkovi Stanislavovi Kostkovi Neumannovi (1875 – 1947) a jeho ženě, nakladatelce Kamile Neumannové (1874 – 1956). Divadlu propadla také jeho nevlastní sestra Soňa Neumannová (1905 – 1971) a švagr – režisér Národního divadla Jan Škoda (1896 – 1981). Básníkem se stal Neumannův syn Stanislav Neumann ml. (1927 – 1970).

Odmaturoval a záhy ho okouzlilo divadlo. Nastoupil, i když to jeho fyziognomie nepředurčovala, v roce 1921 k divadelní společnosti F. Zöllnera. Za měsíc už hrál v divadle v Kladně (1. 5. – 31. 12. 1921), pak přešel do Národního divadla moravskoslezského v Ostravě (1922) a opět hrál sezónu v Kladně (1922 až 1923).

V letech 1923 – 1924 působil na několika scénách: v divadelní společnosti F. Kosteleckého, v Biblické scéně na Žižkově a v divadle v Českých Budějovicích. Po návratu do Prahy hostoval ve Švandově divadle a ve Vinohradském divadle. Poté účinkoval v avantgardní Zkušební scéně (1925) a v Osvobozeném divadle (1925 – 1926). V sezóně 1926 – 1927 našel angažmá v Divadle Vlasty Buriana. V roce 1927 se stal členem činohry (předtím zde byl jako elév) Národního divadla, kde působil do smrti.

Neumannovi herecké prostředky tvořila křehká, drobná postava, neobyčejná schopnost proměňovat obličej s vystouplou bradou a hlavně jeho notoricky známý nakřáplý, plačtivý hlas. V ND hrál zezačátku zejména vedlejší postavy, z nichž později přešel do komediálních rolí. Hrál různé ustrašené úředníčky, lidové muzikanty, krejčíky, písmáky, zlodějíčky, lidi různých profesích, obecní blázni, bodré dědky, mudrlanty a staříky dobrého srdce. V těchto rolích vytvářel negativní vlastnosti s trpkým humorem.

Spojoval tragiku a komiku a z komediálního herce se vypracoval na tragikomického herce se sklonem ke stylizované grotesce. Ve velkého herce dozrál v českých („Naši furianti“, „Lucerna“, „Strakonický dudák“, „Hrátky s čertem“ a jiní), Shakespearových („Cokoli chcete či Šaška“, „Král Lear“), Klicperových a Molièrových hrách. Jeho nejvýraznějšími postavami byl rytíř Hadrián („Hadrián z Římsů“), stařík Geront („Šibalství Skapinova“) a Harpagon („Lakomec“). Základ Neumannova herectví spočíval v tom, že i z menší role dokázal udělat velkou nezapomenutelnou postavu.

Přes několik epizodních postaviček, např. v komedii ŠVEJK V CIVILU (1927) a legionáře v Innemannově dramatu PLUKOVNÍK ŠVEC (1929) se ve 30. letech přehrál do desítek epizodních a výrazných rolí.

Hrál lidičky na okraji společnosti, nebo stojící mimo ni, zlodějíčky, dohazovače, podomky, herce, sluhy, ňoumy, popletené mladíky, či muže zvláštních profesí, např. ve snímcích TŘETÍ ROTA (legionář Bidlo), NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ (učedník), MAZLÍČEK (zloděj), AŤ ŽIJE NEBOŽTÍK (sluha Filip), JANA (kamarád), ULIČNICE (policista), ROZKOŠNÝ PŘÍBĚH (Fred Pěnkava), GOLEM (Žid Daniel), JARČIN PROFESOR (student), ADVOKÁTKA VĚRA (konzulův syn Raboch), KLAPZUBOVA JEDENÁCTKA (profesor Šlejhar), ŠVANDA DUDÁK (sultán), CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (soudní zapisovatel Alex), CO SE ŠEPTÁ (student Kryštůfek), PŘÍKLADY TÁHNOU (sluha Adam), BABIČKA (písař), PŘÍJDU HNED (dozorce), ROZINA SEBRANEC (sklář) atp.

Z jeho větších a výraznějších rolí si uveďme: trestance v Cikánově komedii U NÁS V KOCOURKOVĚ (1934), filozofa Zelenku ve Vávrově FILOSOFSKÉ HISTORII (1937), holiče Tondu v komedii ANDULA VYHRÁLA (1938), zloděje aut Kafuňka ve VESELÉ BÍDĚ (1939), obecního blázna v MUZIKANTSKÉ LIDUŠCE (1940) Martina Friče a vrátného Havrdu v Burianově komedii PROVDÁM SVOU ŽENU (1941). U diváků se stal oblíbeným v partnerském duu s Jindřichem Plachtou, se kterým sehrál komické dvojice ve snímcích KONEČNĚ SAMI (1940) a PELIKÁN MÁ ALIBI (1940).

V poválečným letech si pro něho režiséři opět přichystali malé, ale opět výrazné postavičky lichváře Menkeho v Krejčíkově dramatu TÝDEN V TICHÉM DOMĚ (1947), basisty Kouly v Machově komedii NIKDO NIC NEVÍ (1947), nemocného, a svou manželkou (Růžena Šlemrová) donuceného k přísné dietě, rady Dyndery v HOSTINCI „U KAMENÉHO STOLU“ (1949) Josefa Grusse, starého a dětinského krále v Zemanově PYŠNÉ PRINCEZNĚ (1952), pošťáka Choury v NEJLEPŠÍM ČLOVĚKU (1954) Václava Wassermana a Ivo Nováka, dědy v Klosově a Kadárově HUDBĚ Z MARSU (1955), starého koktavého čerta Omnimora v Machových HRÁTKÁCH S ČERTEM (1956), zlého sakristiána ve Vávrově dramatu PROTI VŠEM (1957), profesora Nováka v Borského detektivce PADĚLEK (1957), starého dědy Vališe v ŽIŽKOVSKÉ ROMANCI (1958) Zdeňka Brynycha, kuchaře v PRINCEZNĚ SE ZLATOU HVĚZDOU (1959), poťouchlého havíře Pšuka v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959) Martina Friče, starého Krejzu v Čechově kriminálce 105 % ALIBI (1959), dědečka v dětských snímcích MALÝ BOBEŠ (1961) a MALÝ BOBEŠ VE MĚSTĚ (1962) atd.

Naposledy měli diváci možnost shlédnout Stanislava Neumanna na stříbrném plátně jako dědu u kolotoče v dětském snímku VOLEJTE MARTINA (1965) Milana Vošmika. Svým hlasem doplnil také několik dokumentárních snímků. Režisér Vladimír Borský o Neumannovi sestavil středometrážní medailon HEREC STANISLAV NEUMANN (1961), kde jsou, kromě ukázek z filmů, i vzácné záběry z Molièrovy inscenace „Lakomec“ na scéně Národního divadla.

Neumann často spolupracoval s rozhlasem („Maloměšťáci“, „Kristus“, „Lakomec“ či „Muziky v pekle“) a televizí (inscenace LAKOMEC, MAGDALENA DOBROMILA RETTIGOVÁ, MALÁ NOČNÍ POVÍDKA: O ŠKODLIVOSTI TABÁKU, ŘEČ O PUŠKINOVI, SVĚTÁCI apod. i seriály SOUDNIČKY a HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO). V letech 1945 – 1953 působil jako pedagog na Pražské konzervatoři a později na DAMU.

Za své skvělé herectví získal řadu titulů a řádů: Zasloužilého umělce (1953), Vyznamenání Za zásluhy o výstavbu (1958), Řád práce (1958), Řád republiky (1962), Národního umělce (1965), Zasloužilého člena Národního divadla (1968) a Řád Vítězného února (1973). Na sklonku života však Neumanna stihly dvě strašné rány: v roce 1970 spáchal sebevraždu jeho syn Stanislav Neumann ml. a roku 1971 zemřela jeho mladší nevlastní sestra Soňa Neumannová.

Sám Stanislav Neuman, který se za války také účastnil protinacistického odboje, zemřel 19. února 1975 v Praze ve věku nedožitých vysokých sedmdesáti tří let. O celých šestnáct let ho přežila jeho druhá (vlastní) sestra, překladatelka Kamila Neumannová – Značkovská (1900 – 1991). Studiem jeho pestrého života a záviděníhodného díla se zabýval Petr Hořec v monografii „Stanislav Neumann“ (1963) a nepříliš úspěšně také Rudolf Mihola v publikaci „Stanislav Neumann: …odvolávám, co jsem odvolal!“ (2006).

Jaroslav "krib" Lopour

Herecká filmografie

1973 Německé pohádky (TV seriál)
1971 Muzikant (TV film)
Naši furianti (divadelní záznam)
Třírohý klobouk (TV film)
1970 Pinocchiova dobrodružství II. (TV film)
1969 Hříšní lidé města pražského (TV seriál)
Špion přijede v sedm (E12)
1968 České pohádky: Chytrý synek (TV film)
Řeč o Puškinovi (TV film)
1967 Prodej (TV film)
Soudničky (TV seriál)
1966 Čertouská poudačka (TV film)
Voda čerstvosti - vyp.
1965 Volejte Martina
1964 Darounická poudačka (TV film)
1963 Einstein kontra Babinský
1962 Malá noční povídka: O škodlivosti tabáku (TV film)
Malý Bobeš ve městě
Zdravý nemocný (divadelní záznam)
1961 Kde řeky mají slunce
Magdalena Dobromila Rettigová (TV film)
Malý Bobeš
Příběh starý deset let (TV film)
1960 Ferda Mravenec (TV seriál)
Lidé jako ty
Všude žijí lidé
1959 Dařbuján a Pandrhola
Prázdniny v oblacích
Princezna se zlatou hvězdou
První a poslední
Spálená křídla (divadelní záznam)
105% alibi
1958 Hry a sny
Jak se člověk naučil létat
Žižkovská romance
1957 Padělek
Škola otců
1956 Dobrý voják Švejk
Honzíkova cesta
Hra o život
Hrátky s čertem
Proti všem
Váhavý střelec
1955 Hudba z Marsu
Větrná hora
1954 Nejlepší člověk
1953 Lakomec (TV film)
1952 Haškovy povídky ze starého mocnářství
Nad námi svítá
Pyšná princezna
Usměvavá zem
1950 Pára nad hrncem
1949 Kouzelný míč
1948 Hostinec „U Kamenného stolu“
Na dobré stopě
Zelená knížka
Železný dědek
1947 Nikdo nic neví
Nikola Šuhaj
Parohy
Siréna
Týden v tichém domě
1946 Mrtvý mezi živými
Nezbedný bakalář
Velký případ
1945 Rozina sebranec
1942 Dlouhý, Široký a Bystrozraký
Přijdu hned
1941 Provdám svou ženu
Střevíčky slečny Pavlíny
1940 Babička
Konečně sami
Muzikantská Liduška
Okénko do nebe
Pelikán má alibi
Pohádka máje
Prosím, pane profesore!
Štěstí pro dva
1939 Dobře situovaný pán
Hvězda z poslední štace
Její hřích
Osmnáctiletá
Příklady táhnou
Studujeme za školou
Svátek věřitelů
Veselá bída
1938 Andula vyhrála
Cech panen kutnohorských
Co se šeptá
Klapzubova jedenáctka
Panenka
Stříbrná oblaka
Svět kde se žebrá
Zborov
1937 Advokátka Věra
Děvčata, nedejte se!
Filosofská historie
Jarčin profesor
Krb bez ohně
Láska a lidé
Švanda dudák
1936 Golem
Rozkošný příběh
Ulička v ráji
Ulička v ráji (německá verze)
Uličnice
1935 Ať žije nebožtík
Jana
Pozdní láska
1934 Mazlíček
Na růžích ustláno
U nás v Kocourkově
Život vojenský - život veselý
1933 Na sluneční straně
1932 Načeradec král kibiců
1931 Třetí rota
1929 Plukovník Švec
1927 Švejk v civilu

Dokumentární

2014 Filmy pod taktovkou FOK - a.z.
1961 Herec Stanislav Neumann
1955 Co vyprávěl semafor - vyp.
1953 Modrý den

TV pořady

1995 Úsměvy českého filmu (TV pořad)
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace