Judith Magre, vlastním jménem Judith Dupuis, se ve světě filmu a divadla pohybuje již více než šedesát let, ale teprve poslední léta jí přinesla uznání a vavříny za její dlouholetou kariéru. Narodila se v městečku Montier-en-Der na východě Francie do bohaté podnikatelské rodiny. Svou touhu po herectví proměnila ve skutečnost absolvováním herecké školy René Simona a nastoupila k divadelní společnosti Renaud-Barrault, kde získala první zkušenosti hlavně v klasickém repertoáru.
Již jako dvacetiletá dostala Judith Magre i první příležitost před filmovou kamerou. Jejím debutem byla satirická komedie ZVONOKOSY (Clochemerle, 947) o soužití maloměšťáků malého městečka v režii Pierra Chenala. Tento film byl obsazen desítkami významných herců a Judith Magre se tu jen mihla v epizodní roli. V průběhu padesátých let pak točila několikrát ročně, často ale opět jen minimální role, v její filmografii nicméně můžeme zaznamenat perly francouzské kinematografie jako například legendární VELKÉ MANÉVRY (Les grand manoeuvres, 1955). V následujícím roce pak hrála první větší roli po boku Fernandela a Bernarda Bliera v kriminální komedii MUŽ V NEPROMOKAVÉM PLÁŠTI (L'homme à imperméable, 1956). Po boku slavných herců pak hrála větší role i v několika dalších titulech, vyšší umělecké hodnoty mohly nabídnout filmy jako MILENCI (Les amants, 1958) nebo MILENCI Z MONTPARNASSU (Montparnasse 19, 1958), jako jediná francouzská herečka se objevila v jinak výhradně americkém filmu THE AMBASSADOR'S DAUGHTER (1956).
Mezitím Judith Magre rozvíjela svou divadelní kariéru, pracovala pod režjiním vedením svých slavných hereckých kolegů jako byli Jean-Louis Barrault, Michel Vitold nebo Robert Hossein. O tom, že divadlo vždy upřednostňovala, svědčí fakt, že v první polovině šedesátých let se pro film úplně odmlčela a hrála pouze v divadle (především na scénách Odéon-Théâtre de France a Théâtre Chatillon). Kromě již uvedených režisérů ji ke spolupráci zval i jeden z nejslavnějších divadelních tvůrců Jean Vilar, Judith Magre tehdy účinkovala v několika hrách ročně, přičemž hrála od antické klasiky přes osvědčené světové dramatiky (Višňový sad od A. P. Čechova) až po modernu (J. P. Sartre, F. Dürrenmatt, B. Brecht). V letech 1971 a 1972 získala za své jevištní kreace dvakrát cenu Syndikátu divadelních kritiků.
Během šedesátých let hrála Judith Magre jen ve třech filmech, divákům se připomněla například menší rolí věštkyně v komedii VŠICHNI JSOU Z NĚJ BLÁZNI (Toutes folles de lui, 1967). Teprve následující dekáda jí přinesla více příležitostí před kamerou, do třech svých filmů ji obsadil slavný režisér Claude Lelouch, větší role pak hrála ve filmech Michela Mitraniho ÚTĚK (La cavale, 1970) a DVÍŘKA OD LOUVRU (Les guichets du Louvre, 1973). Již od šedesátých let spolupracovala také s televizí a práce pro toto médium začala převažovat v devadesátých letech. Z posledních aktivit ve filmu můžeme připomenout rodinné drama ŽENA MÉHO MUŽE (Nathalie..., 2003), kde hrála matku hlavní hrdinky, zatím naposledy se divákům představila ve filmu CES AMOURS-LÀ (2010), po dlouhé době opět v režii Claude Leloucha.
Divadelní aktivity nepolevily u Judith Magre až do nedávné doby; v sezóně 1999-2000 se po několika desetiletích vrátila na scénu Théâtre du Rond-Point a za představení Shirley získala prestižní Molièrovu divadelní cenu (2001). Podruhé jí pak tuto trofej vynesla v roce 2006 hra Lidské příběhy současného francouzského dramatika Xaviera Durringera.
Judith Magre je provdaná, od roku 1963 je jejím manželem spisovatel a novinář Claude Lanzmann (*1925).
Pavel "argenson" Vlach
