Po maturitě na avignonském lyceu studoval na právnické fakultě v Aix-en-Provence. V roce 1950 odešel do Paříže, kde navštěvoval herecké kurzy Charlese Dullina a Tanii Balachové. Divadelní dráhu zahájil roku 1951 v souboru Raymonda Hermantiera, s nímž účinkoval v Schillerově Marii Stuartovně, Mollièrově Donu Juanovi a Shakespearově Macbethovi.
Před filmovou kamerou debutoval v krátkém snímku PÉCHINY (1955; r. Marcel Ichac) a v úloze mladého pařížského radioamatéra Jean-Louise, jenž se podílí na záchraně otrávené posádky rybářské lodi, v dramatu o solidaritě lidí různých národností KDYBY VŠICHNI CHLAPI SVĚTA... (r. Christian-Jaque).
Výrazněji však na sebe upozornil ve skandálním melodramatu A BŮH STVOŘIL ŽENU (r. R. Vadim), kde ztělesnil vážného, sentimentálního a neústupného Michela Tardieua, nejmladšího ze tří mužů, do jejichž života zasáhne osudová dívka (Brigitte Bardotová). Po návratu z tříleté vojenské služby mu pomohl obnovit kontakty s filmem opět Vadim, když mu svěřil roli studenta matematiky Dancenyho, který se zamiluje do cynické ženy (Jeanne Moreauová) a zaviní smrt jejího manžela (Gérard Philipe), ve zmodernizovaném film. přepisu románu Choderlose de Laclose NEBEZPEČNÉ ZNÁMOSTI.
Od postav nesmělých, romantických a pasivních mladíků, kteří pouze občas projevují své pravé city, a kteří na tuto svou uzavřenost mnohdy neblaze doplácejí, přešel během 60. let k charakterově a psychologicky složitějším rolím nenápadných a rozporuplných mužů, které ztvárňoval s tlumeným civilismem a zvláštním vnitřním napětím: ovdovělý automobilový závodník Jean-Louis Duroc, s nímž naváže milostný poměr ovdovělá film. Skriptka (Anouk Aiméová), ve světově úspěšném melodramatu MUŽ A ŽENA (r. C. Lelouch); katolicky založený inženýr, jehož zdrží na noc ve svém bytě rozvedená lékařka (Françoise Fabianová), v komediálně laděném milostném dramatu MOJE NOC S MAUD (r. É. Rohmer); zakomplexovaný a zbabělý doktor filozofie Marcello Clerici, který zrazuje vlastní přesvědčení i lidi ve svém okolí za fašismu i po válce, ve film. adaptaci románu Alberta Moravii KONFORMISTA (r. B. Bertolucci).
Na MFF v Západním Berlíně 1968 obdržel Stříbrného medvěda za roli muže jménem Boris, který přichází po válce do slovenského městečka a mystifikuje jeho obyvatele historkami o zmizelém místním hrdinovi domácího odboje, ve snímku MUŽ, KTERÝ LŽE (r. A. Robbe-Grillet). Neméně působivý výkon, jenž mu vynesl ocenění na MFF v Cannes 1969, podal v úloze vyšetřujícího soudce, pokoušejícího se objasnit okolnosti vraždy řeckého levicového poslance (Yves Montand), v politickém thrilleru Z (r. Costa-Gavras).
Jeho hrdinové, v jejichž tváři se zrcadlí s dramaticky strnulou pronikavostí tajemná něha, melancholie i zvrácenost, nevynikají tělesnou ani intelektuální výlučností, projevují se nenápadně bez okázalých gest a emocí, ať už se jedná o chladnokrevné vrahy (ZLOČIN Z EXPRESU, POVÍDKA O POLICAJTOVI, MUŽSKÁ ZÁLEŽITOST, HLUBOKÉ VODY), policejního inspektora (BEZ MOTIVU), zneužité oběti mocenského spiknutí a vyšších zájmů (ATENTÁT V PAŽÍŽI, PENÍZE TĚCH DRUHÝCH), zkorumpované vysoké politiky (PRŠÍ NA SANTIAGO, ZLOČIN), zoufalého mstitele (AGRESE) či špiona (POD PALBOU).
V poslední době zaujal úlohou někdejšího soudce, samotářsky žijícího nerudného muže, který si pohrává prostřednictvím telefonu s osudy svých sousedů a postupně se sblíží s mladou modelkou (Irène Jacobová), v komorním melodramatu TŘI BARVY: ČERVENÁ (r. K. Kieślowski).
Roku 1973 se J.-L. T. poprvé postavil za kameru při natáčení filmu DOBŘE NAPLNĚNÝ DEN, černé komedie o pekaři (Jacques Dufilho), který rozváží se svou sajdkárou místo zboží smrt. Nepříliš zdařile dopadl i jeho druhý režijní pokus UČITEL PLAVÁNÍ, kde s černým humorem vypráví o krutých orgiích, jaké se odehrávají v milionářově bazénu.
Pro své umělecké ambice se však nikdy nevzdal své automobilistické vášně; několikrát se zúčastnil za volantem závodů Chamonix 24 hodin, Rallye Monte Carlo nebo Tour de France Automobile. Po krátkém manželství s herečkou Stéphane Audranovou se roku 1960 oženil s film. střihačkou Nadine Marquandovou, která poté, co se pod svým novým jménem Trintignantová prosadila jako film. režisérka, ho obsazovala do svých filmů (MÁ LÁSKO, MÁ LÁSKO, ZLODĚJ ZLOČINCŮ, VĚDĚT ZAKÁZÁNO, SVATEBNÍ CESTA). Jejich dcera Marie Trintignant, také herečka v roce 2003 tragicky zahynula.
gardenlady
