Miloš Willig

Miloš Willig se narodil 28. ledna 1921 ve Velkých Svatoňovicích do umělecké rodiny. Hercem byl otec Arnošt Willig (1889 – 19??) a sestra Lubomíra Willigová (1919 – 1987). Mladý Miloš ale k divadelnímu umění vůbec netíhl. Zpočátku se živil jako kreslič v textilní továrně. Až po začátku okupace utekl ke kočovným divadlům (např. u ředitelky Hany Rovenské).

Stálou štací pro něho bylo až táborské Horácké divadlo (1943 – 1944). Během tohoto angažmá musel pracovat pro totální nasazení na stavbě skladišť benzinu v podzemí. Ke konci války se připojil k partyzánům a účastnil se s nimi protinacistického odboje.

Po osvobození se vrátil do Horáckého divadla, které ale přesídlilo do Jihlavy (1945 – 1948), a nakonec se stal zakládajícím členem Divadla S. K. Neumanna v Libni (1948 – 1977), kde hrál až do odchodu na odpočinek. Z více než ročního manželství s bývalou televizní a rozhlasovou moderátorkou Kamilou Moučkovou (*1928) měl dceru Kateřinu.

Miloš Willig byl přesným hercem střídmosti, vyvážených gest, ukázněnosti vnitřních pocitů a kultivovaného hereckého projevu. Záběh jeho divadelních rolí je obrovský.

Představil se v dramatech světových a českých klasiků a moderním repertoáru (i zcela angažovaných pamfletech) jako Harry Trench („Domy pana Satoria"), Orlando („Jak se vám líbí"), major Ferdinand („Úklady a láska"), tulák („Ze života hmyzu"), Petruccio („Zkrocení zlé ženy"), loupežník („Loupežník"), Francek („Maryša"), Radúz („Radúz a Mahulena"), Romeo („Romeo a Julie"), Jago („Othello)", Alfieri („Pohled z mostu"), Berest („Platon Křeček") nebo komunistický železničář Tomáš Benedik („Meridián").

K první filmové práci byl přizván již za okupace, odmítl však hrát v německém filmu. K soustavné herecké práci se mohl přidružit až po svém trvalém příchodu do Prahy. Po celý život hrál jen malé a epizodní úlohy.

Do poloviny 60. let se předvedl ve snímcích PĚTISTOVKA (konstruktér), SLEPICE A KOSTELNÍK (Šárlův kamarád), CESTA KE ŠTĚSTÍ (traktorista), BOTOSTROJ (dělník Franěk), RUDÁ ZÁŘE NAD KLADNEM (železničář), JAN ŽIŽKA (pražský voják), ZAOSTŘIT, PROSÍM! (bagrista na stavbě), ÚTĚK ZE STÍNU (lékař), ADVENT (chasník), ČERNÁ SOBOTA (klarinetista), HOROUCÍ SRDCE (tajný), ALIBI NA VODĚ (redaktor), VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ a POKLAD BYZANTSKÉHO KUPCE (příslušník VB).

Od poloviny 60. let často hrál v detektivních dílech příslušníky Veřejné bezpečnosti a ve schematických politických agitkách různé uvědomělé a hrdinné komunisty. Ovšem naleznou se i postavy z této galerie vybočující.

Sehrál např. pobočníka generála Schwarze (MARATÓN), komtura (ÚDOLÍ VČEL), JUDr. Mayera (KLADIVO NA ČARODĚJNICE), herce ve hře („PANE, VY JSTE VDOVA!"), dozorce Pěnkavu (HLÍDAČ), lékaře (TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY a PŘÍPAD MRTVÉHO MUŽE), Galčíka (KRONIKA ŽHAVÉHO LÉTA), tiskového zmocněnce (HROCH), jedinou titulní kreaci komunistického ředitele pražské taxislužby Mudrocha (ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL), Brabce (TAM, KDE HNÍZDÍ ČÁPI), Čížka (DŮM NA POŘÍČÍ), předsedu KSČ (BĚŽ, AŤ TI NEUTEČE), politika a novináře Jožku Davida (VÍTĚZNÝ LID) či MUDr. Gustu Filipa (SKANDÁL V GRI – GRI BARU).

Veřejně působil Willig ještě v rozhlase („Bosá balada", „To sladké slovo svoboda", „Usmívající se děvče", „Zlatý řetěz"), dabingu, uměleckém přednesu, televizních inscenacích (VRAH DOSTAL GONCOURTA, PODIVNÝ KONEC LÉTA, PRVNÍ RADOSTI, OTCOVÉ A DĚTI, KLÍČ JE POD ROHOŽKOU, KOSMAS A PANÍ BOŽETĚCHA atd.), divadelních záznamech (VĚC MAKROPULOS a TOBĚ HRANA ZVONIT NEBUDE) a dodnes oblíbených seriálech (ELIŠKA A JEJÍ ROD, SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, NEJMALDŠÍ Z RODU HAMRŮ a MUŽ NA RADNICI).

Z Willigových seriálových hrdinů je nejvíce známá postava „čestného" plukovníka StB Václava Kaliny ze Sequensova normalizačního seriálu 30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA (1974 – 1979). Willig se vždy veřejně hlásil ke svému komunistickému přesvědčení. I před rokem 1989 býval označován za politicky nejangažovanějšího umělce, což mu vyneslo i titul Zasloužilého umělce (1973).

Za svoji postavu ve filmu ZA VOLANTEM NEPŘÍTEL (1974) obdržel Cenu Čs. výboru SČDU za nejlepší mužský herecký výkon (1975). Miloš Willig zemřel po těžké nemoci 23. srpna 1979 v Praze ve věku pouhých padesáti osmi let.

Jaroslav "krib" Lopour