Běla Jurdová

Běla Jurdová se narodila 5. října 1919 v Plzni jako Běla Blažková. Už odmalička s neutuchající láskou tíhla k divadlu. Proto není divu, že už za studií hrála u ochotníků v Chrudimi a královehradeckém Spolku Klicpera. Po ukončení studií pracovala jako asistentka lékaře, úřednice a prodavačka.

Nejdříve prošla jako pohostinská a stálá herečka Východočeskou společností. Ještě za okupace hrála mladá Běla Jurdová v hranickém Beskydském divadle (1941 – 1945) a hostovala v Divadelní společnosti Františka Sece. Ihned po osvobození se na necelé tři měsíce upsala pražskému divadlu Nový život (1945).

V poválečných létech prošla Zemským divadlem v Ostravě (1945 – 1947), Divadlem státního filmu (1948 až 1951) a později ještě krátce Alhambrou a Pražskou estrádou. V dalších dobách Jurdová převážně hostovala na různých divadelních pódiích.

Běla Jurdová byla herečkou mladých, temperamentních a energických hrdinek, které udivují svou přirozeností, křehkou atraktivitou, jemným humorem, přesnou charakterizační zkratkou a hlavně krásně a kultivovaně hřejivým hlasem, který využila i při umělecké recitaci a při práci spíkra.

K filmové práci ji poprvé přizval filmový režisér Martin Frič pro postavu dívky okopávající růže v komedii PRSTÝNEK (1944). S Fričem, kterého Běla Jurdová měla ze všech režisérů nejradši, natočila i celou další řadu snímků: žena s kočárkem v povídkové komedii ČAPKOVY POVÍDKY (1947), četařka Stáňa ve válečném NÁVRATU DOMŮ (1948), dělnice a závodnice Máňa Kolářová v dramatu PĚTISTOVKA (1949), sekretářka Anči v komedii NECHTE TO NA MNĚ (1955), manželka Božka v dramatu DNES NAPOSLED (1958) a zejména Markýtka v pohádce DAŘBUJÁN A PANDRHOLA (1959).

Ve 40. a 50. letech, které jsou i jejím nejvýznamnějším hereckým obdobím, spolupracovala i na dalších snímcích jiných režisérů, např. Otakar Vávra: mladá dívka (PŘEDTUCHA), Němci zabitá dcera Koubová (NĚMÁ BARIKÁDA); Václav Kubásek: Anežka Vašutová (PORTÁŠI); Miroslav Cikán: Růžena, zvaná Růza (O ŠEVCI MATOUŠOVI); Josef Mach: Manča Harazimová (VZBOUŘENÍ NA VSI); Jiří Slavíček: Klimešová (DNES O PŮL JEDENÁCTÉ) a sekretářka ředitele sklárny (KONEC STRAŠIDEL); Zdeněk Hofbauer: důvěrnice ROH revolverářka Vlasta (KARHANOVA PARTA); Jiří Sequens: redaktorka Šímová (CESTA KE ŠTĚSTÍ); Bořivoj Zeman: kulturní referentka Lída Višňáková (DOVOLENÁ S ANDĚLEM) a Jiří Weiss: prodavačka v hračkářství (PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK).

Od 60. let měla z politických důvodů zakázáno účinkování v médiích a na divadle (do DAŘBUJÁNA A PANDRHOLY ji už musel režisér Frič pracně prosadit), proto se její filmografie povážlivě zúžila a zůstala zachována pro epizodní úkoly, např. ve snímcích RYCHLÍK DO OSTRAVY (pokladní Růžena), PŘÍPAD LUPÍNEK (zdravotní sestra), TAŽNÍ PTÁCI (knihovnice Marie), STRAKATÍ ANDĚLÉ (pokladní v Savoyi), SVĚTÁCI (návštěvnice v Diplomat Grillu), DÍVKA NA KOŠTĚTI (učitelka), ANNA, SESTRA JANY (opět učitelka), KONEČNĚ SI ROZUMÍME (učitelka v lázních), ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA (dáma), HODINÁŘOVA SVATEBNÍ CESTA KORÁLOVÝM MOŘEM (rázná žena), FANY (starší paní) a nebo STŮJ, NEBO SE NETREFÍM (vesnická žena).

Byla využita i pro zahraniční produkce, v koprodukčním dramatu Andrewa Birkina BURNING SECRET / ŽHAVÉ TAJEMSTVÍ (1988) sehrála hotelového hosta.

Nesmíme zapomenout ani na její účinkování v rozhlase (venkovská dívka Benita ve veršované komedii se zpěvy Miguela de Cervantese Saavedry „Lišák Pedro" 1955 atd.), dabingu (obyvatelka města ve VŮNI CIBULE 1975, paní Irwinová /Eve Smith/ v dobrodružné HONBĚ ZA DIAMANTEM 1984 ad.), televizních inscenacích (ZLOČIN A TRIK II., KLAUNI A VLASTENCI, PANENKA S PORCELÁNOVOU HLAVIČKOU či pořad KAVÁRNIČKA DŘÍVE NAROZENÝCH) a seriálech (30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA, ARABELA, MALÝ PITAVAL Z VELKÉHO MĚSTA, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR a NEJVĚTŠÍ Z PIEROTŮ).

Od Nadace Život umělce získala za celoživotní uměleckou práci Cenu Senior Prix (1994). Poslední léta svého života prodlévala herečka v motolské nemocnici. Běla Jurdová zemřela náhle 15. srpna 2009 v Praze ve věku nedožitých vysokých devadesáti let. Pro filmové diváky zanechala přes třicet filmových dívek a žen.

Jaroslav "krib" Lopour