Dalibor Matanić

1993
Po ukončení gymnázia vystudoval televizní a filmovou režii na Akademii dramatických umění v Záhřebu. Jak sám říká, absolvoval díky trpělivosti svých rodičů. V dalších letech pracoval jako autor nebo spoluautor video-spotů, různých dokumentárních filmů - "Derbi" (1996), "Metropola" (1998), "Bag" (1999), "Sretno" (1999), "Kad naša glazba zagrmi" (2000), krátkém hraném filmu "Tišina" (2000), televizním seriálu "Novakovi" (2000).

2000
Natočil film BLAGAJNICA HOĆE IĆI NA MORE - jeden z největších tehdejších domácích kasovních trháků, který měl velký ohlas také při televizním vysílaní. Film byl oceněn řadou cen včetně European newcomer award v německém Cottbusu. Film otvíral prestižní filmový festival New directors / New films v New Yorku a byl dosud promítán na více než sto filmových festivalech.

2002
FINE MRTVE DJEVOJKE (Slušné mrtvé dívky) byly zvoleny nejlepším chorvatským filmem posledních deseti let. Film byl v celém balkánském regionu extrémně dobře přijat. Byl to jediný film, který obdržel na Národním filmovém festivalu v Pule cenu poroty, kritiků i publika za nejlepší film. Zahraniční kritikové zdůrazňovali, že tento film byl velmi odvážným krokem k obraně lidských práv na Balkáně. Film bývá součástí téměř všech retrospektiv nejlepších filmů z regionu, včetně té v New Yorku, Londýně, Mnichově, Paříži a Vsetíně. Byl za Chorvatsko nominován i na cenu Oskar. Do programu festivalů je film stále aktivně zařazován. Stejného roku vytvořil krátký film Suša, první z cyklu o intimitě žen po celém světě. Stal se prvním chorvatským filmem promítaným na festivalu v Cannes v sekci Quinzaine des réalisateurs.

2005
Natočil 100 MINUTA SLAVE (Sto minut slávy) podle scénáře známého chorvatského spisovatele Roberta Perišiće. Příběh vypráví o zakázané lásce mezi dvěma malíři, Slavou Raskaj a jejím učitelem Belou Csikosem (Miki Manojlović). Mnoho kritiků vyzdvihlo režisérovy vizuální schopnosti. Každopádně se dá říct, že je to vrámci chorvatské kinematografie velmi originální počin.

2006
Natočil film VOLIM TĚ (Miluji tě), který zobrazuje mladou záhřebskou generaci bez příkras. Vypráví příběh o mladém muži, který je náhodou nakažen virem HIV, načež jej celá společnost začne odsuzovat a začnou se od něj odvracet i nejlepší přátelé.  Film produkovala HRT a jeho cesta k divákům byla poněkud netradiční  - nejprve televizní premiéra, pak DVD, a nakonec filmové festivaly. Krešo Mikić získal cenu za nejlepšího chorvatského herce roku. Film získal ve Štrasburku cenu Prix Circom za nejlepší evropský televizní film.

2008
Podle populární chorvatské knihy Damira Karakaše natočil filmový hit KINO LIKA. Film má punc jednoho  z  nejodvážnějších chorvatských filmů, zejména kvůli kontroverzní scéně s dívkou a prasetem. Vyhrál Matad'Or - Grand Prix a studentskou cenu na filmovém festivalu v Noordelijku v Nizozemí, cenu mladé poroty v Mont-pellieru, dvě Zlaté Arény na festivalu v Pule, cenu za nejlepší debut pro Aretu Čurković, cenou Prix Circom  a cenu pro nejlepšího režiséra na filmovém festivalu v Alexandrii. V kinech byl film velmi úspěšný a čtenáři www.jutarnji.hr  jej označili za nejlepší film roku 2008.

2009
Natočil krátký film TULUM (Party) druhý z chystaného povídkového filmu. Film byl natočen ve Vukovaru a v hlavní roli je opět Leona Paraminski. Dostal se do soutěží na více než čtyřiceti filmových festivalech a získal celou řadu cen.

2010
Natočil film MAJKA ASFALTA (Matka na ulici). Scénář k němu napsal společně s Tomislavem Zajecem, vítězem ceny za nejlepší scénář Balkánské filmové nadace na filmovém festivalu v Soluni. Film vypráví  o rozpadu mladé rodiny v moderním Záhřebu. Film získal Zlatou Arénu pro nejlepší herečku v Pule (Marija Škaričić). Byl vybrán na festivaly v Pusanu, Soluni, Auteurs v Bělehradě, festival Go East ve Wiesbadenu a mnoho dalších. Film získal tři ceny na festivalu FIPA v Biarritz: za nejlepší film, herečku a hudbu.

2011
Natočil další krátký film - MEZANIN do své série - opět s Leonou Paraminski v hlavní roli. Film byl natočen v Rijece a vypráví o mladé dívce vstupující do drsného světa byznysu. V témže roce režíroval svou první divadelní hru - SJAJNO MJESTO ZA NESREĆU  v Chorvatském národním divadle v Rijece, založenou na knize Damira Karakaše o chorvatském spisovateli, který se zoufale snaží uspět v Paříži. Také natočil psychologický thriller  ĆAĆA (Táta) o šokujícím odhalení skrytých rodinných tajemství. Na festivalu v Pule získal film Zlatou Arénu za nejlepší režiii, za nejlepší kameru, pro herečku ve vedlejší roli, a cenu kritiků Fedeora za nejlepší film.

2013
V záhřebském divadle Gavella realizoval divadelní hru na motivu filmu Fine mrtve devojke. V současnosti je to jeden z největších divadelních hitů v Chorvatsku. Rozjíždí nové projekty - romantickou komedii Majstori, film Zvidan  o lásce a nenávisti na Balkánu, thriller Nakaze, čtvrtou část své série s názvem Gospel a uvažuje o adaptaci knihy Eskymos Damira Karakaše. Dalibor Matanić je členem EFA (Evropské filmové akademie) a nositelem celé řady domácích ocenění. V současnosti je určitě nejaktivnějším a nejplodnějším chorvatským režisérem.

Jiří "dzira" Fiala