Italský herec, spisovatel, scénárista a režisér se narodil 7. července 1902 v italské Sóně. Vyrůstal v Neapoli, kde začal pracovat jako úředník, jelikož chtěl finančně podpořit svou chudou rodinu. Stále víc ho ale to táhlo k herectví, divadlu a filmu. Ve dvacátých letech se dostává k vysněnému divadlu, kde se stává úspěšným a oblíbeným „vzbouřencem“. Ve 20. a 30. letech si získal oblibu zejména rolemi milovníků ve společenských komediích ze série „bílých telefonů“. Časem zaměňuje profesi herce za režisérskou židli, kde rovněž debutoval v nenáročném žánru lehkých komedií (1939 – RUDÉ RŮŽE).
Podobu jeho filmů výrazně změnilo setkání se scénaristou Cesarem Zavattinim. Spolu natočili film nazvaný podle novinové rubriky DĚTI NA NÁS HLEDÍ (1943). Jednalo se o kritický pohled malého chlapce, trpícího špatným vztahem rodičů. Rozvrácené rodinné prostředí snímku Děti na nás hledí bylo v následujícím filmu zaměněno za rozvrat celé společnosti, a to ve filmu DĚTI ULICE (1946). Děj pojednává o tom, jak i ty nejmenší děti si vydělávaly na chleba čištěním bot americkým vojákům. Tímto filmem, jenž slavil mimořádný úspěch, se De Sica dostává mezi velké tvůrce neorealismu vedle takových osobností, jako je R. Rosselini, L. Visconti, F. Fellini a další. Do dalšího filmu, nesoucí název ZÁZRAK V MILÁNĚ (1951), dvojice De Sica a Zavattini vkládají téma snu o štěstí. Vypráví bajku o zázraku, který pomůže chudákům konečně získat kýžený útulek.
Vrcholem, jenž vzešel ze spolupráce Vittoria De Sici a Cesara Zavattiho jsou dva snímky, v nichž se zásady neorealismu projevily v příkladné podobě: Film ZLODĚJI KOL (1948), oceněný Oscarem (v době, kdy tato cena teprve postupně vznikala,) a Zlatým glóbem v roce 1950. UMBERTO D (1952)byl nominován na Oscara a Zlatou palmu. První jmenovaný pojednává o dlouho nezaměstnaném dělníkovi, kterému se konečně podaří najít práci lepiče plakátů. Toto zaměstnání však vyžaduje vlastnit bicykl. Z posledních peněz si kupuje požadovaný prostředek; ten je mu však během pracovní směny ukraden. Vydává se proto se svým malým synem hledat onen bicykl a tím i šanci udržet si nadále své zaměstnání. Ze zoufalství se později uchyluje ke krádeži cizího, při níž je ale ihned dopaden. Tímto příběhem, který může prožít každý člověk z davu, vystihují tvůrci situaci společnosti.
Umberto D vypráví historii starého důchodce, který žije sám se svým psem a chybí mu peníze na zaplacení nájmu. Bezvýchodná situace, v níž se ocitl, ho pak přivede k myšlence na sebevraždu. Film vyvolal rozhořčení a kritiku ze strany státních úřadů.
Následují filmy HLAVNÍ NÁDRAŽÍ (1953), které bylo natočené v americké produkci, povídkové ZLATO Z NEAPOLE (1955) a příběh chudých milenců hledajících byt, STŘECHA (1956). Tyto filmy už obsahovaly menší dávku kritičnosti. Postupem času se dvojice De Sica a Zavattini začinají ubírat vlastní cestou. Zavattini dále píše scénáře pro jiné režiséry a De Sica se souběžně věnuje své původní herecké profesi. Objevuje se ve filmech Luigia Comenciniho: CHLÉB, LÁSKA A FANTAZI; CHLÉB, LÁSKA A ŽARLIVOST, R. Rosseliniho: GENERÁL DE LA ROVERE a v mnoha dalších.
V roce 1960 realizuje adaptaci románu Alberta Moravii, HORALKA (1960), kde hlavní roli ztvárnila Sofie Lorenová, jež vytvořila později ve dvojici s M. Mastroiannim hlavní role i v jeho filmech VČERA DNES A ZÍTRA (1963), jenž mu přinesl dalšího Oscara, MANŽELSTVÍ PO ITALSKU (1964) a SLUNEČNICE (1970). Za pozornost z De Sicovy filmografie stojí také opět Oscarem oceněný přepis románu Giorgia Basaniho ZAHRADA FINZI CONTINIŮ (1970), vyprávějící osud bohaté židovské rodiny za fašismu a MÍSTO PRO LÁSKU (1968), kde hlavní roli ztvárnili De Sicou často obsazovaný M. Mastroianni a Američanka Faye Dunaway.
Vladimír "Endyis" Endler
