Francouzská herečka Marthe Villalonga byla po určité období velmi často ve filmu obsazována do postav židovských matek, které ztvárňovala velmi věrohodně, ona sama k tomu ale přistupovala s úsměvným nadhledem: „Nejsem ani Židovka, ani matka.“ Tato herečka, celým jménem Marthe Sylvia Gilda Marie Thérese Villalonga, se narodila v alžírském přímořském letovisku Bordj El Kiffan (Alžírsko bylo v té době francouzskou kolonií a město tehdy neslo název Fort de ľEau). Její příjmení naznačuje, že má portugalské předky, v rodném městě její rodina provozovala kino. Marthe přitahovalo herectví od dětství a již v šesti letech stála na divadelním jevišti, později se ale věnovala hlavně hře na klavír. Nakonec vystudovala herectví v Alžíru na místní Akademii dramatických umění.
Po studiu začala hrát divadlo na několika scénách v Alžírsku, přelomem v její dráze bylo představení Famille Hernandez z roku 1957, které se dočkalo značného ohlasu i v Paříži, kde se pohostinsky hrálo. Složitá situace ve vztazích Alžírsko-Francie (nedlouho nato vypukla válka za alžírskou národní nezávislost) vedla k tomu, že Marthe Villalonga zůstala ve Francii a brzy se prosadila jako výrazná komediální herečka na různých divadelních jevištích (Théâtre Antoine, Théâtre des Nouveautés), hrála v moderním repertoáru, ale cizí jí nebyla ani klasika.
Před kamerou se začala Marthe Villalonga prosazovat v průběhu šedesátých let, především v televizi, kde hrála v několika seriálech, debutem ve filmu byla nevelká úloha v komedii SPOUŠŤ A POHLAVKY (Déclic et des claques, 1964). Tady se poprvé setkala s Annie Girardot, s níž později hrála ještě několikrát. Její filmografie se ale rozrůstala pomalu, počátkem 70. let znovu hrála s Annie Girardot v poměrně zdařilých, u nás ovšem málo známých filmech VE SVITU ZEMĚ (Le clair de terre, 1970) nebo UMŘÍT NA LÁSKU (Mourir ďaimer, 1971), další vedlejší role na ni připadly jak v komediálním, tak i kriminálním žánru.
Ve dvou na sebe navazujících komediích ZÁLETNÍK (Un éléphant ça trompe énormément, 1976) a JDEME VŠICHNI Z RÁJE (Nous irons tous au paradis, 1978) hrála výraznou vedlejší roli židovské matky jednoho z hlavních hrdinů a tady se právě zrodil prototyp postav, který ji pak před kamerou (i na divadelním jevišti) provázel několik let. Další výrazné herecké příležitosti jí poskytl režisér Alexandre Arcady ve svých dvou filmech ZÁVAN SIROCCA (Le coup de sirocco, 1979) a VELKÁ MAŠKARÁDA (Le grand carnaval, 1983). Oba tyto filmy pracovaly s tématikou problematického života Francouzů v koloniálním Alžírsku a Marthe Villalonga, sama alžírská rodačka, dokázala do těchto rolí vložit i své autobiografické pocity. Naši diváci ji mohli vidět také v mimořádně úspěšné komedii TŘI MUŽI A NEMLUVNĚ (Trois hommes et un couffin, 1985).
Dalším významným režisérem, který Marthe Villalonga oslovil, byl André Téchiné. Natočili spolu tři filmy a jeden z nich, MÉ OBLÍBENÉ ROČNÍ OBDOBÍ (Ma saison préferée, 1993) znamenal pro Marthe Villalonga nominaci na Cézara pro herečku ve vedlejší roli. Spolu s dalšími zúčastněnými herci získala později Zvláštní cenu na festivalu v Locarnu za film MLÉKO LIDSKÉ NĚHY (Le lait de la tendresse humaine, 2001). Další triumf zaznamenala s televizním filmem NÉS DE LA MÈRE DU MONDE (2003), za nějž byla oceněna Zlatou nymfou na televizním festivalu v Monte Carlu. Práce pro televizi začala v jejích aktivitách ostatně převažovat, před televizní kamerou hraje stále, zatímco ve filmu to bylo naposledy v roce 2006. Nadále se objevuje také v divadle, v poslední době to byla oblíbená Feydeauova fraška Dámský krejčí na scéně Théâtre Edouard VII. (2008).
Pavel "argenson" Vlach
