Milan Sandhaus

Milan Sandhaus se narodil 11. března 1927 v Sezemicích u Pardubic. Už od dětství miloval kopanou a ochotnické divadlo. Ve svém životě se postupně obě disciplíny provozoval profesionálně. Od dětství žil s rodiči v Praze a věnoval se ochotničení. V letech 1942 – 1947 byl profesionálním hráčem klubu Slávie a po roce 1945 statoval v Divadle 5. května.

Přestoupil jako fotbalista za SK Pardubice (1948 – 1954), ale láska k divadlu byla silnější. Zanechal profesionálního fotbalu a zásluhou ředitele Karla Nováka se stal do konce života významným a mnohaletým členem Východočeského divadla v Pardubicích (1. březen 1954 – 17. duben 1998), kde strávil dlouhých čtyřicet čtyři let.

Milan Sandhaus se stal oblíbeným a specializovaným hercem na komediální, tragikomické a tragické party ze světového i českého repertoáru. Často vytvářel oblíbenou dvojici s hereckým kolegou Alexejem Gsöllhoferem (1925 – 2010).

Vynikal ve složitých a citově bohatých kreacích – např. Othello („Othello"), Orgon („Tartuffe"), Jehan („Balada z hadrů"), Bitor („Chudák Bitos"), Švanda („Strakonický dudák"), Král („Tomáš Becket"), Horác („Limonádový Joe"), Jimmy („Drobečky z perníku"), Otec („Kočka na rozpálené plechové střeše"), Ředitel Holzknecht („August, August, August"), Ornifle („Miláček Ornifle"), Floridor a Celestin („Mam'zelle Nitouche"), Lumpacivagabundus („Lumpacivagabundus"), Šebelka („Fidlovačka"), Cyrano („Cyrano z Bergeracu"), Tuzenbach („Tři sestry"), Asistent („Bílá nemoc") apod.

Dále se zjevoval v inscenacích „Lucerna" (Klásek), „Romeo a Julie" (Bratr Lorenzo), „Slaměný klobouk" (Fadinard), „Pan Pickwick" (Jingle), „Naši furianti" (Josef Habršperk), „Brouk v hlavě" (Viktor a Bouton), „Poklad" (Horác), „Svatá Jana" (Stogumber), „Tři mušketýři" (Kardinál), „Zvonokosy" (Calaba), „Marketa Lazarová" (Kozlík), „Únos Sabinek" (Ředitel), „Čtrnáctý hrabě Gurney" (Baron), „Tři zlaté vlasy děda Vševěda" (Převozník), „Mistr ostrého meče" (M. I. Kutnohorský), „Žebrácká opera" (Žebrák), „Zkrocení zlé ženy" (Starý pán), „Nehoda" (Náměstek), „Mořská panna" (Leopold Sojka), „Lištičky" (Oskar), „Idiot" (Ferdyščenko), „Caesar" (Musculus), „Křídla" (Ivaněnko), „Kupec benátský" (Antonio), „Švejk" aj.

Poprvé v českém filmu debutoval až jako čtyřicetiletý. Jeho pozdější a občasné příchody do filmových ateliérů má na svědomí oblastní angažmá.

Postupně byl četařem Grackmillerem v Sísově a Smočkově PIKNIKU (1967), mužem č. 9 v Brynychově dramatu JÁ, SPRAVEDLNOST (1967), největším sedlákem Jindřichem Kurfiřtem ve VŠECH DOBRÝCH RODÁCÍCH (1968) Vojtěcha Jasného, lékařem ve snímku TVÁŘ POD MASKOU (1970) Rangela Valčanova i zlatokopem Jackem (mluví Martin Růžek) v Sirového KAŇONU SAMÉ ZLATO (1970).

Během 70. a 80. let sehrával další spíše menší epizodky, ale jen jednou jedinkrát získal titulní úlohu kriminalisty majora Mlynáře v PASTI NA KACHNU (1978) Karla Kováře.

Další epizodky uplatnil ve snímcích ZLÁ NOC (nadpraporčík ve vězení), ZATYKAČ NA KRÁLOVNU a PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE (lesník), TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY (činovník družstva Oul Janata), ZBRANĚ PRO PRAHU (výpravčí Stoklasa), OSVOBOZENÍ PRAHY (kápo Průša), MYS DOBRÉ NADĚJE (německý komunista strojník Neumann), HROZBA (řidič Kramoliš), SÓLO PRO STAROU DÁMU (řidič dodávky s prádlem), HODINA ŽIVOTA (Carda) PUTOVÁNÍ JANA AMOSE (rychtář), KOUZELNÍKŮV NÁVRAT (Konrád), OLDŘICH A BOŽENA (správce), KOMEDIANT (hospodský), VERONIKA (mistr), OUTSIDER (Vít), EVROPA TANČILA VALČÍK (pán), CESTA NA JIHOZÁPAD (Jones), SILNĚJŠÍ NEŽ JÁ (svědek) a naposledy šest let před smrtí ČERNÍ BARONI (lomař mistr Francl).

Často hrál v kriminálkách. Již od roku 1957 spolupracoval s Československým rozhlasem – často se studiem v Hradci Králové (př. „Gentlemanští podfukáři", „Nezabiješ", „Etuda z odvrácené strany", „Běh do ráje", „O dvou bojištích" aj.) a pro Československou televizi natočil i inscenace a seriály (třeba 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA či DOBRODRUŽSTVÍ KRIMINALISTIKY).

Vyzkoušel si i dabing (JAK JE TĚŽKÉ BÝT DĚDEČKEM a nebo NEVĚSTIN OTEC). Získal Zasloužilého umělce (1984) a pak Cenu Senior Prix (1997). Zesnul uprostřed horečnaté práce na generálních zkouškách ke hře „Casanova na duchcovském zámku" (jako Casanova). Milan Sandhaus zemřel po těžké nemoci 17. dubna 1998 v Pardubicích ve věku jednasedmdesáti let.

Jaroslav "krib" Lopour