Josef Šváb-Malostranský

První český filmový herec v historii Josef Šváb – Malostranský se narodil jako Josef Šváb 16. března 1860 v Praze na Malé Straně. Protože byl malostranským patriotem, zvolil si Malou stranu jako svůj přídomek. Nejdříve se měl vyučit pekařem ale vyučil se knihkupcem u Františka A. Urbánka. Stal se majitelem úspěšného nakladatelství a vydavatelství v Mostecké ulici (1888 – 1917) a knihkupectví a nakladatelství Františka Kytky (1917 – 1932).

Vydával v sešitových vydáních lidové písničky, žertovné pohlednice a vlastní kuplety. Své zboží zasílal také krajanům do zámoří. Jako humorista přispíval do časopisů Švanda dudák, Kopřivy, Humor, Dobrá kopa,... Sám vydával v letech 1911 – 1931 Český kabaret (noty k oblíbeným kupletům a i díla Červené sedmy) a překládal rovněž francouzské chansony („Santa Lucia" aj.). Byl dědečkem malíře, hudebníka, psychiatra a historika Ludvíka Švába (1924 – 1997).

Především však byl skvělým komikem a kabaretiérem. Ke komice ho předurčovala zejména malá zavalitá postava, kulatý obličej a malá „čertí" očka. Byl častým hostem šantánů a prvních kabaretů, kde obecenstvu zpíval populární kuplety a předváděl žertovné výstupy. V letech 1885 – 1915 byl hercem Švandova divadla.

Vystupoval také v Malostranské besedě. A jako oblíbený pražský komik procestoval s Rudolfem Innemannem J. Wandererem a J. Oberstem české země Měl také řadu přátel z kulturního prostředí (znal se například s Janem Nerudou, Svatoplukem Čechem, Ignátem Hermannem apod.).

Josef Šváb – Malostranský měl na svém kontě několik prvenství. Jako první Čech na Jubilejní výstavě roku 1891 promluvil a zazpíval do Edisonova fonografu. V roce 1898 se jako první český herec v historii kinematografie objevil na filmovém plátně. Když se dověděl, že Jan Kříženecký bude natáčet na aparát od bratrů Lumièrů první filmy, okamžitě se přihlásil.

Podle Švábových námětů byly v roce 1898 natočeny tři krátké skeče DOSTAVENÍČKO VE MLÝNICI, VÝSTAVNÍ PÁRKAŘ A LEPIČ PLAKÁTŮ a SMÍCH A PLÁČ – které se považují za první české hrané filmy. Z nichž SMÍCH A PLÁČ je zajímavý tím, že v něm Šváb předvádí svoji ve velkém detailu tvář od smíchu až po brekot. A až o patnáct let později se u nás začala kinematografie rozvíjet a Josef Šváb již u filmu setrval a zůstal mu věrný až do smrti. Po roli vojáka v komedii PĚT SMYSLŮ ČLOVĚKA (1913) se stal nejoblíbenějším a nejobsazovanějším hercem němého filmu.

Hrál různé profese, ale díky své kulaté postavě to byli nejčastěji církevní hodnostáři (SEN FÁTERA ONDŘEJE, IRČIN ROMÁNEK II., VDAVKY NANYNKY KULICHOVY, LUCERNA, PANTÁTA BEZOUŠEK, BOŽÍ MLÝNY), sluhové (ZLATÉ SRDÉČKO, ZPĚV ZLATA, PŘÍCHOZÍ Z TEMNOT, OTRÁVENÉ SVĚTLO, DRVOŠTĚP, JEJICH SVATEBNÍ NOC, ZÁHADNÝ PŘÍPAD GALGINŮV, PÍSEŇ ŽIVOTA, ŘINA), továrníci (ČERTISKO), vesničtí pantátové (KŘÍŽ U POTOKA, HŘÍCHY LÁSKY), různí měšťané a vážení pánové (BYL PRVNÍ MÁJ, SETŘELÉ PÍSMO, ŽIVÉ MRTVOLY, TU TEN KÁMEN, VYZNAVAČI SLUNCE, KRÁSNÁ VYZVĚDAČKA, PRAMEN LÁSKY, FILOSOFKA MÁJA) a desítky dalších profesích v neuvěřitelných sedmdesáti filmech.

Vždy se snažil o co největší komický účinek, což se však k některým rolím příliš nehodilo. Dožil se také příchodu zvuku. Hrál ve čtyřech zvukových filmech: hosta v hostinci ve Fehérově dramatu KDYŽ STRUNY LKAJÍ (1930), kněze v KARIÉŘE PAVLA ČAMRDY (1931) M. J. Krňanského, starého profesora v komedii Karla Lamače, Anny Ondrákové a Martina Friče KANTOR IDEÁL (1932) a obchodníka Robinsona Rákosku v Binovcově lidové operetce PEPINA REJHOLCOVÁ (1932).

U dvou němých filmů se dokonce podepsal jako režisér (PĚT SMYSLŮ ČLOVĚKA a ŽIVÉ MRTVOLY) a u tří jako scénárista (PĚT SMYSLŮ ČLOVĚKA, ZLATÉ SRDÉČKO a ŽIVÉ MRTVOLY).

Historicky první český filmový herec, zpěvák, kabaretiér, písničkář, nakladatel, překladatel a také komik v jedné osobě Josef Šváb – Malostranský zemřel 30. října 1932 v Praze, jen šestnáct dní po premiéře svého posledního filmu ve věku sedmdesáti dvou let.

V roce 1946 obdržel in memoriam titul Průkopníka české kinematografie. Ve filmu BÁJEČNÍ MUŽI S KLIKOU (1978) si Švába zahrál Vladimír Menšík (pod jménem komika Járy Šlapety). Na Švábovo herectví navazovala i neteř Zita Kabátová (1913 – 2012).

Jaroslav "krib" Lopour