Philippe Noiret

Philippe Noiret se narodil v říjnu 1930 v severofrancouzském městě Lille. Rodina se živila obchodem s konfekcí a patřila k dobře situované střední vrstvě. Otec miloval literaturu a tuto lásku se snažil předat i synovi. Dětství trávil Noiret na jihu Francie v Toulouse. Kvůli vysokoškolskému vzdělání se odstěhoval do Paříže, kde začal navštěvovat College Janson-of-Sally. Už tehdy se ale mnohem víc zajímal o herectví, což se projevilo na jeho prospěchu. Třikrát propadl u bakalářských zkoušek a studium nakonec nedokončil. Raději začal pod vedení Rogera Blina studovat herectví ve Western Drama Theatre. Krátce nato debutoval v představení po bodu Gerarda Philipa. V té době se živil jako bavič v nočním klubu.

V letech 1953-60 patřil mezi stálé členy hereckého souboru Théatre National Populaire v Paříži. Zde ztvárnil před čtyřicet divadelních rolí pod vedením Jeana Vilara. S divadlem také v roce 1955 navštívil Prahu. V souboru se seznámil i se svou budoucí ženou Monique Chaumette, kterou si vzal v roce 1962. Z jejich svazku se narodila dcera Frédérique. V 60. letech vytvořil komediální dvojici s Jeanem Pierrem Darrasesem a spolu objížděli noční kluby (pochopitelně se svým programem).

První filmovou zkušenost získal už v roce 1949, kdy se objevil v komedii GIGI. I když svou budoucnost spojoval v následujících letech s jevištěm a na film se díval přezíravě jako na povrchní zábavu pro masy, z finančních důvodů přijímal další role. Kvůli svému všednímu zjevu ani nepředpokládal, že by jej ve filmovém průmyslu čekala velká kariéra. Přišla ale francouzská nová vlna, která požadovala zobrazení reálného života a přirozených lidských typů. Francouzští režiséři v Noiretovi objevili ideálního představitele obyčejných tuctových Francouzů. Nikdy nehrál akční hrdiny a obvykle nepředstavoval ani romantické typy. Jeho nenápadný zevnějšek a civilní herecký projev se nicméně hodil jak do psychologických dramat, detektivních příběhů, tak i komedií a Noiret si na rozmanitost svých postav rozhodně nemohl stěžovat. První hlavní rolí se stal inspektor Lui ve snímku LA POINTE COURTE, ale úspěch přišel až s filmem ZAZIE V METRU v roce 1960.

Do postavení filmové hvězdy jej katapultovala titulní role ve snímku ALEXANDRE LE BIENHEUREUX z roku 1967. Dalším mezníkem v kariéře se stalo alegorické podobenství konzumní společnosti nazvané VELKÁ ŽRANICE z roku 1973 a především hlavní role lékaře, jehož rodinu vyvraždí nacisté, ve válečném dramatu STARÁ PUŠKA (1975). Za tuto postavu obdržel svého prvního Césara. V dobrodružné komedii AFRIČAN se objevil coby podivínský ochránce přírody Victor po boku Catherine Deneuve. Vrchol divácké popularity přišel s komedií PROHNILÍ, která si vzala na paškál korupci v policejním sboru. Role úplatného policisty Reného Boisronda byla Noiretovi přímo šitá na tělo, mohl v ní uplatnit smysl pro ironii a nadsázku. Komerční úspěch filmu si vyžádal další dvě pokračování.

Celosvětovou slávu přinesla herci vedlejší role Alfreda v romantickém dramatu BIO RÁJ (1988). Za hlavní roli majora Delaplana ve filmu LA VIE ET RIEN D'AUTRE obdržel svého druhého Césara. Úspěšný byl i portrét chilského básníka Pabla Nerudy v dramatu POŠŤÁK (1994). V České republice natočil snímek PŘÍLIŠ HLUČNÁ SAMOTA, při kterém se seznámil s B. Hrabalem. Mimo jiné byl Noiret též hostem karlovarského festivalu.

Celkem hrál ve 125 filmech, jeho častou hereckou partnerkou byla Annie Girardotová (NĚŽNÉ KUŘE, UKRADLI TORZO JUPITERA). Často spolupracoval s Bertrandem Tavernierem, který mu svěřoval psychologicky náročné role v detektivkách (HODINÁŘ OD SVATÉHO PAVLA, SOUDCE A VRAH) i v kostýmních historických filmech (SLAVNOST ZAČÍNÁ). Philippe de Broca a Claude Zidi s oblibou obsazovali Noireta do komedií, Pierre Garnier-Deferre do detektivek.

Za své zásluhy o francouzskou kulturu byl jmenován Rytířem čestné legie. Kromě herectví se zajímal o výtvarné umění a literaturu. Třicet let žil na venkově, obýval rozlehlý dům ve vinařské oblasti poblíž starověkého města Carcassone. Věnoval se chovu koní, byl též vášnivým gurmánem. Zemřel na rakovinu v listopadu 2006 a je pohřben v Paříži.

Milan "gudaulin" Černý