Karel Dostal

Karel Dostal se narodil 14. března 1884 v Nymburku (některé prameny uvádějí místo Poděbrady). Jeho matkou byla česká herečka Marie Horská (1847 až 1917) a sourozenci herečka (a zároveň kolegyně v Národním divadle) Leopolda Dostalová (1879 – 1972) a spisovatel Adolf Bohuslav Dostal (1873 – 1939).

Absolvoval pražskou Českou reálku a studoval čtyři semestry na filozofické fakultě v Praze. Stejně jako sestra, i on začínal hrát u ochotníků, nejdříve však jen příležitostně. Roku 1914 vystoupil profesionálně ve smíchovské Aréně.

Odjel do Německa, kde studoval berlínskou Vysokou školu divadelního umění (1905 – 1908) a hrál u ředitele Geyera (1908 – 1910), u M. Reinhardta v Německém divadle (1910 až 1912), v Dvorním divadle v Meiningenu (1912) a pohostinsky v Düsseldorfu na Goethových slavnostech (1913). V roce 1915 ho však armáda mobilizovala do první světové války a na italské frontě byl raněn.

Těsně před koncem války se ještě uplatnil v Novém vídeňském divadle, ale po převratu se vrátil zpět do Čech. Pohostinsky vystoupil v Pražském Národním divadle (1919), ale nebyl přijat kvůli řeči, která byla znát tvrdou německou praxí. Doma se uplatnil jako první ředitel českobudějovického divadla (1919 až 1920), šéf činohry bratislavského Národního divadla (1920 – 1922) a přední režisér a herec pražského Národního divadla (1922 – 1955).

V Národním divadle také zastával vedoucí funkce: zástupce šéfa činohry (1924 – ?), člen poradního sboru činohry (1925 – 1929), vrchní režisér činohry (1935 – 1952), náměstek šéfa činohry (1936 – 1941), člen tříčlenné správy vedení činohry (1945 – 1946) a šéf činohry (1946 – 1947). V 50. letech režíroval v Městských divadlech a vedl činohru v Pardubicích (1958 – 1959).

I když byl zezačátku hercem, po příchodu do Národního divadla se zaměřil zejména na režii, u které byl určující osobou pro celé české divadlo ve 30. a 40. letech. V Národním divadle se jeho vysoká, štíhlá postava, ušlechtilá jemně řezaná tvář a krásně příjemný zvučný hlas divákům představoval jako herec menších a epizodních rolí.

Byly to postavy aristokratické, ironicky nadřazené, chladné či nějak vyšinuté (zezačátku tíhl k expresionismu). Jako režisér kladl důraz na vztah herce ke všem hereckým prostředkům a jevištní výpravě. Inscenoval klasická díla, i hry aktuální a politicky zabarvené (Karel Čapek, Sofokles, F. X. Šalda, G. B. Shaw, Johan Goethe aj.).

Výjimečně inscenoval veselohry se zdrženlivým humorem. Tvořil divadelní klasicismus a chladný akademismus. Režíroval „Matku", „R. U. R." či „Bílou nemoc". Stejně jako sestra, i Dostal k filmu moc lásky nechoval a také on mu mohl nabídnout malé, ale o to významnější filmové role.

Přes různé sentimentální a podprůměrné filmy (NAČERADEC, KRÁL KIBICŮ, MAZLÍČEK, ZLATÁ KATEŘINA, GRANDHOTEL NEVADA či STUDENTSKÁ MÁMA hrál později výhradně v nadprůměrných a kvalitních filmech: TŘI VEJCE DO SKLA (sekretář), SVĚT PATŘÍ NÁM (tajemník), BÍLÁ NEMOC (ministr propagandy), CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (císař Rudolf II.), KOUZELNÝ DŮM (továrník Rudolf Unger), MASKOVANÁ MILENKA (lékař), HOTEL MODRÁ HVĚZDA (ředitel), VALENTIN DOBROTIVÝ (prezident ústavu), TURBINA (Dr. König), BARBORA HLAVSOVÁ (řezbář Lukáš Hlavsa), TANEČNICE (lékař) nebo SOBOTA (Dr. John).

Do nových poválečných poměrů v českém filmu se Karel Dostal vůbec nehodil. Proto hrál roličky v životopisných a historických filmech (často u Václava Kršky). Představoval Nicola Paganiniho (HOUSLE A SEN), lichváře Chazaje (PODOBIZNA), profesora (KRAKATIT), generála Windischgrätze (REVOLUČNÍ ROK 1848), primátora (POSEL ÚSVITU), profesora Woltmanna (MIKOLÁŠ ALEŠ), spisovatele Josefa Weniga (Z MÉHO ŽIVOTA) a továrníka (POCHODNĚ).

Významná byla také jeho práce pro rozhlas („Lidé, bděte!" aj.), spisovatelská (psal v doznívající dekadenci verše v letech 1901 – 1903 v Lumíru, přispíval svými články do časopisů „Národní a Stavovské divadlo", „Národní divadlo" a „Nové české divadlo" a překládal hry, např. „Smrt a ďábel") recitátorská a politická (byl členem Dramatického svazu, v letech 1935 – 1938 spoluzakladatelem a místopředsedou Klubu českých a německých divadelních pracovníků, obráncem demokracie před nacizmem, spolupracovníkem DDOČ a v letech 1938 – 1947 členem a 1938 – 1939 předsedou Klubu umělců).

Za svoji práci obdržel Státní cenu (1926, 1929), Řád práce (1953) a titul Zasloužilého umělce (1964). Všestranný Karel Dostal zemřel 1. března 1966 v Praze. Přesně třináct dní před svými osmdesátými druhými narozeninami...

Jaroslav "krib" Lopour