Ve svých začátcích upřednostňoval Jean-Paul Roussillon herectví na divadelním jevišti, až později se začal častěji objevovat i před kamerou, nakonec v závěru kariéry dosáhl několika prestižních úspěchů v divadle i filmu. Jean-Paul Roussillon pocházel z Paříže, herectví začal studovat na dramatické škole de la Rue Blanche a pak pokračoval na Národní konzervatoři, kde byl jeho pedagogem významný herec Denis d′Ines. Ještě jako student hrál v Comédie des Champs Elysées, konzervatoř dokončil v roce 1950 první cenou v oboru klasické komedie.
Více než třicet let byl Roussillon jednou z předních osobností nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française (1950-1982), kam byl angažován hned po absolutoriu na konzervatoři. Na předním francouzském jevišti odehrál více než sto divadelních rolí, minuly jej sice úlohy prvních milovníků, ale dostal řadu výrazných příležitostí ve francouzské i světové klasice. K titulním rolím se dostal až v šedesátých letech (například Molièrova hra Scapinova šibalství), jen výjimečně účinkoval i v jiných divadlech, vystupoval také na legendárním festivalu v Avignonu. Uplatnil se i jako režisér a na scéně Comédie Française realizoval například Molièrovy komedie Lakomec (1974) nebo Škola žen (1978).
I na Roussillonově příkladu lze dokumentovat obecně platné pravidlo, že osobnosti spojené s Comédie Française přijímaly nabídky k filmování jen zřídka – jeho filmografie za celá 50. a 60. léta zahrnuje pouhých sedm titulů. Debutoval menší rolí v dramatu TĚLO A ĎÁBEL (Le chair et le diable, 1954), později se objevil v kriminálce ČAS VRAHŮ (Voici le temps des assassins, 1956), potom participoval na adaptacích divadelních předloh, a to nejen ve filmu, ale i v televizi (FIGAROVA SVATBA – Le mariage de Figaro, 1959), mihnul se také ve slavném VÍKENDU NA ZUYDCOOTE (Week-end a Zuydcoote, 1966). V sedmdesátých letech točil Jean-Paul Roussillon výhradně pro televizi.
V roce 1982 opustil Roussillon stálé angažmá v Comédie Française a byl zde jmenován čestným členem. Poté vystupoval v několika pařížských divadlech, původně to bylo Théâtre Odéon, jako režisér pak pro festival v Avignonu realizoval předlohy avantgardního spisovatele Roberta Pingeta, významnou aktivitu pak vyvinul v Théâtre national de la Colline, kde vystupoval především v dílech moderního francouzského dramatika J. C. Grumberga.
Na Roussillonův odchod z Comédie Française navazuje i zvýšená frekvence jeho vstupů před filmovou kameru a již průběhu osmdesátých let vytvořil několik vedlejších rolí v titulech různých žánrů (MUŽSKÁ ZÁLEŽITOST – Une affaire d'hommes, 1982; BAXTER, 1988), znovu také pracoval v televizi. Naši diváci se s ním mohli setkat v postavě mušketýrského sluhy Plancheta v komedii D′ARTAGNANOVA DCERA (La fille d′Artagnan, 1994). Nominaci na Cézara za vedlejší roli mu později vynesl film JEDNA VLAŠTOVKA JARO UDĚLÁ (Une hirondelle a fait le printemps, 2001).
Devadesátá léta mezitím přinesla Roussillonovi triumfy i na divadle, po první nominaci na prestižní Molierovu cenu v roce 1987 ji pak dvakrát získal (1991 za Grumbergovu hru Zone libre, 1996 za Anouilhovu hru Colombe). Počátkem tisíciletí dostal několik výrazných příležitostí v díle A. P. Čechova (Višňový sad, Ivanov), a to opět v divadle Théâtre national de la Colline. Svou spolupráci s filmem uzavřel cenou Cézara za vedlejší roli v komediálně laděném rodinném dramatu VÁNOČNÍ PŘÍBĚH (Un conte de Noël, 2008).
Jean-Paul Roussillon zemřel 31. července 2009 ve věku 78 let. Jeho manželkou byla herečka Catherine Ferran (*1945), taktéž dlouholetá členka Comédie Française.
Pavel "argenson" Vlach
